Divokosť v srdci

Lynchova bizarnost, balancující na hranici roadmovie, krimifilmu a kýče. Neuvěřitelné (a zdánlivě nepředstavitelné) střídání žánrů, postav a ujetých režisérových vizí a obrazů, které mohou být stejně tak prvoplánovými oblbováky, jako chytrou satirou na Hollywoodskou komerci. A je to na vás, milí diváci, jestli na jeho hru přistoupíte. 80%. (04.04.2007)

Chápu, že to je podstata Lynchových filmů, ale mě tam štvali úplně všichni a nejradši bych jim jednomu každému ložnici vybavila časovanou bombou, abych sobě i jim to utrpení zkrátila. Sobě jsem ho posléze zkrátila vypnutím filmu, hrdinové se tuším do konce dopotáceli taky. Nejsem cílová skupina filmů pana Lynche, doufám, že se s tím dokáže vyrovnat. (10.07.2011)

Hadí sako Nicolase Cage mě vážně nebralo, jeho průšvihy a milenecké vzlety a pády s jeho láskou Lulou v místy surrealistickém podání mě taky do kolen horko těžko dostávaly. Žánrově těžko zařaditelné dítko Davida Lynche platí možná za jeden z jeho uchopitelnějších kusů a násilné momenty zřejmě vyvolaly nejednu diskusi, ale pro mě je Zběsilost v srdci jen průměrným příběhem pohybujícím se na hranici kýče. Odhalovat režisérovy náznaky a porozumět jeho práci vážně nechci. Vášnivé diskuse o hranicích prezentace násilí po udělení Zlaté palmy v Cannes nicméně snímku udělala reklamu k nezaplacení. (21.05.2012)

Lehká love story s těžce hororovými prvky. David Lynch nám ukazuje přesně, to co by každý soudný režisér promptně vystřihl a s tímto „vystřihnutým“ materiálem pak nakládá mimořádně sofistikovaně, zcela podle svého gusta. Výsledkem je surreálná směs krve a slz. Ve svém nejhlubším nitru čirá romance byla po cestě k divákovi očividně mnohonásobně brutálně znásilněna a zohavena, přesto ze své podstaty nic neztratila a víceméně úspěšně doklopýtala k „nelynchovskému“ konci. Je to maximálně podivný film, který vám bude připadat tím komplikovanější, čím víc mu budete chtít porozumět. Zapomeňte na klasickou filmařskou práci s charaktery, u Lynche hrají stejnou roli tělesné a duševní stránky člověka, jako mytizovaná místa a události. Jejich postupné odhalování je pak jenom vyvrcholením strastiplné cesty, na které můžete snadno zabloudit do slepé uličky (kde na vás pravděpodobně vyskočí úchyl s velmi bizarní perverzí). Slizské lidské zrůdy a zrůdičky, které míjí zdánlivě neposkvrněnou mileneckou dvojici, zde slouží jako pouhopouhé metafory obvyklých překážek lemujících cestu k pravé lásce. Samozřejmě lze příběh vnímat ve stovce jiných rovin a následně dlouze debatovat nad jejich významem, ale právě tohle je ten druh umění, které mě svou snahou o sdělení věcí tak prostých a krásných stylem tak komplikovaným a nadneseným, spíš nudí a otravuje, než děsí a znepokojuje. Občas je méně více a u romancí by to myslím mělo platit dvojnásob. 70% Zajímavé komentáře: hirnlego, Superpero, tron, H34D, Radko, Eddard, liuk, misstake, TotalFilm (13.04.2006)

Rozmýšľal som od ktorého filmu začať pozerať Lyncha aby som ho pochopil. Asi najpochopiteľnejší film od Lyncha aký som kedy videl, no aj tak je to proste osobitý štýl. Totálna uletenosť, nechápal som jedine pohľady kamery cez veštiacku guľu. Proste tak ako niekomu nesadne suchý Allenov humor, tak mne nesadnú Lynchove filmy, ktorým sa snaží dávať až nejaký siedmy zmysel. Ale Cage spolu s Dafoem boli bohovskí démonickí. 70%. (25.10.2006)