Pozor na oči!

Prvá komédia, ktorú som od Dupieuxa videl. Asi tak. Trvalo mi pár minút kým som sa naladil na ten absurdný štýl. Asi tak. Celý film sledujeme výsluch svedka, ktorý našiel mŕtvolu. Asi tak. Všetky postavy sú viac či menej idioti. Asi tak. Minimálne sú divní alebo strelení. Asi tak. Samozrejme sa svedok neustále dostáva do nečakaných alebo aspoň trápnych situácii, ktoré musí nejak vyriešiť. Asi tak. Jeden rozhovor ma rozosmial tak jak sa mi to už dávno nestalo. Asi tak. Neviem o koľko je tento film horší ako ostatné Duplieuxové komédie, ale rozhodne je nadpriemerne zábavný. Asi tak. Hlavne, keď je to váš prvý Dupiexov film, tak neviete, čo všetko môžete očakávať a tak ste neustále prekvapovaný. Asi tak. Záver je totálne WTF, ale zároveň nemám z neho pocit, že by so mnou režisér vybehol, ale tak nejak mi k tomu šialenstvu sedí. Asi tak. Aspoň to vysvetľuje, prečo celý film pôsobil tak divadelne. Asi tak. Takže celkovo som sa solídne pobavil a mám chuť skúsiť ďalší Dupiexov film a zároveň sa toho bojím. Asi tak. Je to proste magor. Asi tak. Nezdá sa vám, že sa tu neustále opakujú nejaké slová? Asi tak. 6/10. (29.08.2019)

Francouzská komedie is back! Pozor na oči je téměř dokonalou konverzační komedií. Velice dobře jsem se bavil. Jako u každé komedie záleží na mnoha faktorech zda vám sedne. Je to o vašem aktuálním rozpoložení a druhu humoru, který máte rádi. Zdejší hodnocení osciluje mezi podprůměrem a nadprůměrem, já se řadím k těm co to považují za nadprůměr. Vždy jsem měl rád filmy, které se odehrávaly v jediné místnosti. Když je geniální scénář, stačí dva herci dvě židle a stůl. Tady je to kancelář dost podezřívavého komisaře vyšetřujícího podezřelého z vraždy. Dotyčný však tvrdí, že nic neprovedl a že jen k muži ležícímu v tratolišti krve přivolal policii. Komisař je však starý mazák a tak historce o noční procházce podezřelého nevěří. Obzvláště když od jeho bedlivé sousedky zjistil, že dotyčný šel z bytu několikrát ven a zase dovnitř. Aby toho nebylo málo požádá vyšetřovatel svého jednookého kolegu aby mu podezřelého na chvilku pohlídal, že si musí odskočit ..... Prostě super ! :-) . S Benoîtem Poelvoordem jsem zatím neměl tu čest, ale tady byl super ! Takže asi tak. Dávám za 4 škeble. * * * * (20.11.2019)

Další z na čsfd nedoceněných skvostů. I když možná bude můj pohled zkreslený slabostí pro Mr. Oiza. Ten tady nepopustil uzdu svému tradičnímu soundtracku, zato zkřížil absurdní komedii a drama ála Poldové hajzlové s Mocnou Afrodité od Woody Allena, přidal ještě víc absurditek, kouřících hrudníků, postav dadaisticky hláškujících ála Dale Cooper v Twin Peaks 3 a dodržel moji svoji oblíbenou stopáž. Co víc si přát? (14.02.2022)

Absurdita, uletenosť a humor nie sú totožné pojmy. Takže: Pozor na oči! je absurdný a uletený film, no nie zároveň rovnako vtipný. Skôr do absurdného zdĺhava naťahuje vydarený motív aj jeho pointu. Tá spočíva v tom, že štátna moc, vrátane polície s bežnými občanmi v podobe vypočúvaných hrá absurdné divadlo, z ktorého niet úniku. Ak sa momentálnym veliteľom štátu alebo jeho pucflekom zachce, v putách skončí ten, o kom rozhodnú oni, vinný-nevinný: to je fuk. Hlavne, že štatistiky objasnenosti frčia. (04.05.2021)

První půlhodina mě vesměs hodně bavila, ačkoliv už během ní na mě film působil coby takový céčkový pokus o Bertranda Bliera, ale jinak jsem měl poprvé pocit, že na mě výtvor Quentina Dupieuxe svým humorem dokáže fungovat. Pak se z toho ale stala těžce překombinovaná slátanina plná čím dál více mdlého pojetí absurdního humoru, směsicí divných zvratů i několik nahodilých podivností bez hlubšího významu, čímž se Pozor na oči! silně přiblížilo k tomu klasickému Dupieuxovi, jaký mi nesedl ani v Jelenici či Neuvěřitelném, ale pravdivém. Asi tak :o), na jedné straně je mi sympatické, že Dupieux v rámci francouzské absurdní komedie zřejmě oblibuje pár režisérů, které si taky hodně cením: cítil jsem tu inspiraci nejen zmíněným BLIEREM (mj. absurdní dialog o vraždě s mrtvolou na konci jako ve Studeném bufetu i Blierovo později oblíbené narušování klasického času a prostoru), ale též Jeanem-Pierrem MOCKYM (mj. směsice postav na komisařství s nějakou tou anomálií, z nichž jednomu chybí jedno oko, další má nefunkční jednu nohu, či zároveň podivnou charakteristikou, kdy jeden z nich pracuje na policii prostě proto, že pracuje zde i jeho táta, další „trpí“ odříkáním stejného výraziva na konci skoro každé věty, podobně jako pan starosta v La Grande Frousse :)) a dokonce i Luisem BUÑUELEM! (z jehož Nenápadného půvabu buržoazie je tu v závěru přímo vykraden jeden nečekaný surrealistický vtípek)... na druhé straně: proč si vlastně dopřávát kdesi za kuchyní nedopečené a utržené kousky masa, když o kousek vedle můžu za stejnou cenu dostat celý chutný řízek? ** Quentin Dupieux sice nemá špatné nápady, ale z toho, co jsem zatím viděl, se mu je většinou nedaří rozvinout tak, aby mě tím bavil po celou dobu a k žádné alespoň drobné myšlence, která by mohla rozpačitější dojem povýšit, ani zde nedojde. Taky netuším, co se stalo s Benoîtem Poelvoordem, který byl tak skvělý zamlada v C'est arrivé près de chez vous, ale co jsem jej už viděl ve druhém filmu z posledních 10ti let, působí na mě coby nesympatický podivín, hrající oproti svému mladšímu protějšku na půl plynu. [50%] (21.07.2023)