Tajnosti a lži

Našly se, po dlouhé době se konečně poprvé setkaly a musí si vybudovat vztah, který se měl rodit několik desetiletí, během několika dní. Trochu mě mrzí, že se film věnoval více vedlejším příběhovým liniím, mnohdy i odbočil do slepé uličky (žena po autonehodě, kolega z Austrálie) a bez couvání se rozhodl vrátit zase zpět na hlavní. Snímek by rozhodně snesl prostříhání, aby více vynikla kresba zrání vztahu mezi matkou a dcerou. (26.09.2012)

Za mlhou přízvuků silných tak, že by se daly krájet, leží snímek, jenž má k portrétu životní reality blíž než cokoliv, co zrovna nenatočila paní Třeštíková a spol. O tvorbě Mike Leigha jsem se doslechl až relativně nedávno a teprve včera jsem prokoukl jeho Tajnosti a lži - a jsem za to zpoždění skutečně rád. V patnácti bych se u filmu upřímně nudil, ve dvaceti bych opatrně uznal, že je skvěle napsaný, ale těžko bych s jeho obyčejnými postavami, jejich přízemními osudy a poselstvím o bolesti, vlídnosti a odpuštění, souzněl tak, jako ve svých pozdních osmadvaceti. Ultimátní konverzační film, pyšně kráčející v tradici nejlepšího evropského artu. 90% (22.01.2014)

Mike Leigh je možná režisér jehož kvality jsou ve světě uznávány, ale navzdory tomu pracuje s dost plytkým materiálem a tohle drama neni výjimkou. Dějová linka o hledání svých kořenů nezaujme předevšim z hlediska fádnosti postav a ještě ke všemu v toporným britským prostředí s přehršle zbytečných scén. Věčně ukňouranou ženskou bydlící se svojí odpornou dcerou (mající za přítele retardovanou fetku vypadající jak Sean Penn) vyhledá její starší dcera, která byla po narození odložena a kterou si kdysi spíchla s černochem. Jako její mladší brácha a rodinná spojka zde vystupuje pupkáč s jeho škaredou ženou utápějící se společně ve svym nudnym životě, což zde teda platí o všech postavách. V první třetině se v ději ani nedá pořádně zorientovat, pokud si nepřečtete obsah předem, ale je to taková otrava, že vás nic v podstatě ani nezajímá, poté následuje první kontakt a ono setkání, schůzky a na závěr dá se říct trocha napětí, ale výsledek mě nepřesvědčil, abych se pouštěl do dalších projekcí tohoto umělce. (04.03.2018)

Leighova metoda vypadá tak prostě. Vymyslí si několik situací, které by mohly potkat kdekoho, obsadí herce, kteří nemají problém improvizovat a spustí kameru. Jeho přístup k zachycování velkých dramat malých lidí je ve skutečnosti mnohem svědomitější, vyžaduje precizní přípravu, hodně trpělivosti, ale také kapku štěstí. Na výsledku každopádně není poznat, že byl dlouze plánován a promýšlen. Působí velmi syrově, velmi živě. Kdykoli to obsah scény umožňuje, nechává Leigh běžet kameru nepřetržitě a herci si hezky na jeden zátah oddřou své. Zvlášť v záběrech s více postavami bych ale neopomíjel ani obrazovou kompozici – slouží přehlednosti a vypovídá o vztazích mezi postavami. Dominující modrošedý barevný tón pak odpovídá „zamrzlosti“ citů, neschopnosti otevřené komunikace, strachu z pravdy a zodpovědnosti. Smutná témata, ale velmi blízká tomu, čím žijeme. Konec filmu přesto nabízí jistou naději. 85% (01.08.2018)

Více jak dvě hodiny dlouhé konverzační drama, které ukazuje, že si Mike Leigh vybral do jednotlivých rolí naprosto skvělé herce, kteří svoje party zvládli dokonale. Je to lidské a přece je to trochu vzdálené, ke to hodně emotivní, ale nemáte pocit, že b bylo přehráváno. Ty postavy jsou tak dobře zahrány, že jim jejich emoce věříte. (23.03.2016)