Obsahy(1)
Přilepit se k betonu. Vysvištět prostorem. Mít to všechno v pohybu. Skateboard! V šedi ČSSR 70. a 80. let něco úplně jiného, úplně nového. Láska na první pohled. Nekonečnej mejdan. Adrenalin. Kultovní postavy českého a světového skateboardingu v příbězích zlámaných kostí, nezlomných přátelství a divoké jízdy za svobodou uprostřed komunismu. (Aerofilms)
(viac)Videá (2)
Recenzie (102)
Popová forma plná zrýchlených dobových záberov s postprodukčne pridanými rámikmi filmových okienok (ktorá pôsobí trochu ako idealizované instagramové nostalgické videjká s filtrom), určite nie je mojou šálkou kávy. Filmík si to však vynahradzuje bohatým množstvom obsiahnutých informácií a dobrou náladou. 3,5* ()
Při srovnání s This ain't California, které se prostě nabízí samo a nejde se mu vyhnout, King Skate prohrává o pár délek. Ač super, KS postrádá to osobní zapálení, nosný příběh a pocit všeobjímajícího přátelství, které dodali skateující Němci. Je to super sestřih historických záběrů (copak všichni skejťáci tolik natáčí?, ty záběry jsou fakt super), s vysvětlujícími komentáři a povídáním jeskynních skejťáků, je to fajn, zajímavý, hodně to poví, hraje k tomu dobrá muzika (i když někdy strašně nesmyslně a skoro pořád strašně nahlas v porovnání s mluveným slovem) a to je asi tak všechno. Dávám tomu silný tři, ale pokud chcete něco víc než jen pohled na to jak vypadal skateboarding ve východním bloku před 30 - 40 lety, pusťte si radši This ain't California (který KS podle mě v mnoha ohledech kopíruje). ()
Miluju veškeré formy sportu, kde se člověk přilepí nohama k prknu a jede. Skateboarding odmalička jakbysmet. Roztékám se při vzpomínce na unikátní filmový zážitek s Legendami z Dogtownu, sleduju našeho současného skejťáckého ambasadora Maxima Habance a nepohrdnu jakýmkoli formátem, který se tímto sportem zaobírá. Přímo na tento cenami ověnčený dokument jsem se opravdu těšil, jsem vděčný za všechny záběry z kolébky této pouliční rebélie pod nadvládou socialismu, nic víc jsem si ovšem neodnesl. ()
Zřejmě jsem letos neviděl film s takovou živelnou energií (blízko k němu ovšem má, také tematicky, Léto). Osmdesátiminutová testosteronová jízda bez zpomalování (malá proměnlivost tempa ovšem při střízlivé stopáži nikdy nezačne být únavná). Na konci uvěříte, že absolutním vyjádřením svobody v nesvobodných časech byla jízda na skejtu. Režijně, resp. dramaturgicky jde (stejně jako hudebně) o dost punkovou záležitost, která sice sem tam zaměří pozornost na určité téma, ale žádnou pevnější strukturu, díky níž byste dostali ucelený přehled o skejtování za socialismu, nemá. Hlavní je zakusit pocit volnosti. Díky charismatickým skejťákům a mixu bravurně sestříhaných archivních záběrů (skvělé jsou kontrasty necenzurovaných amatérských záběrů a koženého oficiálního pohledu na věc) a téměř neutichající hudby, to je velmi snadné i pro člověka, který nemá rád pivo, na skejtu stál poprvé a naposledy cca v pěti letech a příčí se mu, když je ženám přidělována role pohledných pasivních zpestření mužských aktivit. Za to, že jsem díky filmu objevil písničku Superden, tvůrcům děkuji a zároveň je nenávidím, protože to už z hlavy nedostanu. 80% ()
Super. Je to takové Prkýnka na maso jsme uřízli zfilmované, ale opravdu moc dobře. Stopáž tak akorát a kromě toho, že to dokumentuje určitý fenomén, je to i generační výpověď a závěrem trochu o tom co s lidmi udělala změna režimu a o stárnutí. Vynikající výběr hudby skvěle akcentuje děj. ()
Galéria (12)
Fotka © Aerofilms
Zaujímavosti (5)
- Důležitou osobou byl Vojta Kotek, který tvůrcům poskytl 130 GB archivních záběrů (což představovalo asi 25 hodin záznamu). (ČSFD)
- Před českou premiérou proběhla premiéra na Karlovarském IFF 2. července 2018. (Varan)
- Petr Forman se svým bratrem Matějem byli asi prvními vlastníky skateboardů v bývalé ČSSR. Dovezli si je v roce 1976 z USA, když byli za svým otcem při příležitosti předávání Oscarů za film Přelet nad kukaččím hnízdem (1975). (raininface)
Reklama