My

Peele nadobudol po jednom jemne nadpiemernom filme dojem, ze je filmarsky a socialno kriticky genius. No...nie je. Us je ako horor nudny, ako film hlupy ako pribeh sialene roztriesteny a ako alegoria malo podnetny. Ostalo tak ambiciozne becko s vynikajucim hudobnym motivom, zaujimavym nametom a niekolkymi fajn scenami. 5/10 (02.06.2019)

Můžu, respektive mám na to dva pohledy: druhý snímek (zbytečně) opěvovaného tvůrce můžu vnímat jako solidní filmařinu, která je kupříkladu v prvních minutách a ještě na několika místech skutečně působivá, ale to musím vypnout mozek a neřešit tu neuvěřitelnou nevěrohodnost. A tím se dostáváme k druhému pohledu, kdy jde dle mého o nabubřelé a ambiciózní nic, respektive něco, což ovšem při bližším zkoumání absolutně nedává smysl. A odkrytí karet žádné trumfy nenabízí. Malá dívenka navštíví s rodiči zábavní park v kalifornském Santa Cruz, zaujme ji jedna z atrakcí a cosi ji tam bez přítomnosti rodičů vyděsí k smrti. Až z toho nějakou dobu nemluví. Nyní je dospělá, sama má rodinu a vrací se na stejné místo zrelaxovat. Ač je patrné, že se na chatu vrací nerada. V noci se pak na příjezdové cestě k objektu objeví rodinka oděná do červených mundúrů. Postupně se dozvídáme, co se v zrcadlové atrakci odehrálo. Po slibném úvodu platí to, co u Peeleova debutu. Není to o vyskakování bubáků ze dveří, je to o mísení žánrů a slušných hereckých výkonech. Něco tady nehraje, má to velmi dobrou atmosféru, je to fajn v detailech a diváka jednoduše zajímá, co nabídnou další minuty. Jenže zatímco tehdy u Get Out to ještě slušně fungovalo, tady si tvůrci ukousli příliš velké sousto. Můžeme konstruovat nejrůznější scénáře, možná v tom filmoví všeználci vidí intelektuální podobenství, já ale něco zcela jiného. Cosi jako krizi identity. Výsledek má být asi něco ve stylu „zase si za to můžeme sami“, jenže tenhle sociální komentář rovněž nefunguje. Žertíky otce, který se jinak ukazuje spíš jako strašpytel, také. Vůbec ne silné tři hvězdy. (26.05.2019)

Nedivím se, že Peelovi učarovalo Twilignt Zone. Serlingova původní antologie se totiž pyšnila nevídanou tvůrčí fantazií, představovala podivné světy reflektující dobovou situaci i surrealistické prostředí jak z divokých nočních můr, co provokovaly závěrečnou pointou a nevybíravými konci. A My jsou přesně takoví. Brilantně vyvážená směs hrůzy s humorem, která působivě vrší jeden znepokojivý moment na druhý a dokáže být nevtíravě kritická a po čertech aktuální zároveň. Peelův vypravěčský talent jen podtrhuje dokonale uhrančivá hudba Michaela Abelse a výborná Lupita Nyongo, která si svou dualitou krade většinu filmu pro sebe. Jakmile si to pořádně sedlo, jsou za mě My výrazně komplexnější a zábavnější než Uteč. Bohužel se ale asi budou potýkat se silnou žánrovou frustrací a řada diváků bude toho dojmu, že jsou chytřejší než film. (28.03.2019)

-"Who are you people?" -"We're Americans." Celý film mi přijde tak bezobsažný jako tato slovní výměna. Co mi vadí nejvíc je fakt, že i ti "skuteční" lidé jako by začali žít teprve se začátkem filmu a nemají žádnou odžitou historii. Dospělí přátelé o sobě navzájem nic nevědí a ani se nemají rádi, manželka sděluje manželovi zásadní niterné pocity až když je to potřeba... Jako jediné pozitivum hodné připomenutí mě v tuhle chvíli napadají pouze herecké výkony Lupity a jejích dvou filmových dětí, naopak Winston Duke mi vedle nich přišel velmi slabý a přehrávající. Jordan Peele mi pořád připadá uvízlý v kategorii "hledající se tvůrce", zejména díky přespřílišpromyšlenosti a tedy krokolomnosti (hehe) celého svého "plánu". Snad (v mých očích) někdy dospěje i k hotovému umělci. (01.07.2019)

70 minut divácky protrpěných, doslova protrpěných, se vším negativním, co tohle slovo přináší. A přitom to začalo tak slibně, první tříčtvrtěhodina se mi líbila dost, nepostrádá tajemství, Peele si tam vystačí s málem, šikovně pracuje s náznaky. Ale pak Lupita v červeném otevře hubu, začne sípat jak tuberák, právě propuštěný po operaci z ORL a VŠECHNO dobré JDE DO PRDELE!! Před 56 lety nás Hitchcock napadl s ptáky a bylo to fajn. Dnes na nás podnikají invazi Peelovy figurky v červeném pyžamu, pitvoří se u toho jak Pepa Náhlovský a má to být strašidelné. Nic tu nedává smysl, všechno se hraje jen na efekt a to hraní je jak s amatéry z oblastního přeboru. Jedno je jisté – kdyby za zády neměl Peele předchozí finanční sukces a dnes tak všemocný, politicky korektní black empowerement, tak ho po předprojekci tohoto dílka studioví pohlaváří pošlou do hajzlu a už si ani neškrtne. Nevím, na co si Peele hraje, ale pro mne je jeho film dokladem velké autorské sebestřednosti, toho, čemu kritik Andrej Stankovič říkal "geniálničení". Neomylný tvůrce hrne do díla, co se mu v hlavě zrodí, nechť divák žasne. Nedává to smysl? Pak je to určitě podobenství. Nudí to? Určitě v tom bude nějaké poselství. (30.07.2019)