Deväťdesiate

Jonah Hill do svého prvního celovečerního filmu, který režíruje a napsal scénář, narval SRDCE! Sunny Suljic je kurevsky velkej talent, doufám, že ho ještě uvidíme. Úžasně feel-good film, který jsem si užil. Hill a jeho režie, je ukázková. Jako kdyby to natočil nějaký zkušený režisér, který toho natočil už spoustu. Ale ne.... Hill ukázal, že není jenom dobrej herec, ale taky jako režisér má co nabídnout. Silné 4 hvězdy, možná tomu dám časem plný počet. DOPORUČUJI! (07.05.2020)

(8.5/10). Musím říct, že jsem takový granát ani ve snu nečekal.. Kor od toho tlouštíka z Vlka z Wall Street a Jump Street.. Ukázal nám, že mu jde jak za režijním křeslem, tak se scénářem. Musím konstatovat, že měl Jonah taky obrovské štěstí s obsazením hlavního hrdiny.. Protože on je neskutečný.. Roztomilý úsměv a přece to hraje jak pán.. Topovka. (23.06.2020)

Jonah Hill nikdy nebyl můj oblíbenec. Vnímal jsem ho nejprve jako neprofláklého (a docela přirozeně vystupujícího) komika (Superbad), pak zejména vedlejšího přicmrndávače v méně či více vydařených komediálních projektech, pak jako velmi solidního přicmrndávače v dramatických kouscích (Moneyball vedle Pitta, Vlk z Wall Street vedle DiCapria) a nyní tenhle hekavý hošan překvapil režijním debutem, který poměrně syrově pojednává o životě osamělých skejťáků. A na prvotinu je to hodně vydařená záležitost. Je jedno, zda jeho hrdinové jezdí na skateboardech nebo brigádničí třeba na plovárně, Hill sleduje jejich dospívání a obtížná životní rozhodnutí. I když nepřináší nic nového, ve svém pojetí je citlivý a upřímný. Hlavním hrdinou je svou vlastní cestu a identitu hledající Stevie. Je to roztomilý klučina, kterého pravidelně řeže starší bratr, matka samoživitelka je pořád v práci, a tak hledá porozumění jinde, což má suplovat jeho chybějící rodinné zázemí. Ač je přemýšlivý a zdrženlivý, obdivně se začne scházet s partou skateboardistů, kteří obráží mejdany a jednají na hraně zákona. A ze stydlivého hocha se stává někdo „jiný“, jež vyzkouší alkohol, drogy a zasune své dva prsty tam, kam ještě starší kluci zdaleka nezabrousili. Postupně ale pochopíme, že u každého zkaženého obalu je i jádro, které ještě nemusí být nakyslé. A že právě ani hoši z party to rozhodně nemají lehké. Hill kouzelně zachytil všednodennost, je autentický v detailech, má obyčejné cíle, předkládá několik špatných rozhodnutí i následných kroků s jistou dávkou naděje. A hlavně posbíral velmi dobré mladé (mnohdy neherecké) tváře. Kdyby ještě lépe vklouzl do několika témat, výsledek mohl být dochucenější a pocitově naplněnější. (22.10.2019)

Nebudu se tvářit, že moje časově obdobně zasazené dětství vypadalo takhle, protože bylo mnohem umírněnější, klidnější a adekvátně introvertnější. Přesto se mi moc líbí, jak Hill onu dobu zachycuje. Ne jako milou dekádu tvárného dětství, ale jako problémovou, ztracenou a tím pádem až trochu tesknou chvíli v kulturním vývoji, do jisté míry i slepou uličku. Takový protisměr nejde než docenit, protože trefuje tu palčivou děravost a nedokonalost a v ní vystihuje, proč mě budou devadesátky fascinovat i na smrtelné posteli. (04.08.2020)

Nostalgické filmy a příběhy jsou fajn, mají-li co říct. Tenhle film mě částečně zklamal tím, že je to prostě jen sled scén a událostí bez výraznější příběhové linie, bez pořádného děje, bez nějaké zapamatováníhodné scény, díky které bych si ho dokázal vybavit i za delší dobu. Vlastně je to celé takové na pohodu, občas nějaký konflikt, aby se neřeklo, a než jsem stihl jako divák začít sympatizovat s aspoň nějakou postavou, nastal konec. Filmu se nepovedlo mě vtáhnout do děje, mnohdy jsem u filmu myslel i na řadu jiných věcí s filmem nesouvisejících, a tak to vlastně kolem mě jen tak profrčelo stejně jako ta partička na skejtu na kinoplátně, která se poflakuje, řeší život, skejt a holky a snaží se přežít v té zvláštní době, které se říká devadesátky. Neříkám, že film byl vyloženě špatný, ale nebyl bohužel ani dobrý. Taková typicky průměrná nostalgie na pohodu, která nenadchne, neurazí a ve výsledku je vlastně člověk rád, že to viděl, ale nic to v něm nezanechá. Maximálně tak pocit nebo spíše něco jako vzpomínku na to, jak to bylo fajn, když člověk v 90. letech jako dítě nemusel řešit žádné starosti a povinnosti a jen plul životem. A to je vlastně to krásné, co mi film nabídl. [27. Art Film Fest Košice] (18.06.2019)