Sherlock Holmes: Pyramída hrôzy

Vyprávění je zasazené do ryze dobrodružné kompozice a zarámované poněkud tajnůstkářskou atmosférou, která se sic zvědavě, leč jen lehounce a nesměle dotýká hranice, za níž se nachází imaginární svět klamů a iluzí, přicházejících z přítmí dávných mýtů. Vzdáleně tak může připomínat odvážné výpravy nesmrtelného archeologa Indiana Jonese. Příběh mladého Sherlocka Holmese je o poznání naivnější, nicméně disponuje přímočarým a nezáludným tahem na branku, který je vlastní všem správným filmovým hrdinům - těm, kterým odedávna patří filmový svět ... kteří ctí tradici a kráčejí vstříc svému osudu s hlavou vysoko v oblacích, neboť jen tak mohou ucítit ve vlasech stříbrný vítr a popustit uzdu své - i vaší fantazii. P.S.: Tuhle svým způsobem roztomilou záležitost jsem kdysi dávno viděla v místním kině a tehdy na mě udělala velký dojem - tudíž jsem se trochu bála, že s léty (svými i mými) ztratila lesk a glanc. Jsem moc ráda, že jsem se strachovala zbytečně. (20.08.2018)

Bál som sa, že pôjde o podobný kúsok ako bol veľmi nepodarený mladý Indiana Jones. Ale po prvej vražde a na tú dobu fakt namakané efekty som pomaly začal odhadzovať predsudky. Mladý Sherlock je zamýšľaný ako pocta tejto postave i samotnému autorovi jeho dobrodružstiev. Sherlockove deduktívne schopnosti šlapú na plné obrátky a s výbornou zápletkou a prímesou milých detských vtípkov ide o nadpriemerný zážitok. (13.09.2010)

Tak jsem se vrátil do svých klukovských let a zažil krásné dobrodružství plné nebezpečí, napětí a odvahy. Pyramida hrůzy, která vzdává holt Siru Arturu Conanu Doyleovi, pouze volně navazuje na detektivní příběhy Sherlocka Holmese a jeho kolegy Johna Watsona. Ocitáme se přímo v jeho mládí, kdy ještě patřil mezi vzorné studenty na chlapecké škole, ale už tenkrát se projevoval výbornými analyzačními schopnostmi. Prostředí školního internátu a zimní období, mi malinko náladou připomělo filmy s Harry Potterem, k čemuž se váže zajímavost, že tímto snímkem byla inspirována při psaní knih zrovna J. K. Rowlingová. Asi správně tušíte, že se jedná o zpracování pro mladé, ovšem nikoliv úplně pro nejmenší. A nejlepší na tom je, že si dobře pošmáknou i dospělí, protože si v tom každý najde to svoje. Vše je tak akorát s mírou, dojde i na vtipné odlehčující momenty, a též tragické situace. Co mi přišlo fakt povedené byla řemeslně velmi dobře zvládnutá režie a samotný scénář. Na dětský příběh ve kterém figuruje tajná egyptská sekta Rametep, provádějící obětní rituály, film nepostrádá atmosféru, mysteriózní nádech a velmi řídce hororové prvky. Ostatně členové sekty pro zbavení se nepohodlných lidí používají zvláštní foukačky, které obětem způsobují silné halucinace a pod jejím náporem to pro nešťastníka většinou znamená smrt. Co mě udivuje je fakt, že scéna s oživlým skleněným rytířem je vůbec první digitální postava ve filmu! Autorem animace je pozdější zakladatel Pixaru, a to John Lassester. Měl jsem taky po celou dobu pocit, že jsem to jako dítě už spatřil, ale matně si vybavuji. I tak jsem se v tom našel a znamenitě si Pyramidu hrůzy užil! (17.12.2014)

V hlavních rolích zapomenutí herci, možná právem. Mladý Holmes i Watson byli asi největší, anóbrž téměř jedinou, slabinou jinak zdařilé staromilské pohádky pro odrostlejší mláďata. Způsob jejich herectví zdál se mi chvílemi velmi nepříjemným a Watsona bych několikrát s chutí zardousil. Zejména on byl totiž zřejmě nucen ( režisér, scénář a určitě i velký Štefan) držet se své předlohy natolik věrně, až mu mnohdy místo přirozeného výrazu vyšla jen grimasa ne nesrovnatelná s Jimem Careym v jeho "nejlepších kusech". Holmes byl naopak natolik strnulý, že jsem mu tu paralýzu lícních svalů uvěřil, a to i ve chvílích, kdy nám příběh nahrál údajně jediné dva okamžiky v životě velkého detektiva, v nichž se mu tvář orosila skromnými potůčky slz. Nicméně za nostalgii jak sviň, ještě jsem si připomněl svůj prvotní strach v kině při scéně s obživlým kuřetem, a taky za decentní poctu autorovi největšího feriny všech dob, čtyři vykutálené! (31.08.2017)

Wingardium levio… Ehm, elementary. Je více než paradoxní, že zrovna Columbus měl prsty ve výrazně lepší adaptaci potterovek než když měl pod palcem jejich regulérní filmové adaptace. Od vizáže postav přes průběh až po atmosféru, hudbu i styl. A to dekádu před vydáním Kamene mudrců. Jinak je to přesně ta dětská dobrodružná jízda jakou by jeden od produkce ze stáje Amblinu čekal, která navíc skvostně zachycuje esenci těch nedetektivních šestákovějších Holmesových příhod. Jestli něco vyčítat, tak snad jen úděsně otravné (o to více že i zbytečné) vyprávění starého Watsona a finále, které navzdory emocím a hmatatelnému nebezpečí oproti zbytku filmu poněkud drhne. (22.08.2018)