Tajnosti a lži

Leighova metoda vypadá tak prostě. Vymyslí si několik situací, které by mohly potkat kdekoho, obsadí herce, kteří nemají problém improvizovat a spustí kameru. Jeho přístup k zachycování velkých dramat malých lidí je ve skutečnosti mnohem svědomitější, vyžaduje precizní přípravu, hodně trpělivosti, ale také kapku štěstí. Na výsledku každopádně není poznat, že byl dlouze plánován a promýšlen. Působí velmi syrově, velmi živě. Kdykoli to obsah scény umožňuje, nechává Leigh běžet kameru nepřetržitě a herci si hezky na jeden zátah oddřou své. Zvlášť v záběrech s více postavami bych ale neopomíjel ani obrazovou kompozici – slouží přehlednosti a vypovídá o vztazích mezi postavami. Dominující modrošedý barevný tón pak odpovídá „zamrzlosti“ citů, neschopnosti otevřené komunikace, strachu z pravdy a zodpovědnosti. Smutná témata, ale velmi blízká tomu, čím žijeme. Konec filmu přesto nabízí jistou naději. 85% (01.08.2018)

Mike Leigh je možná režisér jehož kvality jsou ve světě uznávány, ale navzdory tomu pracuje s dost plytkým materiálem a tohle drama neni výjimkou. Dějová linka o hledání svých kořenů nezaujme předevšim z hlediska fádnosti postav a ještě ke všemu v toporným britským prostředí s přehršle zbytečných scén. Věčně ukňouranou ženskou bydlící se svojí odpornou dcerou (mající za přítele retardovanou fetku vypadající jak Sean Penn) vyhledá její starší dcera, která byla po narození odložena a kterou si kdysi spíchla s černochem. Jako její mladší brácha a rodinná spojka zde vystupuje pupkáč s jeho škaredou ženou utápějící se společně ve svym nudnym životě, což zde teda platí o všech postavách. V první třetině se v ději ani nedá pořádně zorientovat, pokud si nepřečtete obsah předem, ale je to taková otrava, že vás nic v podstatě ani nezajímá, poté následuje první kontakt a ono setkání, schůzky a na závěr dá se říct trocha napětí, ale výsledek mě nepřesvědčil, abych se pouštěl do dalších projekcí tohoto umělce. (04.03.2018)

3,5 Film ma minimálne hodinu nejak zvlášť nebavil, ale zhruba od momentu prvého kontaktu ma to chytilo, postupne to naberalo grády, až som si na konci filmu povedal: "Tak toto bolo fakt dobré!". Škoda toho pomalého rozjazdu, kedy sa len pred kamerou striedali samé skrachované existencie a kedy som bol nútený sledovať ženské, ktoré boli buď permanentne namosúrené, hysterické, alebo príšerne naivné (veľmi mierne povedané). Ostávali tak len dve sympatické postavy, postava Hortense (výborná Marianne Jean-Baptiste), ktorú si nešlo neobľúbiť a strýko Maurice (výborný Tímothy Spall), veľký sympaťák a dobrák. Z ďalších hercov ma ešte zaujala skvelá Brenda Blethyn v roli matky, ktorej postava mi síce väčšinu filmu poriadne liezla na nervy, ale ku koncu filmu som si k nej nakoniec cestu našiel a začal ju chápať. Film sprevádza taká smutne-krásna hudba so sláčikmi a trubkou, ktorá sa síce dobre počúva, ale nie úplne korešponduje s náladou filmu. (15.08.2021)

Tento snímok patrí k drámam, ktoré ma svojim zameraním a náplňou vždy dostanú - zaujímavé sociálne témy (pre mňa v mnohom osobné), výborní a mne sympatickí herci (hlavne T. Spall) a na záver aj finálne odhalenie všetkých tajností. Po emotívnej stránke ma preto film doslova opantal. Hlavná hrdinka mala vlastne šťastie, horšie by bolo, keby si našla matku čo by za to nestála a naraz by tak zistila, že jej bez nej bolo celý ten čas lepšie. To je hrozný pocit. Škoda toho konca, tie odhalenia a rodinné tajomstvá nemali taký účinok ako som čakal, možno to chcelo trocha hlbší ponor, alebo ešte nejaké to tajomstvo pridať. Inak mne narozdiel od väčšiny urevaná B. Blethyn nevadila, hrala to fantasticky. Silný nadpriemer. 85/100 (19.09.2017)

A všetci si nakoniec vyplakali oči v medzigalaktickom odpustení a uisťovaní, ako sa milujú. Až som si myslel, že je film americký, ale nesedel mi tam volant napravo. Keby sa trochu ubralo na tom prehnanom dramatizovaní situácie a nejaká trištvrtehodina filmu, tak by som dal aj štyri. Ale za taký dlhý čas dôjsť popri rodinných scénach k jednému zisteniu, ktoré je už v obsahu filmu, to ma trochu ubíjalo. Osviežením zase boli scény fotenia s komentármi, bolo ich dosť, a prinášali nejaký optimizmus do tých šedých životov. Nepochopil som niektoré vedľajšie zápletky, fotenie zjazvenej modelky, akoby sa to dostalo do filmu omylom strihača. Celkovo mi po filme napadlo, prečo sa musia aj obyčajné radostné zistenia vyvŕbiť do takýchto tragicky poňatých drám, že aj Chuck Norris by zaplakal. (25.05.2016)