Babička

Sám príbeh vlastne nie je nijak šokujúci ani desivý, je skôr silný a citlivý, pojednáva o potrebe lásky, rodiny a vzájomného pochopenia, a viem si dosť dobre predstaviť ako milo (ale tiež zdravo ujeto) by ho interpretoval napríklad taký Tim Burton za pomoci hudby Dannyho Elfmana. Ale toto nie je film Burtona, je to číra lynchovina, takže tu máme pôsobivo mrazivú atmosféru, neľudsky vyzerajúcich, odstrašujúcich hercov s tvárami bielymi ako stena, krvavo červenými perami a očami a psychopatickými pohľadmi, ďalej krásne štýlové prechody od animovaného k hranému, od čiernobieleho k farbám (trochu mi to pripomína neskorší comics Sin City, ktorý je tiež čiernobiely a a farby sa tam vyskytujú len zriedka, ale vtedy sú sýte a vždy niečo zdôrazňujú) a nakoniec bláznivé psychedelické zvuky, ktoré sem-tam prechádzajú do niečoho, čo sa dá nazvať hudba. Ako celok je to mimoriadne pôsobivé, Lynch skvelo ilustroval svoj nekonečný talent a formálnu originalitu už dávno predtým, ako si ho niekto začal všímať. 10/10 (03.11.2005)

Lynch mě zase přinutil, abych chrochtal blahem nad jeho další surrealistickou „bizarní“ podívanou a já si to do sytosti užíval rád. Pochmurná černobílá podívaná mě uchvátila již od první minuty a já nestačil zírat, co David dokázal „vypotil“ už v útlém mládí. Opět dokonalá a těžko pochopitelná scenérie, atmosféra našlapaná k prasknutí a zde je jasný důkaz toho, že i s malým rozpočtem dokázal dělat divy. Ten malý synek byl super. (02.02.2015)

Divnost.....ale možná je to taky jenom o klukovi co se počůrává ještě v deseti letech do postele, otec ho za to vždycky seřeže, matka ho někde v koutku duše miluje, ale nedokáže se přenést přes citlivou povahu svého syna a neskutečně se za něho stydí. Proto je pro ni snadnější se postavit na stranu otce a řešit věci trestáním. Chlapec se upne k semínku lásky ke své babičce, která ovšem jednoho dne umře. Co se stane s chlapcem potom, je pro mě záhada, snad dospěl a točí filmy dodnes.....i když už vlastně ani nic netočí, což je strašná škoda. (04.03.2014)

Lynchův nejdelší a nejpodařenější kraťas. Bez jediného slova vytvořil personifikovaný obraz strachu jednoho malého chlapce zalitý do naprosté tmy. Přičemž největší zlo stylizuje do muže a ženy (zřejmě rodičů), se kterými chlapec na odlehlém místě bydlí. Pocit bezpečí pak nachází až u starší ženy (babičky), kterou si sám vypěstuje z podivného semene. Obraz je často utopen v moři naprosté černi, ze které jen místy probleskuje chlapcův namodralý obličej nebo jiné ať už živé či neživé rekvizity tohoto uměleckého experimentu, které zrovna na všedním nebo veselém dojmu nebazírují. Všude okolo se ozývají depresivní zvuky a vůbec celá zvuková stopa je přímo v dokonalé symbióze s dějem (Alan Splet je genius). Doplněno Lynchovými výtvarnými animacemi velice sugestivní dílo. (22.12.2008)