Aterrados

Bubák ve dřezu, ne, pod postelí, také ne, ve skříni! Příjemné překvapení. Očekával jsem průměrnou duchařinu, jenže ve skutečnosti tu žádné duchy nenajdete. V paralelním světě žijí bytosti, které pronikají do našeho světa. Velmi jim chutná lidská krev a mají spojení s tekoucí vodou. Jenže jim chybí patřičná těla, a tak obsazují lidská. Temnou atmosféru podporuje výborná hudba, vcelku slušná je i kamera (musím ocenit, že nedošlo na Parkinsonovo FF). Vše spěje k děsivému konci a poslední záběr potěší. Snímek si drží napětí po celou dobu, milovníci gore ale budou zklamaní, jelikož vybíjená v koupelně je hned na začátku a takové drobnosti, jako jsou střepy v očích, je jistě neuspokojí. Já byl spokojen, že místo hloupých démonů přišly bytosti, bytosti z jiných světů... (01.04.2019)

Argentína boduje naozaj kvalitne. Vyzeralo to dobre už z obrázkov a film nesklamal. Začalo to naozaj z hurta a ten začiatok bol skvelý páčil sa mi asi najviac z filmu. Potom to troška upustila z tempa a prišli rozhovory ktoré neboli až tak zaujímavé a veľa sme sa nedozvedeli. Neskôr sa to však zas rozbehlo a keď sa rozdelili do domov tak to bolo skvelé.Atmosféra výborná lakačky chválim pretože masky boli parádne.Čakal som však viacej infarktových momentov. Herci nehrali zrovna skvelo ale na Argentínu som spokojný a palec hore, viac takýchto filmov. (22.06.2019)

V pokojnom susedstve uprostred Buenos Aires sa odohrá viacero zvláštnych udalostí a následných záhadných úmrtí. Polícia si s prípadom nevie poradiť a na miesto je povolaných viacero paranormálnych špecialistov. Ani oni si ale nedokážu predstaviť, aké zlo pred nimi stojí. - Ešte som nepočul, že by bol remake nejakého filmu ohlásený pár dní po premiére v USA, ale Guillermovi del Torovi verím a viem, že keď v tomto videl niečo pozoruhodné, bude z toho príjemné prekvapenie. A v podstate som rád, že toto vznikne v americkej verzii pod taktovkou rovnakého režiséra, pretože mi tu chýbalo práve to sweet American intro, kedy policajt uloží dcérku do postielky, dá pusu manželke a vyrazí riešiť nejaký desivý prípad. Sem proste do akéhosi podivného susedstva pribehne pár nezaujímavých dôchodcov a ku koncu som už ani nevedel, čo sa to tam vlastne deje a čo tým chceli autori povedať. Inak je ale film štýlový, atmosférický a plný prekvapení. Mytológia je tu excelentná a del Toro to s duchmi vie poriadne roztočiť, takže som velmi zvedavý, ako nová verzia dopadne. (06.01.2019)

Hned od samého začátku ve filmu straší, až to praští, ale logiku to moc nemá. Strašidla jsou totiž s logikou dost na štíru, což jistě potvrdí každý, kdo se s nějakým pokoušel komunikovat. V Latinské Americe věří na duchy spousta lidí, takže tam tyto entity nacházejí mnohem víc prostoru ke svému projevení nežli ve skeptické Evropě. Někteří tvůrci hororů se svým příběhům snaží dodat na působivosti tím, že uvádějí, že jejich film byl natočený podle skutečné události. Demian Rugna nic takového netvrdí, ale vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby se nechal inspirovat historkou, kterou mu vyprávěl nějaký chlápek, co bydlí pár bloků od místa, kde se udála, a on ji jenom trochu filmově opentlil. Přikládám záznam tematicky korespondujícího snu. - - - Sen o strašidlech na dvorku (v noci z 11. na 12. prosince 2016) - - -     Jdu po chodníku v doprovodu nějakého muže. Směřujeme k objektu staré nemocnice nebo blázince, který je snad ještě částečně v provozu. V určité dny a hodiny se tam na dvorku zjevují strašidla, která dělají hrozný kravál. Chci se na ně podívat. Kromě toho provozovatel objektu vyslovil přání, abych je zkusil zapudit.      Jsme v kanceláři. Nějaká mladá žena mi vysvětluje obtíže plynoucí ze zjevování strašidel. Přikývnu a sáhnu ženě mezi nohy, abych měl šťastnou ruku. Je to obecně známá pověra a nikoho to nepřekvapí.      Muž mě doprovodí do místnosti ve čtvrtém patře. Z okna je výhled na vybetonovaný dvorek ve vnitrobloku. Otevřu okno a vykloním se ven, abych si mohl prohlédnout celý dvorek. Nic tam není. Muž říká, že za chvíli to začne, a nabádá mě k opatrnosti. Kdybych viděl, jak po mně nějaké strašidlo hází laso, mám se klidit od okna, abych nebyl chycen a stržen dolů, jak se to již leckomu stalo.      Najednou se dvorek zaplní množstvím postav, které příšerně řvou. Se zájmem je pozoruji a musím uznat, že ten hluk je vážně neúnosný. Jedno ze strašidel točí lasem. Místo abych se schoval, pokusím se vržené laso zachytit, což se mi podaří. Mám přece šťastnou ruku!      Zatáhnu za provaz a zdvihnu strašidlo asi tak metr od země. Konstatuji, že může vážit sotva deset kilogramů. Řídká hmota, to se dalo čekat. Strašidlo ječí a začne po laně šplhat ke mně. Vidím, že vypadá jako mongoloid s obrovskými zuby. Nemám chuť se s ním seznámit blíže. Když je strašidlo skoro až u mě, pustím lano. Dívám se, jestli se ten parchant aspoň potloukl, ale ne. Rozplácnul se sice na betonu, zamotal se do lana, ale hned vyskočil a už zase řve. Je na čase pustit se do práce.      Kropím strašidla svěcenou vodou. Z postav zasažených kapkami se kouří a záhy mizejí. Dvůr se vyprazdňuje. Tím však zbývající strašidla získávají více místa a mohou uhýbat před kapkami. Už mě nebaví je honit. Vykloním se z okna a zvolám: „Poroučím vám jménem Adonaje, vy magorové, abyste tady přestali strašit! Toto místo je vám na věčné časy zapovězeno. Můžete jít strašit na Saharu, jestli chcete.“      A najednou hledím na prázdný dvorek. Všude je klid. (05.04.2023)

Představte si, že váš domácí bubák, který žije pod vaší postelí, omlátí vaší starou/vašeho starýho v koupelně o zdi až máte kachličky na rudo a poliši vám uvěří, že vy nic a ještě si k vyšetřování týhle sadistický vraždy pozvou ghostbustery. Tak to máte kliku, že žijete v takový fajnový alternativní realitě, jako postavy týhle překvapivě kvalitní a hustoatmosférický duchařiny. Teda ona je podivná celá tamní čtvrť a dějou se tam i jinak dost šílený věci. Taky tamní argentinští ghostbusteři jsou trochu jiná liga než ti američtí šašci z osmdesátek, i když jeden z nich vypadá spíš jako chlápek od údržby (Jano) (čti 'chano'). Ovšem zatraceně hodně jiná liga jsou i krvechtiví ghousti, takže už můžete začít tipovat, kdo komu nakonec natrhne zadek. Slabší povahy si možná chvílema ustříknou do trenek/kalhotek, já se docela bavil. Ale vidět to někdy ca v deseti, ustříknu si taky. Měl jsem totiž tehdy solidně živý fantazie o tom, že mi někdo zpod postele v noci šáhne na nohu, když jí nechám trčet ven zpod deky. (01.04.2019)