Réžia:
David LynchScenár:
David LynchKamera:
Frederick ElmesHudba:
Angelo BadalamentiHrajú:
Kyle MacLachlan, Dennis Hopper, Laura Dern, Isabella Rossellini, Hope Lange, Dean Stockwell, George Dickerson, Priscilla Pointer, Brad Dourif, Jack Nance (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
V malom americkom meste sa skrývajú temné zločiny a vášne. Jeffrey sa po dlhšom čase vracia do rodného mestečka. Jedného dňa na lúke náhodne objaví ľudské ucho. Ucho ho zavedie na stopu záhadného kriminálneho prípadu, do ktorého sú zapletení priekupníci drog, psychopatický zloduch Frank a tajomná barová speváčka Dorothy. Jeffrieho zvedavosť zdieľa i dcéra miestneho policajného dôstojníka Sandy. Tá urobí všetko pre to, aby si získala Jeffrieho srdce a pomohla mu odhaliť tajomstvo. Film Modrý zamat je jedným z vrcholov tvorby režiséra Davida Lyncha. Podobne ako v ďalších svojich dielach tu s príznačnou dávkou napätia, ale aj humoru a irónie, preniká k temným stránkam duše. (STV)
(viac)Recenzie (615)
Když všeobjímající láska dohlíží na souboj dobra a zla, Frank Booth si už nezapíchá.. Laura Dern ještě nevypadá jako kostlivec z kabinetu učitele přírodopisu, MacLachlan je o jeden odstín méně zelenější bratr pana Data, hrubián Hopper nadužívající „that word“ je velmi nestabilní a když I.Rossellini při natáčení scény znásilnění roztáhne nohy a k překvapení herce Dennise je naostro, nelze se divit, že se sahá po kyslíkové masce (předpokládám, že patřila jemu a ve scénáři původně nebyla).. Rozsáhlá symbolika, červené záclony a zvědavost, která přinese vidění věcí, které byly vždycky skryté. Dobře vím, že Lynch umí vtáhnout podmanivým audiovizuálem i vzrušující podivností a právě nedostatek charismatu tuhle sametovou neo-noir historku připravuje v mých očích o působivost.. ()
Mé druhé setkání s Lynchem a to setkání opět pětihvězdičkové (po Lost Highway). Perfektní detektivka, která nezaujme až tak kvůli příběhu, ale kvůli atmosféře a nezapomenutelným hereckým výkonům. Dennis Hopper používající místo spojek a předložek slovíčko fuck v jakékoli jeho známé podobě, Kyle MacLachlan ve své životní roli předvádějící kuřecí chůzi, půvabná Laura Dern k nakousnutí a spousta dalších. Isabella Rossellini se mi zas tak nelíbila, vše ovšem vynahradila píseň Blue Velvet. Dvě hodiny jsem se nenudil a nechával se unášet Lynchovou nevysychající studnicí nápadů, perfektní kamerou a v neposlední řadě nevlezlou muzikou. V tomto případě stálo "doplnění vzdělání" za to. ()
Skvělá lynchovina, která zaujme jak výborným zpracováním, tak špičkovými hereckými výkony. Dennis Hopper umí. Ovšem musím být přísný. Tento film nedosahuje kvalit některých jeho dalších filmů, a proto to tentokrát na 5 neni. ()
Hutná atmosféra, to je ta vůbec nejlepší stránka filmu. Na Lynche docela standartní děj. ()
Bylo by to spíš na 3***, ale za výbornou atmosféru, především ze začátku filmu dám víc. Scéna, ve které Kyle najde ucho je geniální. ()
Transcendentní opojná romance, která skutečně přesahuje smyslové možnosti. Křehce poetické ve všech ohledech aneb jak jsem dvě hodiny snil s otevřenýma očima a na konci se zmohl jen na pouhé And I still can see blue velvet through my tears. ()
Blue Velvet má u mě trochu nevýhodu v tom, že jsem ho v posloupnosti viděl jako jednu z posledních modernějších Lynchovek a působil na mě, dá-li se to tak vůbec říci, trochu doslovným a zbytečně opakovaným natahovyným dojmem - vzhledem k tomu, že ve svých dalších filmech (Zběsilost v Srdci, Twin Peaks, Lost Highway) dokázal podle mě Lynch sdělit a navodit to samé daleko výstižněji, jasněji a sugestivněji. ()
Lynch si samozřejmě neodpustil některé ty své ulítlosti, ale to se asi u něj musí brát trochu s rezervou. Celkově mi tak film připadal něco jako kombinace L.A. přísně tajné, Čínské čtvrti a Zběsilosti v srdci. Po formální stránce je však Lynch opět naprosto svůj. ()
Postmodernistický klasik Lynch, jedněmi proklínaný, druhými vynášený do nebes, je bezesporu jedním z nejvýraznějších individualistů filmového průmyslu - oprávněně. Originalitě jeho vizí, zvláště pak jejich psychologické a symbolické rovině se vyrovná máloco, pokud vůbec, pročež jsou zdrojem neutuchajícího zájmu a všestranných analýz. Modrý samet, příběh, který mě donutil stát se na dvě hodiny doslova "jedním velkým uchem", není výjimkou. Lynch se v něm zdánlivě ponořil do hloubky libidózních představ a nejprimitivnějších lidských pudů, mimo jiné i do tajů voyerství (podle něj není voyerství zhoubné a chorobné, ba naopak jej považuje za zcela přirozenou a empirickou součást lidské zvědavosti), aby se vyznal do jednoho z nejkrásnějších a nejkrystaličtějších romantických příběhů, téměř až pohádkově magického opojení. A ten zvláštní svět iluzí, nočních můr, lásek i obětí maluje ve všech dostupných barvách (ať už zahřejí u srdce nebo zamrazí do morku kostí), a když už idealizuje, činí tak s takovou grácií, že jsem mu se zatajeným dechem sežral úplně všechno. Modrý samet je VELKÝ film, pozitivní ve svém poselství a (jak trefně poznamenal POMO) duchovně očistný. Z Lynchova bazaru bizarností jde společně s Příběhem Alvina Straighta o nejpřístupnější a nejupřímnější dílo, dílo sametově okouzlující. ()
Nevím, co mám psát. Tenhle film je opět zvrhlost, ale tak geniální a v určitých scénách tak neodolatelně kýčovitá, prostě bomba. O hercích je škoda mluvit, jen bych se zmínil, že Kyle MacLachlan je hodně nedoceněný. ()
Kde začít… Lynche mám rád. Speciálně za film Mulholland Drive bych mu chtěl vysochat sochu v nadživotní velikosti. A hlavně proto jsem se na Blue Velvet tolik těšil a možná právě proto jsem (trochu) zklamaný. Zřejmě mě trochu zklamalo, že to nebylo tak atmosférické, tak dokonalé, jako výše zmíněný film, nevím, ale tady ať se snažím jakkoliv, lepší hodnocení než 80 % prostě nevykouzlím. Vlastně když o tom tak přemýšlím, možná to, že to není zas TAK typický Lynch (příběh není tak mysteriózní) bylo spíše na škodu, protože já od Davida čekám vždy něco nevšedního a on mi zde prakticky odvyprávěl detektivku s parádním castingem, skvělou hudbou a vynikajícími hereckými výkony, ale prostě jsem čekal něco jiného. Na tomhle mě překvapil (nemile) jedině fakt, že Hopper neměl ani oscarovou nominaci. Protože jeho Frank, to je opravdu čisté zlo. Nejen za něj dávám své výsledné hodnocení 80 %. ()
Už ona legendární skladba Blue Velvet, dodává filmu kultovní status. Další mistrovské dílo Davida Lynche, víc snad netřeba psát. ()
Keď sa Jeffrey Beaumont vracia z nemocnice, kde navštívil ťažko chorého otca, najde na lúke v blízkosti svojho domu urezamé ľudské ucho. Nahlási to na polícii, ale jeho zvedavosť ho ženie do vlastného pátrania. Odkrýva tak skryté tajomstvá, ktoré sa mu môžu stať osudnými. Zisťuje, že sa zaplietol do špinavej hry s ľuďmi, čo sú všetkého schopní. Nejedná sa však o žiaden tuctový thriller. "Modrý zamat" je pôsobivé filmové umelecké dielo plné mrazivého mysteriozného napätia a psycho sexuálnych scén. Veď scenár a réžiu má na svedomí sám veľký David Lynch. **** ()
Miluji filmy s agresivními šílenci a blázny zvláště pak, když je hraje někdo tak geniálně jako Dennis Hopper Franka. Miluji tohle šílené násilí a zlobu. Maximálně jsem si užíval scény v Dorothyně bytě, ale i jindy to bylo výborné. A i přesto je to vcelku normální snímek, alespoň tedy podle mých prvotních dojmů. Byl naprosto pochopitelný, zřetelný a ohromně zábavný. Když jsem se nad příběhem pořádně zamyslel, zjistil jsem, že je vlastně značně fádní a v podstatě nijak zajímavý. To, jak z něho režisér a scénárista v jedné osobě dokázal udělat téměř dokonalé a napínavé dílo zaslouží obdiv, zvláště pak u Lynche, jehož naprostou většinu předchozích počinů jsem víceméně odsoudil... ()
Moc ráda bych tento film docenila, ale jde mimo mě. ()
70% -Napínavý film, jemuž k více hvězdičkám chybí dobrý scénář. Nic proti Lynchovi jako režisérovi, ale jako autora scénáře jsem jeho kvality v Modrém sametu neocenil. Práce s kamerou a se zvukem jsou zde hlavním zdrojem zábavy, a když se k tomu přidají i fenomenální herecké výkony všech zúčastněných, je zaděláno na výborný film. Kdyby těchto prostředků bylo využito k projektu, který by měl aspoň trochu nějakou myšlenku, byl by Lynch asi jedním z mých favoritů. Takhle není... ()
Taková ne zcela tradiční Lynchovka, která není až tolik šílená jako Lost Highway nebo Mullholand Drive, ale i přesto vykazuje většinu trademarků, které Lynch dokáže vysypat z rukávu. Mám trošku pocit, zda Tim Burton později trošku neopisoval, když se snažil vytvořit představu takového zdánlivě idylického městečka. Lynch je Lynch. Na něj člověk musí dostat vždycky náladu, nicméně výsledný dojem je neuvěřitelně silný. 80% ()
PO Mulholland Drive, Lost Highway a pár kraťasech příchází Blue Velvet, očekával jsem nášup mysteriozních scén, atmosféru, která by se dala krájet a nadlidské výkony. Dostalo se mi od všeho trochu, ale po dvou nepochopitelných, avšak užasných Lynchovek u kterých vysadil leký to nestačilo. Dal jsem si za ukol vidět úplně všechny filmy, protože čím víc jich vidím, tím větší je bůh, ale u Modrého Sametu mi něco chybělo, asi jsem moc náročný Davidův divák, ale bohužel. Ale ani to mi nebrání, abych Blue Velbet označil jako vynikající kriminální a zvrhlou podívanou s vynikajícím Hopperem a fantastickou Isabellou Rossellini. PS - Fascinující ano. Geniální ne. ()
S Davidem Lynchem to mám komplikované... do dnešního dne jsem od něj viděl 4 filmy (tedy včetně Modrého sametu), z nichž jsem dva hodnotil 5* a dva 3*. Na Modrý samet jsem se dlouho chystal a nemohu říct, že by mě vůbec nezaujal a nebavil. Řada okamžiků opravdu stála za to a patrně i na delší čas utkví v hlavě, ale na 120 minut se mi obdobných scén zdálo málo. Celkový dojem tak u mě nepřesáhne 3* ani omylem... ()
Poprvé byla Lynchovi dopřána tvůrčí svoboda a dostatečné prostředky. Výsledkem je jeden z nejlepších filmů 80. let. Už od prvního záběru není pochyb, že se jedná o velké umělecké dílo. Scény kdy za sladkobolné melodie Wintonovy písně kamera zabírá poklidný život malého městečka, které však zároveň napovídají, že při bližším pohledu vše není tak v pořádku, jak se tomu může zdát jsou skutečným režisérským mistrovstvím. Lynch dokáže natočit i jen prostou procházku noční alejí, tak aby působila bizarně a poutavě. Film obsahuje spoustu kultovních a nezapomenutelných scén. Voyeúrská scéna když Frank znásilňuje Dorothy, pasáž v Benovo bordelu, či děsivé vyvrcholení se mi nesmazatelně vtiskly do paměti. K tomu je film skvěle ozvučen a také doprovázen kongeniální hudbou Angela Badalamentiho. ()
Reklama