Manželské etudy po 35 letech

Manželské etudy beru jako celek a naproto ideální je sledovat jednotlivé páry vždy v serích za sebou. Je naprosto unikátní sledovat vývoj člověka po tak dlouhou dobu. Nejen jeho fyzickou změnu, ale také osobnostní. To jak se vyvíjí především po narození potomků je zajímavé srovnávat třeba s osobními zkušenostmi. To nejlepší, co kdy Třeštíková udělala a doufám, že to dotáhne až do "konce" závěrečnou sérií... (23.03.2023)

Když se začala vysílat řada po 35 letech, rozhodli jsme se sjet to celé od začátku. Ty první roky, kdy se mladé páry plné lásky rozhodovali co dál se životem byly super. Třeštíková byla nenápadná, nikam nikoho netlačila a snažila se ukázat pohled do života běžných lidí. Kontrast charakterů byl cítit už tady a mohli jsme tipovat, které páry vydrží a které se rozpadnou. Trošku taková TV show. Po dvaceti letech bylo naprosto boží. Podchytilo to asi největší období, éru šílených devadesátek a tvořivost jednotlivých protagonistů. Tady byly největší změny, zvraty a bylo to nejvíce zábavné, ale i poučné. Některé páry mě inspirovaly k tomu, jak v životě nepostupovat. Etudy po dvaceti letech tedy ode mě mají ultimátní hodnocení, protože předávají nejen dokumentární pohled, ale i hodnotu a poselství. Myslím, že ovlivnilo spoustu diváků. Poslední díl po 35 letech byl slabší. Spousta protagonistů odmítlo natáčení, čemuž rozumím. Zásah do soukromí musí mít velký dopad na jejich životy. Jedná se o takové shrnutí života, tak jak jednotlivci dopadli. Bylo to místy smutné (tedy většinou), ale nemělo to ten správný drive. Možná by bylo zajímavé více se věnovat stopám dětí, ale je pravda, že tím by byla v rozporu korespondence s původním párem. Celkově vzato se jedná o zajímavý cyklus, za který si Třeštíková zaslouží metál. Dočkáme se i dílu po 50 letech? (02.02.2018)

Mám rád tvorbu Heleny Třeštíkovej. Nielen pre ňu, ale dalo by sa povedať, že aj pre mňa je megaprojekt Manželské etudy (ktorý nakrúca od 80. rokov!) srdcovou záležitosťou. No návrat po 35. rokoch (!!) podľa mňa vyšiel napoly. Nie je to zlé, to určite nie. Ale nie je to ani nič, z čoho by som bol odvarený, padol na zadok alebo niečo podobné. Jasné, to ani nebol účel tohto v podstate jedinečného dokumentu. Třeštíkovej v Manželských etudách nikdy nešlo o lacné šokovanie, ani o samoúčelnú kontroverziu. Ale proste jej „manželské trojky“ ma nenadchli až tak, ako svojho času jednotky následne doplnené o dvojky. V „trojkách“ sú hrdinovia starí, miestami sa blížiaci až k dôchodcovskému veku a je to už tak trocha nuda. Navyše, kým v jednotkách ste im mohli držať palce, lebo boli iba na začiatku svojich životných ciest, v trojkách už sú pomaly na ich koncoch. Je načase sumarizovať a, pravdupovediac, to sumarizovanie v mnohých prípadoch je dosť smutné, negatívne a hrozné (po peniazoch odjakživa hladný pár vychová dcéru, ktorá si nabrnkne potetovaného, vyholeného svalovca a rýchlo splodia decko, ktoré ešte nevie poriadne ani chodiť, ale hlavné je, že už má motokáru v cene garsónky). Třeštíková sa pomerne múdro venuje aj ich deťom, prípadne už dokonca vnúčatám. Najviac ma zaujal silný príbeh Marcely (hoci tú mám občas tendencie súdiť, tak ale proste v jadre je to veľmi silný, zdrvujúci a ťažký príbeh) a absurdný svet Vladimíra, ktorý tri desaťročia (!) rozpráva o tom, ako kedysi fotil pre Playboy, ktorého fotky sa údajne predávajú za 2000 dolárov (kus), ale ktorý býva u dcér a keď toho začnú mať po krk, vypisuje SMS mame, či môže ísť bývať k nej. Inak, je troška diskutabilné TOTO vydávať za pokračovanie Manželských etud, nakoľko mám pocit, že väčšia polovica z jednotlivých párov odmietal pokračovať v nakrúcaní (niektorým sa vôbec nečudujem, naopak u niektorých je to škoda). (27.01.2018)

Ani osudy po pětatřiceti letech nejsou nezajímavé. Páry byly zachyceny jako mladí při svatbě a končí po padesátce a před důchodem. Mají vlastní děti, někdy i vnoučky. Teď už není mnoho cest, kam se hrdinové mohou ještě posunout, takže jde spíše o následovníky. Jaké problémy mají jednotlivé páry s dětmi, to především. Jaké startovní podmínky mají dnešní mladí v porovnání s rodiči? Je jasné, že jsou uvědomělejší a neberou se příliš mladí, ani si zbytečně brzo nedělají děti. Na druhé straně řeší prakticky tytéž problémy s vlastní existencí, bydlením či dokonce prací. Zatímco nedostatek bytů byl v komunismu jedno z černých témat, rodiče dochází poznání, že nová doba je v tomto stejně těžká, přidávají se ještě starosti se sehnáním práce. V socialismu nepochopitelná věc - každý musel pracovat, nyní práce není. Navíc se mladí lidé musejí vyhýbat nástrahám v podobě drog, automatům a dalším... Nezdá se mi, že by to dnešní děti a mládežníci měli jednodušší než jejich rodičové, ba právě naopak. Nastává též čas pro bilancování. A když celkově zhodnotíme, že spolu zůstaly jen dva páry, tak je to dost málo... (27.02.2023)

Mě tento, dle mého názoru přeceňovaný formát, nijak neokouzluje a nebaví. Nikdy nemůže jít o autenticitu, protože je tu vždy přítomen objektiv kamery a minimálně tři lidé ze štábu, kameraman, režisérka a zvukař. Tak jak se chcete chovat tak jako, když jste sami? Navíc mi tento experiment přijde jako taková lepší Peep Show. Koho budou třeba za 50 let zajímat tyto postavičky, kterým se dala důležitost, protože si je režisérka náhodně vybrala? Čím jsou jinak zajímaví, aby se o nich točila tato sága? Přitom chybí dokumentárně zpracovat řadu významných osobností našich dějin. Ale to není holt tak populární, zde si dokumentarista velkou popularitu nevydobude. (30.03.2018)