Mirai, dievča z budúcnosti

Vlastně dost obyčejný příběh (nebo jeho krátká sekvence), který může být nenásilně poučný, stejně jako nekonečně nudící - záleží na tom, z jakého konce to člověk vezme. Je nasnadě, že vlastnost imaginárního souznění s různými úrovněmi svého života, by byla dost užitečná pro každého :-) a Mamoru Hosoda se s tímto tématem nepopral špatně. 75% (22.04.2019)

Vďaka veľmi jednoduchej a neprehnanej vizuálnej časti vás tento animák získa. Z hľadiska príbehu je tu viac vecí: život v rodine, (ne)láska „vyvolaná“ novou členkou v rodine, „cestovanie časom“, atď. Ich (výsledná) kombinácia v rukách pána Hosody koniec koncom nie je zlá, ale je tu cítiť rezervy. Jednotlivé časti príbehu slúžia aj na to, aby ukázali, že ako by sa nemal chovať mladý človek voči jeho malej sestre. Osobné hodnotenie: 72% (***) (09.05.2019)

Príbeh zobrazuje rôzne podoby lásky a jej samotnú krehkosť. Plynutie každodenného a častokrát náročné bežného života (starostlivosť o rodinu, boj súrodencov o lásku rodičov, postavenie ženy a muža vo vzťahu...). Narodenie sestry Mirai skomplikuje malému Kunovi jeho doposiaľ bezproblémový život, v ktorom bola všetká pozornosť a láska rodičov smerovaná najmä na neho. Jeho vyrovnávanie so situáciou presahuje hranice fantázie a divák spolu s ním cestuje časopriestorom. Veľmi chválim zaujímavé prepojenia minulosti, súčasnosti a budúcnosti, v rámci ktorých sa v jednotlivých časových líniách hlavný hrdina naučí od svojej rodiny mnohému potrebnému a umožnia mu pochopiť aktuálnu situáciu, v ktorej sa nachádza. (Videné na Art Film Feste, 2019). (22.06.2019)

Animované filmy ze země vycházejícího slunce se u nás příliš nevysílají. Japonské anime tak neznám vůbec. Mirai je pro mě trochu zvláštní film, na který jsem si dlouho musel zvykat a nejsem si jistý, zda se mi to podařilo. Film je hlavně uřvaný, ubrečený a značně chaoticky vyprávěný. Vždycky mi trvalo, než jsem se zorientoval s kým se zrovna Kun setkává a v jakém čase. Nevím jak japonské děti, ale ty evropské budou mít asi problém zcela pochopit, že rodičovská láska se musí po narození dítěte rozdělit, ale zároveň je k tomu potřeba tolerance a pochopení ze strany sourozence. Vyjma situací s novorozenou Mirai se Kun choval dost rozmazleně. (03.01.2024)

Pan režisér Hosoda opět nezklamal. Rozepisovat se o nádherné animaci by bylo v tomto případě nošením dříví do lesa, takže přeskočím rovnou k mým pocitům z filmu. Mirai sice není příběhově tak silný ani emotivní, jako mé (zatím) nejoblíbenější dílo od něj, “Ókami kodomo no Ame to Juki (Wolf Children)”, ale je mezi nimi svým způsobem velká pododnost. Zejména v propletení fantazie s realitou. Jenže zatímco ve “Wolf children” je samotný příběh z velké části čistokrevné fantasy, tak “Mirai” do světa fantazie jen odbíhá prostřednictvím představ hlavní postavy. Fantazie je jejím únikem z reality a vyrovnáním se s nastalou novou životní situací, kterou dosti těžko nese a umí si ji asi představit jedině někdo, kdo ji opravdu prožil. A ač mi hlavní dětská postava občas už i lezla na nervy (“po japonsku” je zde její chování dovedeno téměř do krajnosti), tak její emoce a zejméně pak výlety do světa fantazie byly skvělým zpestřením celého filmu. Celkově je to veskrze pozitivní dílko, které nechává člověka odplout ve vzpomínkách zpět do dětství a krásně (a v případě Hosody už tradičně) ukazuje sílu lásky v rodině. Moc hezký film! (12.04.2019)