Dogman

Strašně mě dokáže nasrat když hlavní postava celý film jedná bezmyšlenkovitě. Každý má právo na to udělat hloupou chybu, ale skoro dvouhodinová šaráda tuposti je už moc. Divák si nedokáže vyvinout sympatie k hlavní postavě. Nikdo se tak prostě nemůže chovat. To nejde. Vnímám to tak, že tvůrci filmu prostě nedokázali vymyslet pořádnou zápletku, která by vedla k podobnému rozuzlení. Místo toho vymysleli postavu bez mozku. To vše bohužel shodí to co je zde kvalitní: atmosféra, prostředí, herecké výkony a kamera. Chápu záměr psa/člověka slepě věrného svému pánovi, ale akorát mě to nasralo. (10.02.2019)

Extrémne naturalistický, surový, taliansky film, z ktorého mi normálne padla sánka !!! Režisér Garrone ma absolútne majstrovskym spôsobom zaviedol do nehostinného KRIMI-nálneho prostredia, v ktorom budú konfrontované dve postavy, medzi ktoré sa tlačí čoraz väčší hnev, ale to až neskôr, zo začiatku všetko vyzerá tak nevinne, i obyčajne zároveň. Marcello, prezývaný: „Psí muž” miluje psy, znamenajú pre neho veľa, a tak okrem jeho dcérky, sa im taktiež venuje vo veľkom, pretože vedie kadernícky salón, kde je „najlepšiemu priateľovi človeka” , venovaná dôkladná starostlivosť. Má dobrý job, ale i napriek tomu si privyrába, ako drogový dealer, čo zásobuje jedného primitívneho jedinca, GORILU a býv. boxera Sima, pri ktorom sa zo dňa na deň prepadáva do hlbšej a hlbšej priepasti, síce do nej aj spadne, zároveň sa po čase znovu vyškriabe nahor, ale už to nie je ten “MARCE” , akým býval predtým. Z dvoch „najlepších kamarátov” sa neskôr stanú- najhorší nepriatelia na život a na smrť, pričom blížiace sa finále ma nenechávalo na pochybách, lebo som tušil, že sa bude chcieť Marcello Simovi riadne vypomstiť... , len sa mu to akosi vymklo spod kontroly. _ Marcello Mastroianni je už notoricky známy pojem- mimoriadneho talianského hereckého umelca, par excellence, s iným Marcellom Fontem som ešte, myslím, nemal tu česť sa stretnúť, ale teraz už môžem smelo povedať, že podal naprosto famózny herecký výkon, z ktorého mi ešte práve v tomto momente behá mráz po chrbte ! Presvedčivo zahral najprv totálne rezervovaného občana, aby sa vzápätí stal úplne iným človekom, čo sa otočí o 180 stupňov, kedy sa jeho kroky povedú nezastaviteľnou rýchlosťou. Ten záver bol už trochu strojený, ale zábery, ktoré som dovtedy videl, mi jasne napovedali, že sa nakrútil strašne pozoruhodný film, aký som už dlho nezhliadol, a to tobôž na Slovensku by som sa takéhoto vycibreného snímku, asi len málo dočkal ! (30.11.2018)

Film, ktorý stojí na kreácií Marcella Fonteho. Garrone si zvolil pomerne jednoduchý a priamočiary príbeh v ktorom naplno využil svoju štúdiu jedného charakteru. Marcello je dobrák. Ale má jednu chybu... nevie povedať nie. Pomáha aj tam kde by nemusel a je hlavne výrazne submisívni voči živočíšnej a dementnej autorite, ktorú predstavuje grázel Simon. Myslieť si, že ak s ním bude zadobre, obídu ho problémy, ktoré s ním majú zvyšný obyvatelia komunity, je ale hlúpa predstava, ktorá Marcella dostane do zbytočných ťažkostí. Vtipné je že determinantom finále je skôr náhoda než zmena charakteru. To ale umocňuje smútok z osudu hlavnej postavy. V dokonalom svete by každé jeho rozhodnutie malo zmysel. V skazenom svete ho jeho dobrota rozomelie. Sledovať to nie je vždy príjemné. A nie tým, že by to bolo explicitné. Len sa v nás režisér snaží prebudiť túžbu v šťastný koniec, hoci je v tomto prípade takmer nemožný. A za to Garroneho obdivujem a zároveň som na neho trošku nasratý. Každopádne každá postava má charakter z ktorého nevybočuje a tým filmu pomáha k autenticite a uveriteľnosti. (05.11.2020)

Marcello žije ve čtvrti, která je podobně zoufalá jako on sám. Tintítko, jehož existenci nikdo nebere vážně a hodí se jen neurvalému Simoncinovi, který ho zneužívá ke shánění drog. Marcello touží po přátelství s každým a skrytě doufá, že vycházet dobře se Simoncinem mu zajistí alespoň nepatrný respekt. Jenže Simoncino je neurvalé hovado, kterého se všichni kolem nejraději zbavili, a to definitivně. Marcello nedokáže říct ne, ono teda Simoncinovi se blbě odporuje, když už si ho jednou pustil k tělu. Jenže každé Marcellinovo ano, je dalším špatným krokem v jeho životě. Až do závěrečné katarze. Celkem dobře rozehrané, jen ten závěr si musí přebrat každý po svém. (29.12.2018)

Další příjemné překvapení z Itálie. I když je pravda, že člověku je při jeho sledování místy dost smutno. Hlavní hrdina (skvěle zahraný) si sice může za své problémy částečně sám, ale přitom je to vlastně hodný člověk, který si chce jen v klidu žít svůj malý, obyčejný život, a mé sympatie rozhodně měl. A to i ve chvílích, kdy jednal na první pohled možná trochu hloupě/nepromyšleně, mám tím na mysli scény jako mrazák, zavření do klece, poskytnutí klíčů, no a samozřejmě výslech (u kterého jde krásně cítit, co Marcello prožívá, a že jeho dilema je rozhodováním mezi 2 možnostmi, z nichž jedna znamená ztrátu kreditu a svobody, druhá ohrožení života a rodiny). Pak už divák jen smutně sleduje, jak se „Dogman“ postupně ocitá v čím dál víc bezvýchodné situaci, která vede k zoufalému činu (zmínky o neorealismu v tomto případě nejsou jen výkřiky do tmy, i prostředí, ve kterém se děj odehrává, ho připomíná). Otevřený konec sice úplně nepotěšil, na druhou stranu byl o tom, aby divák znovu přesně pocítil to, co Marcello. Za mě silné 4*. (30.12.2018)