Nech žijú duchovia!

Ze záhadného důvodu jsem se této pohádce velice dlouho vyhýbal. Nějak jsem tušil ve vzduchu hroznou sračku. Opak byl pravdou. Rozhodně se jednalo o jednu z nejlepších českých pohádek, které kdy byly mému oku dopřány. Hlavním parametrem, díky kterému bylo mé spokojenosti učiněno za dost byl rozhodně velice chutný humor. Je cítit, že je pod filmem podepsán Zdeněk Svěrák a některé hlášky jsou vskutku legendární. Překvapivě dobře si vedli i dětští představitelé vedle těch úžasných dospělých. Tradičně skvělá byla hudba Jaroslava Uhlíře. Tento snímek se zkrátka vydařil. Kdo si myslí, že ne, tak ten je samozřejmě píča a měl by se nad sebou hluboce zamyslet. (14.07.2018)

Roztomilý pohádkový muzikál. "Reklama" na Pribiňáky nemá chybu a za triky by se nemuselo stydět ani slavné ILM - inu, šikovné české ručičky (a hlavičky). Teď vážně. Už dlouho jsem se takhle nepobavil. Spolu s Limonádovým Joem patří tenhle film k mým nejoblíbenějším počinům Oldřicha Lipského. Mám pocit, že v dnešní době už něco podobného čeští filmaři nedokáží natočit. "Hajný je lesa pán..." (30.10.2003)

Stydím se, že jsem tenhle skvost úplně celý viděla až nyní, jako malá jsem prostě více žila animovanými pohádkami z videokazet. Písničky si budu v hlavě prozpěvovat ještě dlouho, u mnoha hlášek jsem se svíjela smíchy (malý Holý a jeho otázky typu "Nemáte něco na rány řemenem?" bodoval nejvíc), zkrátka skvělý rodinný film. A kdo napsal scénář? No jistě, pan Svěrák, to je prostě génius. (01.08.2012)

Příběh slabý, ale kvůli Svěrákovým písničkám a dialogům to za to stojí. Taky zahraný je ten film pěkně. A při chřipce pomáhá. (Po další úvaze musím přiznat, že důvody, proč se mi tento film navzdory svému pionýrskému námětu líbí, jsou ještě méně racionální a ještě subjektivnější: mám prostě rád smutnou Leontýnku a její dumky žalky.) (13.02.2009)

Jéé, to dětství plné kouzel, a ty písničky, ach jo, fňuk...a ty triky a ten nejen dětský humor, jenž rozřehtá i klučinu po třicítce (to jako mě). Jo jo, veselá i smutná připomínka krásné doby dávno minulé, stejně jako vzpomínka na vlastní kruté zjištění, že ALPA není až tak slastný lektvar, jak jsem se mylně důvěřivě domníval. Ale opít se po ní dalo (když člověk nebyl srab...hihi). (09.12.2006)