Mazacia hlava

Lynch se neubírá klasickým směrem, kdy film musí mít logiku, racionálnost a určité zdůvodnění proč vlastně exituje. Proto je jeho tvorba tak blízká surrealistickému směru - jde jen o náhodné nahazování námětů a prvků a rozvíjení příběhu do mnoha snových až halucinogenních linií... Proto není třeba hledat nějaké zběsilé teorie, které vysvětlí do puntíku proč se dělají z hlav tužky, proč kuře najednou oživne, proč má žena z radiátoru kotlety... Jde jen o proud myšlenek a vizí, které měl Lynch v hlavě a které se mu (opět) podařilo svérázně zobrazit na plátně. Jeho depresivní atmosféra omámí hned po pár minutách filmu, zvukový repertoár nejrůznějších industriálních a fabrikových ruchů vás nenechá oddechnout ani na jediném místě a určitě si ani minutu neoddechnete, protože ve filmu není žádné místo na uvolnění, ticho, či klid... Film přece nemusí být pouze krásný, pateticky vyfabulovaný příběh... Pro mě srdcová záležitost, jeden z nejosobitějších a nejlepších Lynchových filmů. Je to deprese, to ano, ale perfektně udělaná! (07.09.2006)

Já vážně nevím, co smysluplného k tomuhle dodat. Ohánět se horou superlativů či negativů prostě nemá význam, protože na téhle planetě nemůže existovat člověk, který by Eraserhead pochopil a dokázal říct, co tím chtěl autor povědět a tudíž nemůže existovat někdo, s kým by se na toto téma vedla polemika.. Nevím, jestli mám dát * nebo *****, nevím jestli se mi to líbilo nebo ne...nevím už zkrátka vůbec nic. Uf, tohle sousto už si nedám :) (05.10.2002)

Celovečerní debut jednoho z nejosobitějších světových režisérů naznačuje, jakým směrem se bude mistrova tvorba ubírat a že nás hodlá "Lynchovat" naprosto jedinečným a podivným způsobem. Mazací hlava je bizarní, originální a strašně divná. Než se poprvé na scéně objeví "Alien Baby" uběhne zhruba tak půl hodina stopáže. Do té doby se vlastně nic moc neděje a nejeden divák by se tak již trochu mohl začít ošívat. Mně ten malý tvoreček přišel roztomilý a když byl nemocný, bylo mi ho hrozně líto. A pokud v něm také vidíte legendárního Vetřelce, máte pravdu. Právě v tomto podivném tvorovi se H. R. Giger inspiroval, když vytvářel své velkolepé, bizarní a děsivé dílo. (03.12.2016)

Režiséru Davidovi Lynchi se přes velké obtíže snažím vyhnout. Dnes jsem ale již neodolal a na mnoho doporučení jsem zhlédl jeden z jeho snímků, který mě zaujal především tím, že jeho mnozí obdivovatelé právě tento film nemají v oblibě, ale i tím, že David je na tento snímek nejvíce pyšný a jak trnitá cesta vedla k jeho vzniku a prosazení ve světové kinematografii. Moje pocity z prvního seznámení s Lynchem nejdou příliš popsat. Předčít očekávání jednoho z nejkontroverznějších filmů je téměř neuskutečnitelné, přesto se mu to podařilo. Po první scéně jsem čekal surrealistický snímek ve smyslu ponurejšího Andaluského psa, ale zařazení do žánru Fantasy / Drama / Horor je absolutně mimo. Jakýkoli žánr je pro tento film mimo, neboť si vytvořil svoji vlastní filmovou odnož. Již po scéně s kuřetem jsem věděl, že se mám na co těšit. Zdánlivě bezdějový obsah je podán tak psychedelickou atmosférou, vytvářenou především černobílou verzí, "hudbou", což je zničující bzučení / fičení větru střídané s kontrastní jazzovou oddechovkou a především dokonale zahranou hlavní rolí, Nanceho posmutnělý výraz po celou stopáž jen umocňuje výsledný podivný pocit z celého "filmu". Velmi povedeně zpracované zohavené dítě, a to i v závěru, bych vyzdvihl spolu s tak mrazivým úsměvem Allena Josepha, který byl podobně děsivý, jako iluze úšklebku Henryho v posteli při šťouchání do jeho manželky. Zdánlivě oddělené scény vytvářejí jakýsi příběh, jehož smysl si ale musí každý najít sám. Existuje totiž takové množství cest a point, že zkrátka nelze zjistit, jak to měl vlastně David na mysli. I přes to, že se na tento bizarní snímek již mnohokrát pravěpodobně nepodívám, do TOPky si ho zařadit musím, neboť tento nepříliš pochopený snímek si dle mého názoru zaslouží větší pozornost. Pocity po naskočení titulek se dají přirovnat k Requiem za sen. Svíravý špatný pocit, ať jste měli před začátkem jakoukoli náladu, po zhlédnutí je zaručená skleslá, pochmurná, přemýšlivá nálada, dokazující především Lynchův výrok na tímto snímkem: Eraserhead nevychází z hlavy, ale z břicha. Filmy hodnotím podle toho, jak silný ve Vás zanechal pocit, byť je jakýkoli, tudíž tento unikát by měl tedy dostat šest hvězd. In heaven, everything is fine... Vítejte ve světě tvorby Davida Lynche, kde i záběr na topení je psychotický. 100% (18.06.2012)

Obrazová poetika surrealizmu plným prúdom, postindustriálny spoločenský rozklad na všetkých formách (priemyselná spoločnosť, továrenská výroba, automatizácia, zastaralosť, prerastanie flóry cez obytné budovy, postupný rozpad, mutácia, nedonosenci), formálnosť, geniálna hra svetla a tieňa, unikátne bizarné a ohavné dizajnérske nápady. Lynchov celovečerný debut je takým malým majstrovským dielom a pokladom, ktorý treba pozorne strážiť a uchovať pre budúce generácie. A hlavne je to dokonale šialené hypnotické psycho. Nancov účes stojí za všetky drobné. 100% (05.05.2014)