Fabrika

Jurij Bykov je zajímavá postavička ruské kinematografie. Už několikrát mě svými filmy přesvědčil, že na něj si mám dát pozor a stejně tak se mu to povedlo i u filmu Fabrika. Jednoduchá myšlenka jdoucí z pudů člověka zpracována do osobnosti ruského člověka. Precizně, nekompromisně, tak, jak se na Rusy sluší a patří. (23.11.2020)

Ve srovnání - kterému se člověk nevyhne - s autorovým předchozím snímkem Hlupák mě tento oslovil výrazně míň. Jednak mi přišlo, že většina motivů z Fabriky (korupce, arogance mocných, bezmoc chudých) se už objevila ve zmíněném starším filmu (a celkově se nemůžu ubránit pocitu, že jsou oba filmy natočené v podstatě přes kopírák, jen s jinou výchozí situací), a jednak mě zklamal samotný závěr - zatímco finále Duraka je šílená depka, která ten film působivě uzavírá, tady mi zakončení přišlo takové podivně rozplizlé (ani se pořádně neukáže, jak vlastně Šedivák dopadl), jako takový konec-nekonec (byť to vlastně končí úplně stejně jako Hlupák, tedy špatně, jak bývá u ruských filmů tohoto ražení obvyklé). A vlastně se mi tam místy i trochu vkrádala nuda a taky mi to přišlo lehce předvídatelné - v podstatě od začátku jsem věděl, jak to dopadne, a odtušil jsem vývoj i v některých dalších momentech. Není to špatný film a Bykov mi je hodně sympatický, ale za mě tentokrát bohužel jen průměrný dojem. (11.11.2019)

"CEMENT HAS MORE VALUE THAN HUMAN LIFE OVER HERE." ------------- 5 ľudí v kine pre 250 ľudí je neskutočne úžasné, čoby, je to neopísateľne úžasné (pretože máš pocit, akoby to premietali len a len pre teba, no a taktiež preto, lebo sa ti za chrbtom žiadny bastard nevykecáva a nahlas nekomentuje to, čo sa deje na plátne, vedľa teba chalan nestokuje na mobile, čím ti osvecuje celú periférnu plochu, lebo sa nudí, a v celom kine nie je žiadny ruch zo zasraných popcornov a iného jedla, lebo proste nedá sa asi vydržať dvojhodinka bez žrádla, všakže?). No ale naspäť k veci. Je to tak neskutočné ako film samotný. Drsný a dravý hudobný podmaz na štýl Jóhannssona či Guðnadóttir pumpuje adrenalín do žíl a nedovolí ti ani na moment zastať a nadýchnuť sa, drží ťa v sedačke totálne uchopeného a spomedzi všetkých Bykových filmov v tomto hrá najväčšiu rolu. Keď už hovoríme o režisérovi, Fabrika je od jeho predchádzajúcich diel úplne iná, zo sociálnej drámy sa stal thriller par excellence. Yuri si ani tentokrát nedáva servítku pred ústa, kritizuje systém a Rusko aj naďalej. Hereckému ansámblu jednoznačne dominuje Yuriho dlhoročný kolaborant Denis Švedov, no ani ostatné v rámci možnosti príbehu nie sú na zahodenie. Už neviem, čo viac by som povedal. Pre fanúšikov novodobej ruskej kinematografie sú filmy Yuriho Bykova a Andreja Zvjaginceva absolútna povinnosť a Zavod nie je výnimkou. Keby sa dalo, idem znovu. (20.10.2019) Vedel som, že opakované zhliadnutie v pohodlí domova bude film stáť hviezdu, už vtedy to bolo pomerne na hrane, a tak sa nakoniec aj stalo. To všetko vyššie uvedené však ale platí aj naďalej. (4.9.2019) (20.10.2019) (14.5.2023) (04.09.2019)

Občas se vyplatí sáhnout také po tvorbě z veliké Rusi. V minulosti z ní nejeden zajímavý kousek vypadnul. Fabrika se zpočátku tváří poměrně zajímavě, ale přestože se snaží být dost politická a dokonce i akční (zdravím Equalizera), tak výsledný dojem nezanechává úplně nejlepší. Přitom nám toho chtěla tolik povědět o problémech Ruska. 60% (20.11.2019)

„Tohle neskončí dobře. Ale k čertu s tím,” pronese jeden z party dělníků, kteří se rozhodnou k zoufalému činu. Zhrzení pracanti po oznámení o uzavření továrny unesou jejího šéfa. Chtějí za něj výkupné. Dluží jim několik platů a nějaký peníz navíc jim zajistí lepší start jinde. Obzvlášť když slyší, jak okolní fabriky propouštějí nebo rovnou zavírají své závody. Je to velmi přímočaré i velmi prosté. Pochopitelně ale nepůjde o bezproblémovou akci, vše se hned od začátku komplikuje, postupně se dostáváme blíže k postavám a zejména k jejich (skutečným) motivacím. Coby kritika poměrů v Rusku, kdy prvořadý je zisk a někde vzadu prací sedření dělníci, to příliš neobstojí, sociální problematiku z hlediska nejnižší pracující třídy jen lehce naťukáváme. K celkové náladě solidně pasuje industriální prostředí a nakonec tahle hra na kočku a myš končí někde v lehce nadprůměrných číslech. (06.10.2019)