Joker

Strhující studie upachtěného snaživce a otloukánka. I když zprvu vystupuje jako „vysmátý” klaun v morálně a sociálně se hroutícím městě. Propast mezi smetánkou a obyčejnými lidmi je hlubší a hlubší. On musí brát podřadné joby, občas mu při čísle mezi dětmi na nemocničním oddělení vyklouzne revolver, byt sdílí se svou nemocnou matkou a živí v sobě jeden velký sen: být bavičem ve vlastní stand-up show. Ulice šedivého Gothamu ho ale od jeho snu vzdalují a zasazují mu jednu ránu za druhou. Stejně jako lidé okolo, kterým je pro smích, přitom se mají jeho vtipům smát. Než se z něj ovšem stane ikonický záporák, dojde k několika zajímavým zvratům, které jej dostanou na naprostý okraj. Ruku v ruce s tím jde skutečnost, že ti mocní a bohatí začali pošlapávat oblast duševního zdraví a problematiku celkově zanedbávají a nehodlají do ní sypat peníze. A náš antihrdina tak ze statusu „ten s psychickou poruchou” přechází na „toho s neléčenou psychickou poruchou”. A pak se stane cosi v metru (výborně mrazivá sekvence) a už není cesty návratu. Obzvlášť když ještě rozpoznává lži v rodinné historii. Režisér Todd Phillips chtěl po několika komediích zkusit něco serióznějšího, nicméně své Týpky a zbraně odvyprávěl hrozně nezajímavě. Joker je naopak trefou do černého (i když některé pasáže jsou zbytečně moc doslovné). Je špinavý, je drsný, psychologický a nesází na velké akční scény. Zdaleka nejde o snadnou podívanou pro typického comicsového diváka. Snímek o zrodu jednoho monstra vyniká nepříjemnou atmosférou, nabízí několik syrových momentů (kupříkladu skvostná scéna v bytě při návštěvě dvou bývalých kolegů) a nápaditých detailů. Phillips nechává prostor divákům na to, aby si sami interpretovali vývoj hlavní postavy. Na ní pak vše stojí. Sledovat Phoenixův herecký výkon je skrz naskrz vyložený požitek. Výrazně zhubnul, jeho nezvladatelné vlny smíchu jsou děsivé, gesta naprosto přesná, zlomenému hrdinovi věříme prakticky každý detail. Herecký Oscar bude ve správných rukou. (03.10.2019)

A mně to zase tak nevadilo, že do toho nahomili umělěcké ambice. Za a. našli fantastického pána, co jim je svou zaječopyskoidní mordou pomohl přenést na plátno, za b. se bavím vidinou, jak řady zmatených komickových diváků z nudy foukaly nosem popcorn, škrabaly se pod tepláčky a čekaly na pokyn nějaké autority, jaký k tomu vlastně mají zaujmout postoj. (03.12.2019)

10/10. Jistě, v rámci kinematografie nelze mluvit o něčem novém, ale pokud se bavíme o komiksovém žánru, jde o vítanou a velmi živelnou injekci. Phoenix je démonický a právem se zařadí mezi elitu, která titulního padoucha mohla ztvárnit. Tahle one-man show stojí a padá na jeho umu a dává si to s přesvědčivým přehledem. Dramatická nota funguje na jedničku, spolu s dávkou emocí, s jedním fikaně vypointovaným zvratem a přerod zlomeného člověka v psychopatického "magora" je pod taktem Phillipse poutavá, v mnoha ohledech silná a především audiovizuálně opojná podívaná. Jo, sežral jsem jim to i s navijákem. A nestydím se. (30.09.2019)

Todd Phillips je pán (kdo by to byl řekl). Mistrně pracuje s lítostí diváka vůči titulnímu charakteru. Joker je místy až nepříjemný ke sledování. Zaráží mě jeho popularita. Dvojjakost snímku malinko podraží nohy. Jako sociální drama je moc komiksový, jako komiksová adaptace moc indie, ale možná jsem jen staromódní a tohle je ta správná cesta pro dnešní publikum. Vždyť část pointy je právě o tom. Popularizace seriózních témat pro masy v praxi. Phoenixova exibice je neuvěřitelná, další role kterou doslova žije. Drtivá většina oné nepříjemnosti pramení z jeho hereckého výkonu. Podpůrné charaktery (Král komedie) pouze podtrhují jeho výjimečnost. Ponurá hudba prodchnutá klasickými veselými písničkami dotváří pitoreskní obraz města v rozkladu. Mrzí mě že to nekončí tanečkem na autě, ten epilog je malinko navíc. No a teď otázka pro vás, bylo vám ho líto, pohrdali jste jím, nebo jste se k němu chtěli přidat? (03.10.2019)

Nejhorší na tom mít duševní poruchu je to, že od vás lidé očekávají, že se budete chovat, jakobyste ji neměli. Tenhle citát neuvěřitelně vystihuje i film samotný. Emoce se u mě střídaly z "chlape, bože, buď normální!"( i když si samozřejmě uvědomujete, že za to ten člověk nemůže) na "chudák, lidi jsou zmr*i, proč ho nenechaj na pokoji?". Upřímně přiznávám, že z dlouhých chechtacích scén mi bylo nepříjemně a většina filmu mě absolutně nebavila, chvílemi mi dokonce "bylo trapně". Když už jsem se po hodině a čtvrt, kdy jsme na sebe s přáteli zmateně koukali ve stylu "co to sakra je", rozhodla, že prostě zbytek filmu prospím, konečně film začal mít grády. Takže ano, 45 minut z celého filmu je skvělých. A Joaquin je nepřekonatelný po celou dobu. Klobouk dolů i pokud je pravda to, že se s tou rolí uměl vyrovnat, protože já nechápu, jak takovou zvrácenou mysl může zahrát vyrovnaný člověk. Nicméně ve mě film zanechal hrozný zmatek. Jakožto DC fanoušek, který upřednostňuje temné a o něco méně mainstreamové DC před Marvelem (skvěle to vystihl POMO ve svém komentáři), jsem šla na komiksový film. Tohle s komiksem kromě jmen bohužel nemá moc společného, opravdu jde spíše o psychologické drama. A i přes výbornou druhou polovinu filmu a Joaquina ale lepší hodnocení nedám, bohužel. (22.10.2019)