Cirkus bude!

Dobrá, dobrá, viděno dnešníma očima, je to snímek hodně průměrný. Ale očima milovníka filmů pro pamětníky, vychutnávajícím si spíše herecké výkony herců, než politické vyznění celého snímku musím dát 75%, což jsou 4 hvězdy. A pátá je za cirkusová čísla. Není snadné vytvořit pravdivě vypadající děj příběhu z cirkusového prostředí. Ale tenhle nápad mi přijde určitě jeden z nejlepších, které z tohoto prostředí vznikly. Taky mohu hodnotit éru němých filmů jako odpad, ale svého času byly úžasné. Ačkoliv chápu, že dnes se kritizuje vše, kde se jen mihne věta komunistické agitace. Lidé holt mají krátkou paměť. (30.05.2015)

Jako dítě jsem tenhle film miloval, jako dospělý musím ubrat hvězdu za agitaci (telefonát ředitele cirkusu na konci). Ale jinak je to výborná komedie obsazená hereckými esy a naplněná úžasnými cirkusovými čísly. A taky perfektní zachycení minulosti, protože stabilní cirkus už v Česku (ani na Slovensku co vím) není. Holt doba pokročila. Tak aspoň že nám zůstaly ty filmy. (04.11.2012)

Poněkud ideologicky nedotažené, soudruzi. K čemu je novému, pokrokovému člověku nějaká pochybná, reakční zábava v cirkuse? Když už krotitelé a cvičitelé vynakládají takové usilí, mělo by mít aspoň nějaký minimální smysl. Poskakováním mědvědů se asi moc hodnot nevytvoří, co je zapojit jinak? Mohli by třeba nastoupit do dolů hezky rubat uhlí. Krtkové by se mohli využít pro tahání kabelů, holubi samozřejmě na přepravu pošty, mravenci pro jemnou IT práci a kousání třídních nepřátel, blechy by Číňani mohli vycvičit pro své proslulé velké kulturní skoky, využití štěnic nemusím blíže specifikovat, papoušci by mohli učit děti ve školách, vlk by se mohl zapracovat na hajného a kozel na zahradníka. Samozřejmě existuje možnost, že pod vlivem práce by došlo k polidštění zvířat, ovšem koneckonců by to bylo jedině dobře - počet proletářů by se zněkolikanásobil. No ale abych se vrátil k filmu, v podstatě jediné, co se mi líbilo, bylo to řádění postaršího silnějšího plešatého pána. Příjemné zjištění, že důchod nemusí znamenat jen belhání se o holi. (23.12.2012)

Vyprávění o jednom nevšedním cirkusovém představení postrádá jakoukoliv expozici, která by důvěrněji seznámila alespoň s těmi ústředními hrdiny. Divák je sice poznává v průběhu uspěchaného děje, nedokáží v něm však vyniknout a vše kvaltuje do finále, zanechávajíc za sebou unaveně pozdvihnuté koutky úst. Lze předpokládat, že každý z aktérů má svůj příběh, vztahuje k volnému dni nějaký zlomek svého života nebo osudu, do scénáře však tyto okolnosti pronikají nanejvýš povrchně. Jako při cirkusovém představení běžný divák nenahlíží pod masky klaunů ani nestrhává kostýmy vrhačů nožů a trikoty krasojezdkyň, tak se ani zde nepočítá s tím, že by zachycené loutky žily mimo celuloidový svět (který – jak víme díky Andrejovi Stankovičovi – „celý shoří“). Odcizení je pravou manéží tohoto představení, které vyprchává, zatímco se stejně bezejmenní lidé v hlediště smějí, dojímají a mizejíce ze záběru, odcházejí navěky, do blednoucího království fotosek. Jistě je možné také říci, že režisérovi šlo v první řadě o akrobatická a jiná čísla a že děj jen rámcuje mistrovské umění mužů a žen obklopených aurou rizika, ale pro takový malý cíl není možné mít pochopení. Není pohybu v tomto nebezpečném světě, aby neobsáhl celý život artisty, klauna či dívky obsypávané ostrými noži, a takový nerozsáhlý obraz světského, jaký podal třeba Ladislav Pešek ve Vošmikových Milencích z bedny a jaký shrnuje veškerou tragiku i životní vzmach člověka na okraji, herce a komedianta, zastíní celé to – jakkoliv obdivuhodné – běsnění cirkuse, který „byl“. Promarněná příležitost. (22.12.2018)

První filmová pocta cirkusu od třicátníka (!) Lipského s vedlejší krotce protibyrokratickou satirou. Svižné provedení překoná i občasný balast budovatelského optimismu se snad nejhoršími životními rolemi Marvana, Filipovského a Hrušínského. Celek přesto dokáže skloubit složky tak, aby nevyzněly samoúčelně. Škola obrazového záznamu představení, artisté, krotitelé, hudba (27.12.2013)