Neznámy vojak

,,Jaké je to střílet na člověka?'' --- ,,Nevím, já střílím na nepřítele ! '' ----- Válečné filmy máme různé. Jsou takové, kde vojáci houfně nabíhají otevřenou planinou proti sobě koseni palbou minometů, dělostřelectva a tanků a pak takové, kde jen vystrkují hlavy z mechu a nepřítele prozrazují jen výstřely a odletující kousky zeminy či třísky z kmenů zasažených kulkami. Divoké hvozdy a bažiny severu ve kterých se film odehrával vnucovaly druhý způsob boje. Z historie víme, že Finové ač byli nakonec poraženi zle Rusům nakopali prdel a že mají být nač hrdí. Ano nakonec se Rudé armádě a Stalinovi vzdali, ztratili část území, ale ukázali, že i malá zemička se umí tvrdě bránit což uznal i Stalin při čtení konečné výše ruských ztrát... Jak ale drahé ono nakopání bylo a co stálo se divák podrobněji dozví až z tohoto filmu, který mapuje celý konflikt od napadení Finska jeho ,,odvěkým nepřítelem''. Viděl bych v tom jistou paralelu ohledně nás a případné obrany země před Němci po mobilizaci v rámci často kladené otázky - Měli jsme se bránit? Zpracování mi velmi připomínalo Tenkou červenou a to že vojáci vykukovali z jehličí nebo závějí a ne divokých trav tichomořského Quadalcanalu na tom pranic nemění. A dokonce mi Tenkou připomínal i ten ústřední hudební motiv táhnoucí se celým filmem. Jako by si osnovu Enersen vypůjčil od Zimmera. Někoho možná bude mást částečně německá výstroj Finů, ale to je v pořádku, protože ji získali od Německa včetně např. tanků Stug atd... Spojenci také dodali Finsku materiální pomoc a morální podporu, jinak ale provedli na počátku čtyřicátých let klasickou taktiku nevměšování když někdo velký napadne menšího. Víme o tom své. A je smutné, že stejná politika je vůči Rusku uplatňována dodnes. Viz. Ukrajina. Takže pokud budete chtít ochutnat tak trochu jiný válečný film ze severského prostředí, rozhodně Neznámého vojáka doporučuji. I já viděl tu delší verzi a nenudila ani minutu. Dávám za 5 zajatých ruských důstojníků. * * * * * (14.02.2019)

Tohle je válka, tohle je boj. Schválně jsem se díval, jestli jsem minimálně v evropským měřítku viděl, takhle dynamickou a akční druhou světovou válku a neviděl. Jde o to, že tady jako divák jdeš z jednoho střetu do druhýho. Válčí se fakt všude, v lese, na jezeře, na sněhu, na cestě, v zákopech, ve větších útvarech, v malých formacích, svištěný kulek tady má větší prostor než dialogy, ale co je tam skvělý, že to není nějaká bezduchá mlátička, jsou tam scény který tě posaděj k zemi i když toho máš na poli válečných filmů odkoukáno (masakr zranených, pohled do oka umírajícícho vojáka, opravdu vidíš jak mu vyhasíná život a příjemný pokuk to teda rozhodně není. ) . Vynikající kamera, střídá makro zaběry na obličeje i celek přesně tak jak má. Skvěle nasnímaný přechod finských vojáku přes ruský hranice, útok v lese, útok na jezeře. Jako jediný co mně mrzí, že na Febiu byla ta kratší alternativní verze, protože to je 45 minut minus a to u takovýho filmu fakt zabolí a bojím se bojím, že už nebudu mít šanci vidět dlouhou verzi. Za mně topkovej válečnák a finská filmová jednička . (15.03.2018)

Bum-bác ratatata a hurá! A trojhodinový, dobre vygradovaný, nenudiaci film s nacionalistickým podtónom, posilňujúci hrdosť fínskeho národa na vojakov, ktorí hrdinsky strieľali rusákov-hnusákov, oslobodzovali Karéliu, aby ku koncu vojny z nej pred presilou utekali, je tu. Vojaci zachraňovali seba, často bojovali len v mene svojej rodiny a záchrany rodinného statku. Neznášali buzeráciu, ponižujúcu vojenskú disciplínu a nezmyselné rozkazy naordinované z veliteľských stanovísk. Film obstojný, no nie výnimočný. 65% Poznámka: Rovnako by som uvítal film, velebiaci hrdinstvo vojakov armády Slovenskej republiky z rokov 1939-1945. Verím, že by sa stretol s rovnakou toleranciou protikomunisticky naladených liberálov, ako film ospevujúci fínsku armádu, spolupracujúcu časť vojny vedome s Nemeckou ríšou pod vedením Adolfa Hitlera. A útočiacu proti Červenej armáde. Podobne ako armáda slovenská. Hor sa do boja, hor sa za slovenskú vlasť, za fínsku vlasť, za Maďarsko, za Ukrajinu, Chorvátsko. Koľko doposiaľ nenakrútených ospevných filmov na vojakov samostatných štátov za druhej svetovej vojny, čo tak či onak spolupracovali s Treťou ríšou, pravicových liberálov, tradične protirusky naladených, do budúcna čaká! (09.04.2021)

Seveřané letos bodují a rozhodně se neflákají. Neznámý voják nám přibližuje konflikt mezi Ruskem a Finskem, o kterém se nikde příliš moc nemluvilo, takže jako tři hodiny dějepisu výborné. O postavách se sice divák příliš moc nedozví a poznává je až za pochodu, kde největší prostor dostává Antero Rokka, jakožto nejlepší drzý voják celého praporu a jeho sólíčko, kde sám vystřílí celou ruskou jednotku patří k nejlepší scéně filmu. Akce je zde celkem dost a to především v první hodině a poslední, ta prostřední část mi přišla občas roztahaná a zdlouhavá( takže directors cut na 2:20 mi příjde jako správná volba,ale dostupná je pouze tří hodinovka.) Válka je reálně natočená, hezky se střídají lokace- bojuje se na sněhu, na vodě, v zákopech a především v lesích, sice zamrzí, že na gore si režisér moc nepotrpěl ( V tomhle Mel Gibson měl navrch) a plusem je i vynikající vizuál doplněný krásnou Finskou přírodou,což je velmi oku lahodící. Solidní filmařina a slušný válečný film, kde jest mínusem snad jen jeho délka a únava, která nastane po skončení. Norský Den 12. mann se mi však líbil o kousek více. 80% (13.06.2018)

Bez zbytočných “rečí”, presne takto by mal vyzerať, no hlavne takýmto spôsobom na diváka pôsobiť - vojnový film, respektíve film o VOJNE. Keby som chcel (no nechce sa mi), napísal by som sem “milión” dôvodov, prečo je “Neznámy vojak” o 100 % lepší, než akýsi “Hacksaw Ridge”. Toto je na rozdiel od spomínaného, Gibsonovho gigantického krviprelievania, absolútne nevtieravá forma získavania pozornosti, kedy spočiatku divákovi na osudoch hlavných hrdinov (hrdinu), vlastne ani príliš nezáleží. Lenže odstupom času, mu čoraz viac začína dochádzať, že ide o viac ako len o úbohú propagandu, či velebenie samého seba, v ktorej sa bojuje za demokraciu či lepšie vyhliadky do budúcna na území inej krajiny, ale o späť vzatie "slobody" na vlastnom území, respektíve o rešpekte, jedného voči druhému, ktorí bojujú po svojom boku bez ohľadu na postavenie, i keď o zachovanie disciplíny v období vojny, snáď nemôže byť ani reč. A to je dosť podstatne odlišný pohľad na vec, na vojnu ako takú. Za mňa jeden výborný, aj keď zbytočne, extrémne dlhý počin, ktorý treba omnoho viac precítiť, než “vidieť”. (25.05.2018)