Cirkus bude!

Vyprávění o jednom nevšedním cirkusovém představení postrádá jakoukoliv expozici, která by důvěrněji seznámila alespoň s těmi ústředními hrdiny. Divák je sice poznává v průběhu uspěchaného děje, nedokáží v něm však vyniknout a vše kvaltuje do finále, zanechávajíc za sebou unaveně pozdvihnuté koutky úst. Lze předpokládat, že každý z aktérů má svůj příběh, vztahuje k volnému dni nějaký zlomek svého života nebo osudu, do scénáře však tyto okolnosti pronikají nanejvýš povrchně. Jako při cirkusovém představení běžný divák nenahlíží pod masky klaunů ani nestrhává kostýmy vrhačů nožů a trikoty krasojezdkyň, tak se ani zde nepočítá s tím, že by zachycené loutky žily mimo celuloidový svět (který – jak víme díky Andrejovi Stankovičovi – „celý shoří“). Odcizení je pravou manéží tohoto představení, které vyprchává, zatímco se stejně bezejmenní lidé v hlediště smějí, dojímají a mizejíce ze záběru, odcházejí navěky, do blednoucího království fotosek. Jistě je možné také říci, že režisérovi šlo v první řadě o akrobatická a jiná čísla a že děj jen rámcuje mistrovské umění mužů a žen obklopených aurou rizika, ale pro takový malý cíl není možné mít pochopení. Není pohybu v tomto nebezpečném světě, aby neobsáhl celý život artisty, klauna či dívky obsypávané ostrými noži, a takový nerozsáhlý obraz světského, jaký podal třeba Ladislav Pešek ve Vošmikových Milencích z bedny a jaký shrnuje veškerou tragiku i životní vzmach člověka na okraji, herce a komedianta, zastíní celé to – jakkoliv obdivuhodné – běsnění cirkuse, který „byl“. Promarněná příležitost. (22.12.2018)

Bláznivá komedie Oldřicha Lipského, který měl celý život rád cirkusy a cirkusáky, zatímco mně to nikdy moc nic neříkalo, alespoň v dospělosti. Klauni a zvířata, to bylo něco pro desetiletého kluka, ale žongolování, visuté hrazdy, drezúra koní, to se mě nikdy nedotklo. A to musí snížit bodování téhle veselohry, která místy působí násilným a nepravděpodobným dějem. Ovšem je to klasika 50. let, která byla mezi lidmi oblíbená, plejáda oblíbených herců předvedla dobrý humor. Škoda,že se optimismus téhle komedie, kterému jsem i já věřil, nepřenesl do života lidí. Prostě odepřít si chvíli volna a udělat něco pro druhé bez jakékoliv finanční odměny - to byl krásný sen,, jak by měl socialistický člověk vypadat. (19.04.2019)

Tenhle film zrovna moc v lásce nemám. Příjde mi jako strašná ptákovina, i když zde hraje plno výborných herců. Nejvtipnější scény filmu byly s naháněním umělců, kteří byli všude možně jenom ne v cirkusu. Artisté by určitě slavili úspěch i v dnešní době. Předváděli skutečně zajímavé kousky. Film je bohužel poplatný době vzniku a znát to na něm je. To považuju za velkou smůlu. (28.11.2011)

Tak měl být volný den, přece. Taky bych se zašila, vyrazila se bavit, jela na hory nebo šla do kina, tak čemu se diví. Tady je ale vidět, že v rámci světlých zítřků a socialistické soudržnosti je třeba obětí a to s úsměvem! Hlavně rychle rychle, sehnat všechny a makat bez nároků na honorář, ať se všichni baví. Svatebčané, původně zlití pod obraz, nakonec dorazí na plac a metají salta, přemety, vzduchokotouly a nikomu se nemotá hlava. Nakonec ... je to ale přece jen hezký pohled na cirkusové umění našich dědů. Cirkus bude je hlavně o jejich práci, nemá žádný děj i když ho uvádějí tehdejší herecká esa. (30.05.2015)

A opět Jaroslav Marvan v nechtěně směšné frašce útrpných padesátých let. Tuhle ale natočil pozdější mistr komedíí Oldřich Lipský používající svého oblíbeného prostředí cirkusové manéže. Nad jednáním postav je třeba zachovat maximální nadhled, ale slabá rutina je to v téměř všech měřitelných ohledech. Že tenhle film neleží v prachu je pouze Marvanovou zásluhou. (22.12.2005)