Mirai, dievča z budúcnosti

Jemně, citlivě a empaticky vyprávěný příběh z pohledu čtyřletého chlapce, jehož rodiče si pořídí další dítě, jemuž jsou nuceni věnovat dost pozornosti, což klučina nelibě nese a propadá se proto do různých časových a fantazijních rovin, kde mu pomáhají vyrovnat se s nově vzniklou situací různí členové jeho rodiny z dávné minulosti i z blízké budoucnosti. Nádherně realizovaný film s důrazem na poetiku důvěrně známých příhod z rodinného života, originálně okořeněných dětskou fantazií a podaných nostalgicky, dojemně a zábavně. Hlavní hrdina sice místy působí až zbytečně moc ukřičeně a protivně, až na hranici nesympatičnosti, ale to je také jediná zásadní výtka. (13.10.2018)

Film jsem viděl v rámci Advíku 2019 a musím říct, že mě dost příjemně překvapil. Jedná se o dost pohodový a odpočinkový snímek, který ale není žádné isekai - hrdina cestující napříč časovými obdobími je jen v rámci uměleckého záměru autora, resp. se zde pracuje s určitým typem představivosti a nic se neděje zcela fyzicky. Což je na jednu stranu velice zajímavý, i když lehce bizarní tah. Navíc, kdo v dětství zažil náhlé narození mladšího sourozence, dokáže být k uřvanému a děsně-se-chovajícímu hrdinovi trochu tolerantnější - je to krásný odraz reality. Děj kromě čisté komedie s realistickými prvky „o rodičích a dětech“ ke konci nahazuje i trochu vážnější, nikoliv depresivnější notu, která celé fajnové dílo stejně dobře završuje. Jsem spokojen, zázraky jsem nečekal a namísto toho mě čekala opravdu příjemná podívaná, která mě extra nestrhla, ale udržela v pozornosti až do samotného konce. (02.08.2019)

Pan režisér Hosoda opět nezklamal. Rozepisovat se o nádherné animaci by bylo v tomto případě nošením dříví do lesa, takže přeskočím rovnou k mým pocitům z filmu. Mirai sice není příběhově tak silný ani emotivní, jako mé (zatím) nejoblíbenější dílo od něj, “Ókami kodomo no Ame to Juki (Wolf Children)”, ale je mezi nimi svým způsobem velká pododnost. Zejména v propletení fantazie s realitou. Jenže zatímco ve “Wolf children” je samotný příběh z velké části čistokrevné fantasy, tak “Mirai” do světa fantazie jen odbíhá prostřednictvím představ hlavní postavy. Fantazie je jejím únikem z reality a vyrovnáním se s nastalou novou životní situací, kterou dosti těžko nese a umí si ji asi představit jedině někdo, kdo ji opravdu prožil. A ač mi hlavní dětská postava občas už i lezla na nervy (“po japonsku” je zde její chování dovedeno téměř do krajnosti), tak její emoce a zejméně pak výlety do světa fantazie byly skvělým zpestřením celého filmu. Celkově je to veskrze pozitivní dílko, které nechává člověka odplout ve vzpomínkách zpět do dětství a krásně (a v případě Hosody už tradičně) ukazuje sílu lásky v rodině. Moc hezký film! (12.04.2019)

Má to některé pěkné a procítěné chvíle, především ty, které se odehrávají řekněme "mimo reálný svět". Má to ale i některé okamžiky, kdy mi hlavní hrdina se svojí rozmazleností a ukřičeností vysloveně pil krev a já si říkal, že pohled na takovéhle dítě je asi ta nejlepší antikoncepce. Nejlepší postavou je jednoznačně praděda, co byl ve válce, i když hodně sympatií u mě získával i taťka v domácnosti. Přesto to ale nebyl tak silný zážitek, jak bych na pana Hosodu čekal a ani vizuální stránka nebyla zdaleka tak úchvatná (snad až na ten černý vlak skoro na konci) jak bych si přál. 6,8/10 (10.02.2019)

První Hosoda, který mě tak nějak nechytil na úplném začátku. Oproti jeho minulým filmům je celý příběh daleko komornější a většina hlavního děje se odehrává v jednom domě. Ten sice dokáže prostorově vystačit, ale musel by být doplněn nějakým extra dobrým příběhem. A to je tu trochu sporné. Přibližně první polovina byla taková... řekněme slabá. Bylo vidět, že Hosoda od svých typických rodinných témat nikam neodešel a za to jsem byl rád, protože vím, že zrovna to umí, ale zde jsem začal trochu pochybovat, jestli se jednou netrefil vedle. Hlavní dějová linka se táhla i na mě až nebezpečně pomalu a já stále čekal, jestli konečně dojde k tomu zlomu a i tenhle kousek na mě začne působit více příjemnějším dojmem. A ono se tak opravdu stalo. Někdy v polovině, kdy se začnou častěji navštěvovat jiné světy se konečně začne trochu více pracovat s charakterem hlavního hrdiny, který mi předtím přišel úplně zaseknutý na místě až příliš dlouho. Hlavně se tam dokázala lépe ukázat animace, která na mě sice nezapůsobila tolik, jako dřívější Hosodovi filmy, ale stále je dostatečně originální na to, abych si ji byl schopný zapamatovat. Vše bylo korunováno naprosto skvělým závěrem na nádraží, který mi dokázal dostatečně vykompenzovat většinu negativních myšlenek, které jsem měl. Sice si asi po pár dnech vybavím jen ono finále, ale whatever. Celkově si Mirai asi nezaslouží to nižší hodnocení, které zde má (ačkoliv udělím skoro stejné), ale je dle mého naprosto pochopitelné. Po prvním zhlédnutí 70%, možná po větším vyrovnání filmu jako celku postupem času nějaká procenta uberu. (16.01.2022)