Benedetta

Nápaditý filmař Paul Verhoeven byl vždycky prasátko a dřevěná (dobře opracovaná) soška Panny Marie nabízí různé možnosti. V Hollywoodu zanechal několik skvostných kultů i chytrých satir a možná s vědomím, že se blíží všechna ta pološílená společenská hnutí, pláchnul do své domoviny. Když se do toho (kdekoliv) téměř pokaždé obul, divák plesal radostí. V Evropě hned zaujal Černou knihou a i jeho další kousky stojí za pozornost. Tentokrát třiaosmdesátiletý (!) tvůrce nabízí cynický příběh odehrávající se v 17. století v klášteře v Toskánsku, do kterého vstupuje dívenka, která pocítila, že má k Bohu blíže než ostatní. V dospělosti, kdy postupně vnímáme zkorumpovanost církevního řádu, se sblíží s nespoutanou Bartolomeou a Verhoeven rozpoutá nejen tuhle lesbickou provokaci. Boří divácké představy o jednotlivých postavách a jejich morálce. Černý humor mu i v pokročilém věku nechybí, jeho drama je vtahující, energické a přesvědčivé, znovu se nebojí „vysmívat“ velkým tématům. Navíc je to celé umocněné skvělými herci, ať už jde o odvážnou Daphne Patakiu nebo Virginii Efiru. Prostě žádná senilní historická báchorka… (07.12.2021)

Podľa popisu to znelo viac než lákavo, ale napokon mám z toho zmiešané dojmy. Rozhodne to bolo odvážne, dokonca aj na dnešnú dobu. Najviac z celého filmu ma však iritoval ten cirkevný rozmer, teda konkrétne všetky tie "zázraky", ktoré sa v kláštore udiali. A aj tá sexualita tu bola kladená až na príliš vysoký piedestál. Takže tým pádom išla aj epická línia príbehu akosi do úzadia. Celé mi to prišlo také príliš nadnesené a miestami dokonca absurdné. A to je škoda, lebo výprava vrátane kulís a kostýmov bola vynikajúca. (27.03.2022)

Verhoevenův okázalý zvednutý prostředníček církvi a náboženství. Na můj vkus trochu moc nunsploatační, ukazovat jeptišky na záchodě nebo jak se ukájejí soškou panenky Marie mi příliš zavání lacinou snahou šokovat nebo se vysmát. Po první třetině se rozjíždí ucházející drama o mocenských hrách, které pěkně vyvrcholí, a v jehož středu stojí krásně nejednoznačná hlavní postava. (26.12.2021)

Historickému dramatu ze 17. století v toskánském klášteře už se dostalo mnoha přízvisek, třeba rouhačské nebo pornografické. Obě tyto škatulky jsou zcela mimo, a výkřiky zřejmě pocházejí od lidí, kteří jen slyšeli, o čem film je. Paul Verhoeven filmařinu rozhodně nezapomněl a v tomto filmu zajímavě mísí několik témat. A na rozdíl od mnohých si nemyslím, že by mu šlo primárně o provokaci. To je jen vedlejší efekt, který používá, aby ušetřil za reklamní kampaň. Historické Benedettě ve finále tohohle filmu bylo 29, takže se bohužel připojuji k tomu, že Virginie Efira je zjevně starší. Ale kolik mladších by se herecky neztratilo vedle Charlotte Ramplingové? Je to po všech stránkách výborně natočené (od kamery až po hudbu), ale na čtvrtou hvězdičku mi zkrátka ještě něco chybí (70%). (01.12.2021)

Nečekal jsem moc a jsem moc spokojenej. Je mi jasný, že to není historický dokument a že Verhoeven jen využil historického základu k vytvoření příběhu, kde může ukázat všechno, co tak rád ukazuje. Málokdo je tak fyzický jako on. Rád ukazuje to pěkné a lákavé, ale i to odpudivé a zvrácené. Takže tu člověk uvidí sexy jeptišky i s různými pomůckami, ale taky nádory, popáleniny, morové hlízy a násilná poranění všeho druhu. A to chceme! Teda aspoň já to chci! Do toho je příběh o vyvolené (?) podvodnici (?) dost zábavný a má spád i spustu otevřených otázek. Takže dobrý a doufám, že Paul ještě něco natočí. (12.02.2022)