Mulholland Drive

Moje první setkání Davidem Lynchem (bohužel jsem nevěděl s kým mám tu čest). Příběh se pomalu rozjíždí, pak se začíná rozvíjet, lehce zaplétat a najednou...se začínám topit ve směsici zdánlivě nelogických scén, pestrobarevných výjevů, obrazů, které obrátí dosavadní děj vzhůru nohama, snažím se něčeho chytit, ztrácím pevnou půdu pod nohama, nemůžu rozpoznat, co se vlastně dějě, najednou film končí a já nevím, co se vlastně právě stalo. Nejdřív jsem měl chuť dát jen podprůměr za to, co si to vůbec režisér dovolil, ale pak mi začalo docházet, že právě tohle bylo účelem. Přemýšlel jsem o tom pořád dokola s finálním přiznáním, že jsem to prostě nepochopil, režisér si se mnou dělal co chtěl a totálně mě zarazil do křesla s otevřenými ústy a nechápavou, lehce rozlobenou grimasou ve tváři. To se mi ještě u žádného filmu nestalo, takže nakonec hodnotím plným počtem (1* navíc za neuvěřitelnou atmosféru, 1* za Naomi, 1* za režisérské umění mnou dosud neobjevené). (19.02.2008)

,,NA NĚCO SI VZPOMÍNÁM....“...... /// Tak co nám říká Wikipedie? - ,,Jde o surrealisticky pojatý snímek, který netvoří souvislou dějovou linku a v závěru vynikne svým mnohovrstevnatým náhledem pod povrch všední reality. HOLLYWOOD kurva! Dokonalá Naomi (myslíš jako furt, nebo jen když si to …?) a uhrančivá záležitost, plná popírání reality, šílenství a TICHA! Jestli jste ještě neviděli M.Drive, tak si troufám tipnout, že tohle je projekt, kterej vás dostane! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem ujetej (ne máklej! Ujetej, jako na podivnejch věcech. Třeba film…). 2.) Hledám Psycho, který je psycho. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ *** (25.05.2013)

Nedávno mi jeden zdejší kolega vyprávěl o filmu Mulholland Drive, divně se ošíval a opakoval "Já to nechápu!" Přišlo mi to trochu směšné, ale teď jsem to viděl a mám úplně stejné příznaky. Při vší skromnosti si nemyslím, že jsem intelektuálně úplně na odpis, ale opravdu jsem nepochopil, o co tam jde. Jsou tam dvě paranoidní ženy, které se chovají nepravděpodobným způsobem, muž, prskající kávu, kolabující zpěvačka s nejkrásnějším hlasem, jaký jsem kdy v životě slyšel a tajemný muž ve stetsonu, který se objevuje a mizí jako dědeček Hříbeček. Jak to vše spolu souvisí a proč, vůbec nechápu. To se mi ještě nestalo, nemá to precedens, takže jakékoli hodnocení je nemožné. Neboli X % (06.04.2005)

Ten začátek, než to začne bejt tak podivně mystický, či jak by se tomu dalo říkat, to ujde. To má ještě jakous takous konzistenci potom se to mění na pitomou blbost, ani zábavnou ani nic jinýho. A vyvrcholení, kde by obvykle měla být pointa nebo aspoň rozuzlení zápletky mi nějak uniklo a zamotalo se ještě víc. Kdyby rejža možná upustil od toho motání hlavy a někdy natočil něco, na co se dá dívat až do konce i v případě, že nejste filozoficky a módou předimenzovaní mladí fagani. Takže ten začátek tři, ten konec odpad, tedy průměrně jedna Chvilku jsem nad tím ještě přemýšlel ve svým kyslíkovým stanu a už jsem přišel na smysl tohoto filmu. přece aby měli režiséři co točit, herci co hrát a kinosály co promítat a kvaziinteligenti nad čím řečnit. (16.12.2005)

Na první pohled vypadá David Lynch neškodně. Ovšem už několik dekád nám přináší podivně šílené noční můry, které se nebojí diváka zneklidnit. Nikdo neví, kdy končí sen a kdy začíná skutečnost. Pojďme luštit, protože Lynch stvořil další surrealistický kus, který je nekompromisně svobodný a děsivě svůj. Skvěle zahrané (tehdy nepříliš známá Naomi Watts předkládá své kvality) i zrežírované. V mých po projekci silně unavených a docela zmatených očích nejlepší a rozhodně jeden ze snesitelnějších kousků mistra provokatéra. (22.10.2006)