Dogman

Kdyby měl Gilles Deleuze ještě šanci vidět tento film, možná by řekl, že je to typický případ "stávání se zvířetem", "stávání se psem". Marcello (Fonte) se stává psem nikoli vzezřením či ústrojenstvím, jen prochází jakýmsi neurčitým životním stádiem, kdy v důsledku společného života se psy a z lásky k nim a vzhledem ke své psí situaci, začíná přejímat psovské reakce a psovské "uvažování", takže v závěru, kdy se snaží dokázat, že psem není, dokazuje jen, že jím už je - jako by pejsek pobíhající kolem něj, už předjímal jeho vlastní bytí (zatímco Marcello se jen tak bezradně tváří). Poměr mezi Marcellem a Simoncinem nelze objasňovat z pohledu agresor/šikanovaný ani mučitel/trpitel ( (tento poměr by musel projít nějakým vývojem, a scénáristé jej také záměrně neobjasňují). Zatímco obtížně pochopitelné úchylky (chování na policii - psí věrnost, rozbití motocyklu - psí vztek, přání zavřít psa do klece, nesmyslné nošení mrtvoly - pokus o nové zapadnutí do psí smečky, a další) jsou právě filosofií "stávání se zvířetem" snadno objasnitelné. Pozn.: Matteo Garrone zde navazuje na tradiční výrazové prvky italské kinematografie, které, jak i jinde, se osvědčily i zde. (11.01.2020)

Strašně mě dokáže nasrat když hlavní postava celý film jedná bezmyšlenkovitě. Každý má právo na to udělat hloupou chybu, ale skoro dvouhodinová šaráda tuposti je už moc. Divák si nedokáže vyvinout sympatie k hlavní postavě. Nikdo se tak prostě nemůže chovat. To nejde. Vnímám to tak, že tvůrci filmu prostě nedokázali vymyslet pořádnou zápletku, která by vedla k podobnému rozuzlení. Místo toho vymysleli postavu bez mozku. To vše bohužel shodí to co je zde kvalitní: atmosféra, prostředí, herecké výkony a kamera. Chápu záměr psa/člověka slepě věrného svému pánovi, ale akorát mě to nasralo. (10.02.2019)

Príbeh chlapíka, ktorého keď obrátite môžete ísť rovno na pole pluhovať, ten frňák to je čistá rezná časť, takzvané lemeše. Napriek tomu si získa publikum, pretože je dobrým človek, ktorý je poznačený okolnosťami. S tyranom sa dá vysporiadať ale aj šikovne. Čo je zároveň nádejou, keď človek pozerá na to, kto mu vládne. (10.06.2022)

Drsna talianska podivana ako isty miestny grazel strpcuje ludom zivot v talianskej Kampanii. Treba pockat, nez sa to poriadne rozbehne, film je to skor art nez akcny. No ale potom ten zaver - jednak inteligentny divak ho rychlo uhadne a jednak  bol neskutocne brutalny. Matteo Garrone je novy taliansky talent, oplati sa sledovat Garroneho tvorbu   : 90 % (16.09.2021)

Sociálny thriller zasadený do šedi mestskej periférie, kde si postavičky žijú svoje skromné životy a venujú sa svojej práci, podobne ako útly človiečik vlastniaci skromný salón pre psov. Kontroverznosť postavy Marcella je v jeho láske k psom a nadovšetko k malej dcéry a na druhej strane zvláštny vzťah k miestnemu bitkárovi a narkomanovi, ktorému zabezpečuje drogy. V tomto príbehu možno niet kladných hrdinov, aj tak sa však divák prikláňa k Marcellovi. Režisér Garrone nič nevysvetľuje, ponúka nám svet jednoduchých ľudí s jednoduchými riešeniami, a je len na nás, čo si z tohto príbehu zoberieme. (17.11.2018)