Dvanásť rozhnevaných mužov

Tady asi není co dodat. Všechno již napsali ostatní, já jen souhlasně pokyvuji hlavou. Geniální film, atmosféra, herci, dialogy (scénář), kamera, vše bravurně zvládnuté, k tomu ukázkově rozebraná psychologie postav na velmi omezeném prostoru a řada více či méně skrytých sociopolitických narážek. Aneb film hodný důkladných zkoumání na vysokoškolských přednáškách. 100%. (15.11.2007)

Dvanáct rozhněvaných mužů v uzavřené místnosti argumentačně dokazuje, že k natočení geniálně napínavého snímku není třeba astronomický rozpočet, několik trikových studií ani barevný film. Nikdy jsem neviděl tak skvělý film ze soudního prostředí, nikdy bych nevěřil ve svůj fascinovaný pohled na hádající se chlapy, do této doby jsem ještě nikdy film v půlce nevypnul, abych si ho dal hned znovu od začátku a poprvé jsem viděl, že počáteční stav 1:11 se dá za hoďku a půl bez velkých obtíží otočit. A to nehrála Barcelona s Houslicemi. (19.07.2011)

Film, který je natočen jen v jedné místnosti (pokud se nepočítá záchod) a založen na dialozích, o celkové délce filmu 90min., u kterého jsem se ani na chvilku nenudil bych nazval geniální po všech stránkách od kamery až po herce. Stupňované napětí a houstnoucí atmosféra, spolu s logickým opodstatněním případu a autentičnost prostředí a kostýmů, výkony herců vše mi vyrazilo dech i po 50 letech co byl film uveden. 95 % (21.11.2009)

Oslava i kritika demokratických principů v jednom. Skvostně budovaná atmosféra, v níž tropické vedro je jenom základem. Lumetův cit pro detail lze poznat na každém kroku, s přibývajícími minutami hutnější dusno nejistoty tvoří kapky potu na tvářích herců a divák je více a více vtahován do neznámé hry, v níž je logika scénáře přímo určována logikou pádného zpochybňování i těch nejneotřesitelnějších soudních důkazů. Klaustrofobický thriller a soudní drama se potkaly v jedinečném snímku, jenž z vlastní jednoduchosti vytřískal maximum. Devadesát pět minut excelentní filmařiny, která dokáže jak vrtkavý je názor člověka pod tíhou společenského klimatu a jak těžké je jít proti zavedeným předsudkům sociálního charakteru. Inu, i demokracie má více barev než jenom černou a bílou. (26.10.2005)

Výborný nápad, nad kterým se dá přemýšlet a zauvažovat. Dokáže někdo bojovat proti většině? Dokáže se někdo vzbouřit a říct okolí ne? Je to těžké, ale síla osobnosti, umět mluvit, a patřičné důkazy prokážou, že to možné skutečně je. Ten důkaz je v tomto filmu nádherně vidět, jenže když se dokáže tohle, tak už není daleko od toho, aby ten člověk dokázal lidi ovlivňovat a manipulovat s nimi. Je to jenom o tom jak se člověk ukáže ve společnosti. A tento film zkouší vyřešit právě tenhle problém. Není důležité na něm koho tu těchto dvanáct mužů řeší. Jestli je ten kluk vinný nebo nevinný. Tady jde skutečně o to, zdali se dá ovlivňit lidský mozek, i když veškeré důkazy svědčí proti němu a abych se přiznal, sám jsem věřil spíše v NEVINNÝ. Ale možná jsem byl právě ovlivněn jako zbylých jedenáct mužů a ten kluk zase někoho zabije. Je to zvláštní, ale tento film na to bravurně upozorňuje. No a nakonec je hezké vidět Jiřího Voskovce v jedné z rolí dvanácti rozhněvaných mužů. Každý z nich se může honosit tím jak je jiný, naprosto jiný od ostatních, a to je na tom všem právě tak hezké a záměrné, jako celý film. (21.08.2008)