Posledné večery na Zemi

"Usnul jsem v kině a když jsem se probudil, nikdo tam už nebyl a všude byla tma." Gan Bi je vzácný případ mladého, neobroušeného talentu, který stále dokáže věrně znázornit mladistvý odpor, melancholii, fatálnost a potřebu útěku téměř pozbyté cynismu typického pro sebelepší otřískané artové filmaře (zejména evropské). Proto jsou jeho postavy kombinací dospělé únavy s dětskou naivitou a tedy naplnění docházejí jen skrze logiku snu oproti pro ně daleko sureálnější a nepochopitelnější realitě. Ten film je totiž vlastně akt odporu vůči bdění, tolik pochopitelný pro mladého citlivého tvůrce žijícího v technokratické despocii. Sic se to celé může zdát jako příliš okatá cinefilská lázeň (přímé citace Tarkovského a stejný dějový koncept jako Lynchův Mullholand Drive), vše je odpuštěno v druhé polovině, která je realizací snu tolik povědomou, že se před ní nedá obrnit. A kvůli ní by se film měl povinně promítat od tří ráno. Mimochodem pokud během sledování budete mít na patře ten film, který vám to ještě mohlo připomínat, ale nemůžete si vzpomenout, tak je to Trierova prvotina Element of Crime, která též v neonoiru okatě projevovala lásku k Tarkovskému a natočil jí osmadvacetiletý hejsek fascinovaný objevováním limitů pohybu kamery. (03.09.2019)

Dlouho jsem zvažoval, zda na to jít do kina, protože jsem k tomu cítil dost nedůvěru. Nakonec jsem se ale přece jen nechal nalákat trailerem - a především textem distributora, který je napsaný tak zajímavě, že jsem takový film prostě musel vidět (navíc ty zmínky o Kar-wai Wongovi a Tarkovském!) - "hypnotický romantizující neo noir... je magickou meditací o prostoru a času i enigmatickou básní o ztrátě a bolesti...". Takový film si přece člověk nemůže nechat ujít. Ovšem pořád jsem přemýšlel, odkud mi je ten text povědomý, až mi to došlo - loni mě k filmu Záhada Silver Lake (též od Film Europe) nalákal pro změnu text slibující "...halucinogenní výlet po Los Angeles... meandrující neo-noir... hypnotický a zábavný thriller..." (btw. Záhada Silver Lake mě otrávila skoro stejně jako Poslední večery na Zemi) - a tak jsem si uvědomil, že za á mají ve Film Europe někoho, kdo má evidentně v oblibě slova hypnotický a neo noir, a za bé že dobře napsaná anotace (nebo zručně sestříhaný trailer) ještě neznamená dobrý film. Ačkoli jsem se hodně snažil jít tomu filmu naproti a otevřít se mu, příšerně mě to nebavilo sledovat - a vlastně jsem vůbec nechápal, proč bych na to měl koukat, přišlo mi to tak strašně nanicovaté - a nekonečné (ten pocit pravděpodobně ještě umocnila ta 50 minutová scéna bez jediného střihu), že závěrečné titulky byly skutečně vysvobozením. Dobře mi tak - aspoň už vím, že až mě zas bude Film Europe lákat na nějaký "hypnotický neo noir", můžu s klidem zůstat doma. Vůbec se nedivím lidem, kteří u toho v kině usnuli. (05.01.2020)

„Od té doby, co jsme byli objeveni, jsem si často dělal starosti kvůli těm, co letí do vesmíru. Musí být tak unavení, když se nemůžou v žádné poloze svého těla opřít.” +++ „Jak můžeš jen tak dávat lidem prskavky?” - „Co bych nemohla?” - „Prskavky jsou symbol pomíjivosti.” - „A my snad pomíjiví nejsme?” +++ „Spočítala jsi hvězdy na obloze? Jsou jako ptáčkové snášející se jako výsadkáři navždy mou hrudí.” +++ Přesně takovýhle snímek je typickým příkladem díla, k jehož plnému pochopení nestačí jedno zhlédnutí. Zcela jistě se jedná o unikátní filmový zážitek, který ovšem nemusí sednout každému. Tento tajemný příběh po čínsku s milostnou a detektivní zápletkou, příjemně ozvláštněný snovou poetikou a nadpozemsky krásnou hudbou, však mileráda doporučím všem zádumčivějším jedincům. (80%) (18.02.2022)

Magické kino od cinefila pre cinefilov. Nedivácka, no čarovná meditácia o hľadaní stratenej lásky pozostáva z dvoch filmov: prvý je melancholickým neo-noirom o spomínaní a hľadaní s fotkou v ruke a ten druhý je snovou (filmársky exhibičnou) básňou, takisto o spomínaní (a blúdení). Vo filme odznie, že sen je len zabudnutá spomienka. Niekto iný zase raz povedal, že tie najlepšie filmy sú ako sny. http://www.kinema.sk/recenzia/38254/posledne-vecery-na-zemi-di-qiu-zui-hou-de-ye-wan.htm (05.06.2019)

A dost, už minutu se tu snažím jinými slovy popsat totéž, co lapidárně shrnul DaViD´82: "Drtivé vítězství (zpočátku) podmanivé (později pouze otravné) formy nad obsahem, emocemi, časem i divákem a jeho bdělostí." Cituju svého oblíbence, protože je jako tak často výstižný a protože žádnou další minutu už tomu počinu věnovat nehodlám. *~ (27.12.2021)