Tiesňové volanie

Ani by mě nenapadlo, že mě tak dokáže strhnout dánský film. A to je vlastně jen z pohledu jednoho člověka v jedné místnosti. Tyhle filmy jsou vážně kumšt. Má parádní atmosféru i tempo. Celou dobu vše sledujeme z pohledu policisty na tísňové lince. Co nejdřív vypadá jako únos ženy se nakonec promění v něco úplně jiného. Cedergrenův výkon je strhující a vy mu věříte každí slovo. Sám během těchto hovorů řeší své osobní problémy, které vyplavou na povrch až na konci filmu. Od jisté chvíle film nabere velký spád a vy jen čekáte, co bude dál. "Zavolejte si taxi!" (22.07.2021)

Svým způsobem to bylo určitě zajímavé a bezpochyby originální, celkem i tajemné. Ale na stranu druhou to byla trochu zívačka a i když to nemělo ani hoďku a půl, tak mi to přišlo zdlouhavé. S jednou místností a jedním člověkem se pracuje velmi těžko. Ale za snahu a originalitu hodnotím lehce nadprůměrně. 65% (13.05.2019)

Obrovskou výhodou je, že film vás núti pracovať s vlastnou fantáziou a v tomto zmysle každý videl vážne úplne iný film. Stačí si len opisované lokácie predstaviť odlišne ako váš sused v kine. Sledujeme odvíjanie jedného záhadného únosu a postupne sa dozvedáme aj niečo o hlavnom protagonistovi. No a čakáme, akým spôsobom sa tieto dve línie buď pretnú, alebo budú aspoň spolu nejako logicky súvisieť. A dočkáme sa. Problém je viac v tom, že Tiesňové volanie je skôr materiál na hodku a jeho scenár síce ponúka netradične budované napätie, ale je viac menej tuctový. Mám pocit, že bodovať bude najmä tým, že ani vo finále nás kamera nezoberie do exteriérov, prípadne do úplne iného interiéru a tým pádom sa z neho stáva thriller alternatívny. Na veci to ale v mojich očiach až zas tak veľa nemení. (19.10.2018)

Film o jednom hercovi, jednej kancelárii a jednom telefóne. Film, ktorý by kľudne mohol byť rozhlasovou hrou, herca tam nepotrebujete. Vlastne tam ani nebol. Zo sľubovaného napínavého thrilleru, dokonca vraj thrilleru roka ostal len prázdny výkrik do tmy. Jeden zvrat v deji na napätie nestačí. Moje očakávania neboli vôbec naplnené. (17.11.2018)

U tohoto filmu po mě vážně nechtějte, abych to adoroval. Proti minimalismu, ději zasazeném do jedné místnosti či filmu stojícím na jednom hereckém výkonu nic nemám. Tedy pokud si někdo navrch automaticky nepředstaví rovnici minimalismus = chlad. Tento film na mě dýchal enormním chladem. Hlavní protagonista si zachovával během všech různých situacích permanentně jeden ten samý ledový a bezemoční výraz (pouze s jednou malou silnou změnou v asi nejpůsobivější chvíli). Pár motivů je působivě zneklidňujících, třeba hned první telefonát, ale nejednou jsou zařazené bez jakéhokoliv pokračování a ústřední (papírově taky silnou) dějovou linku v ospalém tempu spíše jen rozmělňují, než cokoliv jiného. Bez závěrečných titulků trval film výrazně pod 80 minut, ale s jeho dosledováním jsem i tak měl značný problém a stejně ve mě budil dojem námětu pro mnohem kratší inscenaci, neúměrně nataženého na celovečerní délku. I nascendi ve svém komentáři zmínil Promiňte, omyl!. Těm, kteří zatím neviděli, raději tu doporučím tento Weissův majstrštyk s výbornou Jiřinou Šejbalovou. [40%] (30.11.2022)