Fabrika

Ve srovnání - kterému se člověk nevyhne - s autorovým předchozím snímkem Hlupák mě tento oslovil výrazně míň. Jednak mi přišlo, že většina motivů z Fabriky (korupce, arogance mocných, bezmoc chudých) se už objevila ve zmíněném starším filmu (a celkově se nemůžu ubránit pocitu, že jsou oba filmy natočené v podstatě přes kopírák, jen s jinou výchozí situací), a jednak mě zklamal samotný závěr - zatímco finále Duraka je šílená depka, která ten film působivě uzavírá, tady mi zakončení přišlo takové podivně rozplizlé (ani se pořádně neukáže, jak vlastně Šedivák dopadl), jako takový konec-nekonec (byť to vlastně končí úplně stejně jako Hlupák, tedy špatně, jak bývá u ruských filmů tohoto ražení obvyklé). A vlastně se mi tam místy i trochu vkrádala nuda a taky mi to přišlo lehce předvídatelné - v podstatě od začátku jsem věděl, jak to dopadne, a odtušil jsem vývoj i v některých dalších momentech. Není to špatný film a Bykov mi je hodně sympatický, ale za mě tentokrát bohužel jen průměrný dojem. (11.11.2019)

Jurij Bykov je zajímavá postavička ruské kinematografie. Už několikrát mě svými filmy přesvědčil, že na něj si mám dát pozor a stejně tak se mu to povedlo i u filmu Fabrika. Jednoduchá myšlenka jdoucí z pudů člověka zpracována do osobnosti ruského člověka. Precizně, nekompromisně, tak, jak se na Rusy sluší a patří. (23.11.2020)

Najskôr si treba uvedomiť, na čo idete do kina. Najlepšie je samozrejme poznať aj predchádzajúce Bykovove snímky, vďaka ktorým pochopíte, že tu ide najmä o žáner, čo ale nevylučuje ani nejaký ten mesidž. Fabrika je akčný, vyjednávací triler, pracuje s presne dávkovanými zvratmi, ponúka drsnú chlapskú akciu, ale pritom myslí aj na motivácie postáv a solídne symbolicky prepája prvú s poslednou scénou. Takže pokiaľ pôjdete do klubového kina s očakávaním nejakej pomalej drámy s dlhými meditatívnymi zábermi v ruskej réžii, tak to si radšej doma pustite znova Stalkera. Fabrika je proste film o drsných chlapoch pre drsných chlapov, taká kovbojka v modernom háve, ale funkčne zakomponovaná do reálií súčasného Ruska. (27.08.2019)

"CEMENT HAS MORE VALUE THAN HUMAN LIFE OVER HERE." ------------- 5 ľudí v kine pre 250 ľudí je neskutočne úžasné, čoby, je to neopísateľne úžasné (pretože máš pocit, akoby to premietali len a len pre teba, no a taktiež preto, lebo sa ti za chrbtom žiadny bastard nevykecáva a nahlas nekomentuje to, čo sa deje na plátne, vedľa teba chalan nestokuje na mobile, čím ti osvecuje celú periférnu plochu, lebo sa nudí, a v celom kine nie je žiadny ruch zo zasraných popcornov a iného jedla, lebo proste nedá sa asi vydržať dvojhodinka bez žrádla, všakže?). No ale naspäť k veci. Je to tak neskutočné ako film samotný. Drsný a dravý hudobný podmaz na štýl Jóhannssona či Guðnadóttir pumpuje adrenalín do žíl a nedovolí ti ani na moment zastať a nadýchnuť sa, drží ťa v sedačke totálne uchopeného a spomedzi všetkých Bykových filmov v tomto hrá najväčšiu rolu. Keď už hovoríme o režisérovi, Fabrika je od jeho predchádzajúcich diel úplne iná, zo sociálnej drámy sa stal thriller par excellence. Yuri si ani tentokrát nedáva servítku pred ústa, kritizuje systém a Rusko aj naďalej. Hereckému ansámblu jednoznačne dominuje Yuriho dlhoročný kolaborant Denis Švedov, no ani ostatné v rámci možnosti príbehu nie sú na zahodenie. Už neviem, čo viac by som povedal. Pre fanúšikov novodobej ruskej kinematografie sú filmy Yuriho Bykova a Andreja Zvjaginceva absolútna povinnosť a Zavod nie je výnimkou. Keby sa dalo, idem znovu. (20.10.2019) Vedel som, že opakované zhliadnutie v pohodlí domova bude film stáť hviezdu, už vtedy to bolo pomerne na hrane, a tak sa nakoniec aj stalo. To všetko vyššie uvedené však ale platí aj naďalej. (4.9.2019) (20.10.2019) (14.5.2023) (04.09.2019)

Je neuvěřitelný jak Jurij Bykov lehce udělal základní zápletku, aby mohl rozehrát hru, při které netušíš následující scénu. To co se chvílema jeví jako akční thriller se nebojí v okamžiku přebarvit na psychologickou dialogovku aby se přes sociálně politickou tému zase vrátilo k akci. Bykov mě měl jak na zlatým podnese a já neměl ani anung ke kterýmu stolu mě nakonec donese. (19.06.2019)