Dvanásť rozhnevaných mužov

Téměř divadelní zpracování konverzačního dramatu. Jednota místa, času a děje. Vše je tu ve slovech...ale v jakých slovech! Nádherný film, hluboký, dramatický, s etickou rovinou nesnesitelné tíhy rozhodování o životě člověka. Skvěle napsaný scénář. Vynikající herecké výkony všech zúčastněných, z nichž je nutno z českého pohledu vypíchnout obsazení naší národní legendy - emigranta Jiřího (George) Voskovce... Tady někde mohl být i český film, kdyby byl v té době svobodný... (17.07.2007)

Hodina a půl v jedné místnosti se dvanácti porotci, kteří mají v rukou lidský život a mají o něm rozhodnout. V na první pohled jasném případu se díky jednomu z mužů náhle začnou vynořovat zprvu drobné, pak větší nejasnosti. Strhujícím způsobem natočené drama s vynikajícími výkony všech zúčastněných herců je postaveno na dokonalém scénáři, v němž nenajdete slabé místo. Btw. Tohle je další důkaz zaslepenosti Filmové akademie, protože neudělit tomuto skvostu žádného Oscara se rovná prakticky filmovému rouhání. (02.05.2007)

Oslava i kritika demokratických principů v jednom. Skvostně budovaná atmosféra, v níž tropické vedro je jenom základem. Lumetův cit pro detail lze poznat na každém kroku, s přibývajícími minutami hutnější dusno nejistoty tvoří kapky potu na tvářích herců a divák je více a více vtahován do neznámé hry, v níž je logika scénáře přímo určována logikou pádného zpochybňování i těch nejneotřesitelnějších soudních důkazů. Klaustrofobický thriller a soudní drama se potkaly v jedinečném snímku, jenž z vlastní jednoduchosti vytřískal maximum. Devadesát pět minut excelentní filmařiny, která dokáže jak vrtkavý je názor člověka pod tíhou společenského klimatu a jak těžké je jít proti zavedeným předsudkům sociálního charakteru. Inu, i demokracie má více barev než jenom černou a bílou. (26.10.2005)

Z núdze cnosť: dvanásť mužov, 18-ročný vrah, jedna miestnosť a najteplejší deň v roku – bez klimatizácie a s bremenom zodpovedného rozhodnutia. Aj keď film rozprava o závažných "psychologických" veciach, Sidney Lumet ho nakrútil takmer ako akčný triler. Porota spochybňuje nie ani tak svoje presvedčenie o vine, ale skôr seba navzájom. To vedie k hádkam, výkyvom nálad, potýčkam a niekoľkým hlasom, tvrdiacim, že obžalovaný je nevinný. Tvrdia to nie ani tak preto, že by tomu vyložene verili – ale chcú sa o celej veci dôkladne porozprávať; kým obžalovaného posadia na kreslo. Bude to dlhá daždivá noc a každý sa počas nej niečo dozvie nové o sebe. (04.03.2006)

12 mužů, 12 mužů rozdílného vzdělání, vyznání i věku, 12 mužů, kteří mají v rukou život jednoho kluka, který možná vraždil a možná taky ne. Zprvu pouze jeden z členů poroty upustí od zbrklého hlasování pro „vinen“, s přibývajícími minutami je však nahlodáváno také přesvědčení ostatních a poměr hlasů se začíná naklánět opačným směrem. Postupně slábne také divákovo přesvědčení o chlapcově vině, založené však výhradně na prvotním, bezmála jednoznačném, přesvědčení porotců. Samotný soudní proces je nám úmyslně „zatajen“ a musíme se tedy spoléhat výhradně na subjektivní názory jednotlivých mužů, které však – jak se ukáže – nemají k pravdě ani dále ani blíže než fakta ze soudní síně. Na scénáři je nejpozoruhodnější pečlivé psychologické vykreslení pohnutek vedoucích porotce ke konečnému rozhodnutí. Někdo nechce kazit hru, někdo se chce včas dostat na baseballové utkání, někomu je to vlastně úplně jedno a někdo pojímá celou záležitost příliš osobně. Film důmyslně, nepříliš útočně, zpochybňuje americký (a v podstatě jakýkoliv) soudní systém, kdy určitá skupina lidí přejímá pomyslnou úlohu Boha a musí dle svého nejlepšího svědomí a vědomí rozhodnout o budoucím osudu živé bytosti. Jenže do jaké míry jsme ochotni tvrdošíjně respektovat zákon, nevyvratitelné důkazy, a kdy přicházejí na řadu naše emoce – iracionální, zaslepené? Á propos, existují jediné správné důkazy, nebo je vždy nějaké „ale“? Morální rovina filmu je zřejmá a jasně srozumitelná, takže je obtížné zůstat nestranný a nevytvořit si na celou věc vlastní názor. Celý film se odehrává v jediné místnosti a je fenomenální přehlídkou dvanácti odzbrojujících hereckých výkonů podpořených (v rámci možností) dynamickou kamerou Borise Kaufmana. Víc režisér Sidney Lumet k natočení strhujícího dramatu skutečně nepotřeboval. Divadelní charakter dokázali tvůrci využít plně ve svůj prospěch, pečlivě budovaná klaustrofobní atmosféra zdůrazňuje důležitost celé situace a na okamžik vás nenechá v klidu. Celá realizace údajně zabrala pouhých 20 dní a navíc šlo o Lumetův debut na poli celovečerního filmu! Což je naprosto fascinující skutečnost, která – opovažuji se tvrdit – s každým novým rokem nabývá vyšší hodnoty. Bonusem pro českého diváka pak může být herecká účast Jiřího (George) Voskovce, který ztvárnil rozvážného porotce číslo 11. 95% Zajímavé komentáře: Gemini, Isherwood, tron, Knuckless (05.04.2007)