Duna

Jedinečný snímek, který jsem poprvé viděl už někdy v polovině 90. let, jako mladý švarný junák a který mi pak dlouho unikal. Ovšem po letech mě o to víc oslovil, i když přiznávám, že velkou měrou z nostalgie. Když však David Lynch vstoupí na půdu sci-fi, nemůže to dopadnout zle. Po Sloním muži asi jediná Lynchovka, která se dá nějakým normálním způsobem uchopit a při které si divák nepřipadá, jako totální idiot. Krásný film, na který však musí být lynchovská nálada. (20.02.2017)

Lynchovu Dunu z r. 1984 som prvý raz v živote videl až pár mesiacov po Villeneuveovej Dune z r. 2021 a... no... ako to povedať. Snažím sa. Fakt sa snažím. Jednak nájsť správne slová a jednak vcítiť sa do kože tvorcov, ktorí v temných 80. rokoch museli vynaložiť všetko úsilie, talent, snahu, nápady (a rozpočet), aby zhmotnili mimoriadne náročný Herbertov sci-fi svet. A... nepodarilo sa im to. Bolo to hrozné. Ale je to také bizarné, absurdné, kuriózne a pritiahnuté za vlasy, že ma to svojím zvrhlým spôsobom bavilo. Každopádne úprimne a bez hanby závidím každému, kto je schopný vnímať toto čudo ako vážne sci-fi a nie ako komédiu. Chápem. Všetko starne. Aj triky. Masky. Efekty. My. Ale to, čo predvádza Lynchova Duna, je fakt až niekde za hranicou nechcenej paródie. Kostýmy, triky atď., to všetko je hororové. Z hercov sa mi nepáčil nikto (najhorší bol asi Patrick Stewart). Okrem toho sa jedná o jeden z najukážkovejších prepadákov daného desaťročia. A treba dodať, že zaslúžene. Lynch nie je zlý režisér. Vlastne je to kultový režisér. Na adaptáciu Duny sa však extrémne nehodil. Udiera to do očí najmä v porovnaní s Villeneuveovou mrazivou víziou. Tá o pár desaťročí neskôr pochopiteľne tiež zostarne. No kožu jej pravdepodobne zachráni realistický prístup. Lynchovu víziu nezachráni pravdepodobne nič. Už veľmi, veľmi dlho som na nijaký film tak dlho v kuse bezmocne nevyvaľoval oči, ako na tento. (23.01.2022)

Mezi 15. a 30. rokem jsem měl období, kdy jsem ujížděl na sci-fi v jakékoliv formě, ale k Herbertově Duně jsem se nedostal. K fantasy, které si berou ze sci-fi jen prostředí, jako je třeba populární série Star Wars, jsem měl už tehdy odpor a Dunu jsem vyhodnotil jako obskurní záležitost. Lynchovo zpracování provázely rozporuplné reakce a sám režisér označil snímek za jediný, od kterého by se nejradši distancoval, a jednoznačně za svůj omyl. Přesto jsem byl zaskočený tím, jak zoufale neumětelsky a brakově na mě zapůsobil. Začínal přitom tak hezky, pohledem do tváře Virginie Madsen, která ve svém mládí patřila k nejpůvabnějším herečkám Hollywoodu. Jenže pak už bylo všechno špatně. Nevhodný casting, děsivě přehrávající padouši, mizerné kulisy. Dnes už vypadá Lynchova Duna jako parodie sebe sama, i když ze záměrné parodie žánru bych Lynche rozhodně nepodezíral. V témže roce vznikl Gilliamův Brazil, který i po řadě dekád působí díky stylizaci a originalitě pořád výborným dojmem. Tohle je paskvil, který má to štěstí, že jej natočil kultovní režisér, a přítomnost slavného jména mírní divácké reakce a dovoluje nasazovat růžové brýle i tam, kde to není namístě. Je zajímavé, že třídílná televizní adaptace na mě působila nepoměrně sympatičtějším dojmem, a na ČSFD si stojí hůř než tenhle kousek. Ano, lze tu najít v první půli pár zajímavých a působivých obrazů, dva tři herce, kteří se tu našli, ale zápory mnohonásobně přebíjí těchhle pár drobných kladů. Odpady nehýřím, vlastně naděluji velice zřídka, ale tohle byla opravdu bolestná ztráta času. I naivní barvotiskový Flash Gordon působí neskonale diváčtějším dojmem, minimálně nenudí a takový Paul Verhoeven se svým Total Recall by mohl Lynchovi vysvětlit, jak se má natáčet brakové sci-fi. Lynch dílem nudí, dílem svým neumětelstvím způsobuje trapné rozpaky. Celkový dojem: 10 %. (09.11.2020)

Ač se snažím jak chci, tak to prostě nejde. Jako sci-fi z roku 1984 je Duna povedená záležitost a efekty nejsou nejhorší. Jenže jsem nejspíš zhýčkaný dobou a nic mi to neříká. Není to nejhorší snímek, ale podle mého mohla být lepší zápletka, děj a hlavně se řeší hodně velké ptákoviny. David Lynch je skvělý režisér, ale v Duně mě o svých kvalitách stoprocentně nepřesvědčil. Přesto nejsem zklamán a milovníci sci-fi by měli tomuto dílu věnovat chvilku času... 6/10 = 60% (03.02.2012)

Kniha o Arakis je prakticky nezpracovatelná do filmové podoby a každou dekádu se o to někdo pokusí. Její obsáhlost bohužel nutí buď k více částem nebo ke velkým kompromisům nejen příběhových, ale také ohledně postav. David Lynch je režisér s vytříbeným citem pro barvy, umění a celkovou vizuální stránku filmu. Snažil se spojit vše, co Duna obsahuje do působivého celku. Efekty z dnešního pohledu nejsou úžasné, ale vznikly ve stejném roce jako Terminátor, takže si své uznání zaslouží i s přihlédnutím k jejich nostalgickému kouzlu. Okolo Duny jsem toho viděl hodně a nemyslím si, že by film nedokázal neoslovit neznalého předlohy. Naopak ukončený film působí komplexně, i když někdy trochu chaoticky. Depresivní atmosféra se k Duně skvěle hodí a vše je doplněno skvělou architekturou kulis a kostýmů. Bohužel tento film neměl úspěch, ale díky němu mohl David Lynch vytvořit svůj Blue velvet (Modrý samet). Určitě se nejedná o film, za který by se Lynch měl stydět a trochu mě mrzí některá hodnocení, které toto dílo dost srážejí. Pro mě trochu osobní záležitost... (Viděn také "television's cut", tento film ma opravdu intenzivní backstory) (23.08.2004)