Benedetta

Erotický film o jeptiškách, odehrávající se v italském klášteře v 17. století na pozadí morové epidemie. Jde o poměrně nevyrovnaný pokus o pozvednutí béčkového základu, čerpajícího z tradice především italských exploatačních filmů s jeptiškami (tzv. nunsploitation), na áčkovou festivalovou úroveň. Paul Verhoeven do něj zasadil své trademarky a oblíbené obsese, mezi nimiž nechybí kupříkladu sžíravá ironie, sadismus a perverze či feminismus, v tomto případě okořeněné ještě výsměšnou kritikou církve jakožto pokrytecké instituce řízené mocenskými zájmy a stojící v cestě sexuální svobodě. Jeho hrdinku, mladou jeptišku prožívající velmi živé vize Kristova zjevení a procházející lesbickým probuzením s nově příchozí novickou, v něm sledujeme již od dětství v sérii svatokrádežných eskapád, jejichž tajemstvím zahalený pravý původ (možná skutečný Boží zázrak, možná jen hrané divadélko se zištným cílem) je hnacím motorem celého filmu. Snímek je po většinu času rozklížený mezi pokleslou černohumornou fraškou o zneužívání důvěřivosti věřících (s prděním, vyměšováním, laškovnými pornografickými motivy a s postavou Ježíše Krista v roli ochránce, který neohroženě usekává hlavy nepřátelům i zvířecím bestiím), a trýznivým seriózním dramatem s vážnou hudbou a naturalistickým násilím, pojednávajícím o blouznící ženě tíhnoucí k sebepoškozování a o negativních dopadech fanatické víry. Střet obou těchto tonálně protichůdných přístupů vyznívá dost problematicky a neuspokojivě, což ale může být Verhoevenovi klidně jedno, protože se chtěl zřejmě jen vyřádit a také zas trochu provokovat a pobuřovat, což se mu podařilo. Benedetta i kvůli tomu spadá do kategorie hraniční guilty-pleasure zábavy vhodné pro festivalové půlnoční projekce, která bude rozdělovat publikum, a v níž z hlediska hereckých výkonů nejvíce září nikoli představitelky milenecké dvojice, nýbrž Charlotte Rampling ve vedlejší (avšak podstatné a pozoruhodné) roli skeptické matky představené. (03.09.2021)

Čekal jsem oběť církevní bigotnosti v celé své nahotě, ale Verhoevene to nakonec pojal způsobem, za který mu bojovníci za práva menšin asi nezatleskají. Ačkoliv je fakt, že záleží na tom, jakou rovinu si divák vybere. A právě možnost volby se mi líbila ze všeho nejvíc. Byla Benedetta skutečně mystička, skrze kterou promlouval Bůh? Nebo jen nemocná osoba, trpící schizofrenií? Případně je všechno jinak a jednalo se o manipulativní mrchy, která dokázala zblbnout nejen město, ale i osazenstvo kláštera a další církevní představitele? Těžko říct. Všechny tyhle charakteristiky se prolínají, doplňují a zase rozcházejí a v závěru se člověk dočká spíš otazníků. Ale v tomto případě to vůbec nevadí. Spíš naopak. Co se zachycení doby týče, tak to je na úrovni, erotické scény působí dostatečně dráždivě a zároveň i vkusně a navíc Virginie Efira je kus. Sice mi ty víc než dvě hodiny přišly občas trochu moc, ale nejdnalo se o nic, co by mi trhalo žíly. Verhoeven pořád umí. 80% (04.12.2021)

Na Benedettu jsem se těšila moc a dost jsem se na ní načekala, protože jsem jí ve Varech nestihla. Verhoevenův styl mám ráda, celé to klášterní prostředí bylo natočeno velmi pěkně a interiéry a kostýmy hezky korespondovaly s dobovou atmosférou. Velký problém, který s tímto filmem ale mám tkví v tom, že jsem si v podstatě celou dobu nebyla jistá, na jaké vlně se tento příběh nese. Furt jsem měla pocit, že po mně režisér chce, abych se tomu smála. Na druhou stranu z téhle nejistoty a finální nejasnosti, jak to tedy je s tou pravdou bych zase dokázala usoudit jistou kvalitu formy vyprávění. Mě to ale ve finále spíš trochu iritovalo, protože mi chování zdejších postav přišlo prostě mockrát k smíchu. Scénář je zkrátka napsán chytře tak, aby s divákem zametl a vyvolal v něm otázky. Opravdovou otázkou ale je, jak moc se této myšlence divák otevře. A já nevím. Já chtěla být otevřená, ale spíše mě to mátlo a nedokázala jsem přesně identifikovat tu notu, kterou režie hrála. Takže zkrátka prostě smíšené pocity. (10.02.2022)

Dlouhá stopáž, klášter, pobožný žvásty a křesťanství. Všechny tyhle faktory mě od filmu odrazovaly. Ale jak se říká-za zkoušku nic nedáš. Nakonec jsem rád, že jsem do toho šel. Teď už k filmu. Počáteční klášterní nudu rozvíří až příchod Bartolomei(Daphne Patakia). Zkažená to diva která okoření drama o lesbické hrátky třeba i se soškou panny Marie. Jenomže jak je známo tak klášterní zdi mají "oči" takže to nezůstane dlouho bez povšimnutí. Což pro Benedettu(Virginie Efira) a Bartolomeu bude mít nedozírné následky. A aby toho nebylo málo tak kolem řádí MORibundus. Ke konci se to pěkně zvrhne a já (byť jen na chvilku) přemýšlel i o pátý hvězdě. Možná i proto, že jsem nečekal, že by mě film plnej křesťanskejch keců(společně s vším tím  hnusem okolo) udrží moji pozornost celou (pro mě ze začátku hrozivou) stopáž. Ale Bennedetě a Bartolomei potažmo Paulu Verhoevenovi se to podařilo. Dobře natočeno, dobře zahráno. (06.12.2022)

Verhoeven si i v pokročilém stáří zachovává takovou tu svou drzost v neortodoxních tématech a kde je jinde více šokovat, než v klášteře a církvi jako takové. S filmem se nese od festivalů aura něčeho naprosto nekřesťanského a já jsem to zkrátka musel vidět, přiznám se ale, že nebýt mého oblíbeného režiséra, který v minulém století v Hollywoodu sypal jednu pecku za druhou, vynechal bych. A vy můžete také. Zas taková pecka to totiž není a den po zhlédnutí ve mně nenechala nic jiného než ony kontroverzní erotické scény. Je to ale aspoň krásně syrové, zkrátka taková neučesaná 7. (19.11.2021)