Duna

Pro vyznavače veledíla Franka Herberta je tu hyper vážná a impozantní adaptace Denise Villeneuva. Pro všechny ostatní se právě díky letos uvedenému filmu otevírá možnost si vychutnat "Dunu" ve dvou radikálně odlišných interpretacích, respektive ilustracích. Stejně jako v případě té nové platí i pro Lynchovu "Dunu", že plně vychutnat si ji lze pouze v kině na velkém plátně a s diváky. Ti tentokrát nejsou vtahováni podmanivou formou a decimováni hradbou dokonalých audiovizuálních impulzů nové adaptace. Naopak v nevěřícném úžasu zírají a hlasitě reagují na rozklíženost zcela osobitě uchopeného blockbusteru, kde z plátna každou sekundu dýchají nejen vynaložené prostředky, ale také autorská vize zastřešující podobu zdejších světů i samotné adaptace coby převodu literárního textu na plátno. Lynch, který se údajně ani neobtěžoval si knihu přečíst (stejně jako před ním Jodorowsky), vytvořil výpravně blouznivý spektákl, kde se stejně jako v jeho vrcholných filmech mísí melodrama, kýč a brak se sugestivně chorobnými vizemi a znepokojivým zlem vyneseným na povrch zpoza záhybů reality. Krom toho nepřipravené diváky překvapí také paličatá ambice zahrnout nejen dialogy ale i vnitřní myšlenky postav ve voice overech, které mnohdy umocňují soapoperovou přepjatost filmu. Zatímco Denis Villeneuve si diváky podmaňuje, tak Lynch spíše odzbrojuje a hlavně ohromně baví (při náležitě otevřené mysli). Nevěřte zapšklým fandům; Lynchova "Duna" je velkolepá zvráceně vychýlená jízda, a to obzvláště v kratší kino verzi, která ještě více vyráží dech svými absurdními elipsami a hlavně faktem, že výsledný rozklížený a poměrně psychedelický tvar byl záměrem producentů, ne Lynche. (27.10.2021)

Jedinečný snímek, který jsem poprvé viděl už někdy v polovině 90. let, jako mladý švarný junák a který mi pak dlouho unikal. Ovšem po letech mě o to víc oslovil, i když přiznávám, že velkou měrou z nostalgie. Když však David Lynch vstoupí na půdu sci-fi, nemůže to dopadnout zle. Po Sloním muži asi jediná Lynchovka, která se dá nějakým normálním způsobem uchopit a při které si divák nepřipadá, jako totální idiot. Krásný film, na který však musí být lynchovská nálada. (20.02.2017)

Nejslabší film Davida Lynche a skoro bych řekl - slabý film sám o sobě. Nepovedená adaptace sci-fi klasiky Franka Herberta. Kdysi v 80. letech jsem ji jako teenager četl a zdála se mi přímo stvořená pro (hollywoodskou) filmovou adaptaci. Zmatený pokus Davida Lynche je však trochu jiného druhu:-( Jedno z mých (jakožto Lynchova fanouška) největších filmových zklamání... (14.07.2007)

Po zhlédnutí 190 minutové prodloužené verze: O tom, zda Duna měla vzniknout už padlo mnoho slov, tak se o tom nebudu déle rozepisovat. Knihu jsem četl a je výborná, asi jedno z nejlepších sci-fi, které jsem měl tu možnost přečíst. Bylo jasné, že takový příběh lze těžko převést na filmové plátno (ovšem není to nemožné, záleží jen na tvůrcích). Je vidět, že Lynch se s tímto dílem popral ze všech svých sil, a stejně později litoval, že snímek kdy natočil. Komentáře a monology postav mi nevadily, příběh by se bez nich nejspíš neobešel, ale přítomnost animovaného prologu (?!) mi vrtala hlavou. Následuje první třetina filmu, která je dost utahaná a skoro nic se v ní neděje. Akce se objeví asi až po první hodině, od té chvíle se už ale snímek dostává do velkých otáček a finální scény jako jízda na červech nebo bitva jsou výborné. Efekty jsou na docela chudé (kromě těch skvělých červů), ale hudba vše vylepšuje. S herci jsem byl spokojen, jen mi místy vadilo mírné přehrávání, Kyle MacLachalan je však sympaťák a na svou první roli se ukázal v moc dobrém světle. Duna je jeden z těch mála filmů, u kterých bych uvítal remake. Snad se nějakej povede. Po zhlédnutí 131 minutové DVD verze musím říct, že se mi kratší líbila víc a připadala mi celistvější. Určitě neklesla na ději, začátek nudí méně a zbytek filmu plyne výborně. Hodnocení filmu někde mezi třemi a čtyřmi hvězdami. PS. Přečtěte si stejně ale raději nejdřív knihu, jinak film nepoberete! (20.09.2011)

Lynch se musel vypořádat s tím, že svých pět hodin bude muset zredukovat do 130 minut. DUNA nebylo lehké sousto ani pro Jodorowskyho, ani pro Lynche. Ale mám pocit, že Lynch si tu osvojil spoustu osobitých narativních postupů, které později řádně zužitkoval v budoucnosti. Vypravěčský voiceover jsem si perverzně užíval, stejně tak i podivnou a strohou béčkovost akčních scén. Voda života! MUAD'DIB! (20.05.2014)