Kafarnaum

Smutný film, který se těžko sleduje, těžko přijímá a těžko se i hodnotí. Trpící a umírající děti v rozvojové zemi. Původně jsem měl vyšší hodnocení, protože souzním s myšlenkou chlapce, který žaluje své rodiče za to, že mu dali život. Zastávám názor, že odpovědnost za dítě a jeho utrpení nese primárně rodič, na druhou stranu jsem si pak uvědomil, že tahle linka v té vší realističnosti není úplně přirozená. Snímek zobrazuje trpící děti v obrovské míře, ale bez hlubšího ponoru do tématu mě nechává emočně chladným. 65 % (26.10.2021)

Pútavý príbeh, ktorý dokáže silne pohnúť emóciami. Takéto filmy, naplnené ľudskosťou, rozhodne môžem. Postavu približne 12-ročného chlapca Zaina (Zain Alrafeea) som si zamiloval za jeho odhodlanie a takú až dospelú zodpovednosť. Bol hádam jedinou rozumnou bytosťou v danom svete, ktorý sa našincovi môže javiť ako úplne iný vesmír. Nahliadnutie do tohto sveta s odlišnou kultúrou a spôsobom života. kde sa sa bežní ľudia musia ťažko pretĺkať životom, je pre nášho diváka určite zaujímavé a poučné. Hlavne pre takého, čo neustále frfle, ako sa u nás zle žije. Okrem Zaina sú vo filme aj ďalšie veľmi sympatické postavy, ako Rahill (Yordanos Shifera) s jej rozkošným synčekom Yonasom, Zainova sestra Sahar (Haita Izam), či jeho nová kamarátka. Snáď len tá trendová roztrasená kamera tam nemusela byť. (24.09.2021)

Tak som film tento únavný a jednotvárny film o ľudskej biede a beznádeji s námahou dopozeral. A teraz čo? Čo sa očakáva od nás? Že pocítime vinu pri pohľade na nekonečnú chudobu, špinu, smrad a násilie vládnuce v časti sveta? Že budeme prispievať na zlepšenie života týchto nešťastníkov i keď je jasné, že bohatstvo sa prerozdeľovaním nezvyšuje? Alebo ich dokonca prijmeme medzi seba a budeme sa s nimi o všetko deliť? Je zaujímavé, že v prírode existujúce samoregulačné mechanizmy u ľudí nefungujú. Ale to je iný problém. Mám hodnotiť film a ten je iba mierne nadpriemerný o čo sa levím podielom pričinil fascinujúci výkon hlavného predstaviteľa. Problémom je, že akýkoľvek úspech filmu absolútne nič nezmení na chode života v zmienenej časti sveta. (23.10.2021)

12-ročný chlapec zažaluje rodičov za to, že ho priviedli na svet. Šokujúce? Šokujúce to môže byť len pre tých, ktorí nikdy neopustili svoju slonovinovú vežu odtrhnutú od reality. Smutné pravidlo demografie hovorí, že veľa detí sa nerodí vtedy, keď je bohatstvo, ale vtedy, keď je chudoba. Akonáhle spoločnosť dosiahne určitý stupeň blahobytu a hlavne vzdelanosti, automaticky stratí záujem sa reprodukovať. Viktor Orbán a Vladimir Putin sa prudko mýlia, ak si myslia, že zdvihnú pôrodnosť vysokými prídavkami na deti. To už dávno nikoho nezaujíma. V tomto filme sme však na opačnej strane barikády. Tu platí, že "jediným bohatstvom chudáka sú jeho deti". Otras. Časť filmu, kedy Zain opatruje malého Yonasa v chatrči z vlnitého plechu, je tá najsilnejšia. Tento film v človeku zanechá pocit, že život je niečo, čo by nemalo byť. (26.09.2019)

Chci zažalovat své rodiče. Za to, že mě zplodili. Filmů se sociální tematikou se primárně pro potřeby liberálního festivalového publika netočí málo. Jejich tematický záběr pokrývá celou škálu lidské mizerie. Diváci je ale vyhledávají spíš zřídka a hodně z nich s nimi zachází jako se sociální pornografií. Dopad jejich produkce je zvláštně dvousečný - na jednu stranu mohou představovat první krok k pokusu o zřízení nápravy (třeba čeští dokumentární Šmejdi), jindy poslouží jako šidítko - jakoby film samotný byl již řešením. Kafarnaum, film pojmenovaný podle vesnice, kterou proklel Ježíš (v přeneseném smyslu jde o metaforu nevídaného nepořádku, používanou ve frankofonním prostředí), zasluhuje uznání už jen za to, že úspěšně posouvá laťku zobrazené hrůzy a zároveň se vyhýbá samoúčelnosti, když nefabuluje, nýbrž limitně přibližuje diváka do bezprostředního sousedství nestvůrné skutečnosti. Hlavní hrdina Zain už nemůže mít život víc na hovno. Libanonská režisérka Nadine Labaki a její tým vyprodukovali životopis malého nešťastníka jakožto agregát všech představitelných protivenství, s nimiž se dítě svého věku může potýkat, když "bydlí" ve slumech Blízkého východu. Kdyby jeden nečetl Koukolíka a nevěděl o fenoménu tzv. odolných dětí, musel by odmávnout příběh jako nejčistší sci-fi. Nemá smysl jednotlivá vyjmenovávat, stačí být připraven na to, že zobrazuje propad již mizerného dětství do hlubin Tartaru, který se vymyká středoevropské představivosti. K tomu čemuž jí dopomáhá tým neherců, v čele se podvyživeným syrským uprchlíkem Zainem Alrafeeaou, mistrnou kamerou a foto[de]genickými kulisami zmaru, kam se na Blízkém východě podíváš. Kafarnaum vyčleňuje z řady běžně dobrých a angažovaných snímků s prostou edukativní hodnotou vypravěčská figura žaloby: Snímek začíná a končí soudem s rodiči chlapce, kteří se hrubě zpronevěřili všem myslitelným povinnostem. Jde o soud morální a s postupem času čím dál víc nejednoznačný, neboť film zobrazuje, jak sám Zain, vydaný všanc sebe-obživě, upadá nevyhnutelně do stejných pastí jako rodiče. Ve výsledku je film apelem nejen na milosrdenství člověka, ale též drze na jeho odpovědnost. Apelem o to silnějším, že mu nelze vytknout nic kromě strašidelné autenticity, která přesvědčivě zmizíkuje nejapné pokusy obviňovat autory z vydírání. Škoda, že lidé, kteří se pohledům na otevřené rány lidstva brání, aby se nemuseli zabývat otázkami odpovědnosti, pomoci a nápravy, se s tímto snímkem asi minou - buď doslova, nebo přeneseně. (12.04.2020)