Réžia:
Ari AsterScenár:
Ari AsterKamera:
Pawel PogorzelskiHudba:
Colin StetsonHrajú:
Toni Collette, Gabriel Byrne, Alex Wolff, Milly Shapiro, Ann Dowd, Mallory Bechtel, Jarrod Phillips, Austin R. Grant, Brock McKinney, Morgan Lund, Ari Aster (viac)VOD (4)
Obsahy(1)
Když zemře Ellen, matriarcha rodu Grahamů, začíná rodina její dcery rozplétat záhadná a čím dál tím děsivější tajemství svých předků. S přibývajícími odhaleními se čím dál více snaží překonat svůj neblahý osud, který zřejmě pronásleduje celý jejich rod a pomalu ničí vše, co znají. (Vertical Entertainment)
Videá (5)
Recenzie (698)
Filmový horror po zatlučení posledního hřebíčku (v podobě Mamánkova kašpárka) do jeho dlouhá léta připravené rakve, se tady zoufale snaží odkopat její víko. Sledovat tuto sympatickou, avšak polítováníhodně marnou snahu, je sice zajímavé, ale zároveň taky dost smutné. ()
Nádherně nepříjemné, temné, dusné, mrazivé. Málokdo to ale docení podobnou vrchovatou měrou jako poučení hororoví fandové. U Hereditary je totiž nutné být schopen si užít jak velmi pozvolnou, atmosférickou, znepokojivou a emocionálně vypjatou první polovinu (respektive tři čtvrtiny), tak i to doslovné (nádherné! pokud se to tak dá říct) hororové zvěrstvo, do kterého se to překlopí v závěru. Půlka lidí bude kafrat, že je to pomalé a bez laciných atrakcí ("kde jsou lekačky?"), půlce zbytku pak bude líto, že to u pouhých náznaků nevydrželo až do konce. Miluju, jakým způsobem ten film vykreslil narušené vztahy v té rodině. Miluju, jak režisér jedním zvukem dokázal vyvolat hnusnější pocit, než desítka lekaček a gore záběrů v jiných filmech. Miluju, jak mě herci (výborní, všichni do jednoho) jedním pohledem a výrazem tváře dokázali donutit k tomu, že jsem se zachvěl a otřásl. Už dlouho jsem nebyl u filmu takhle permanentně nervní. A v neposlední řadě nezbývá než pochválit reklamní kampaň, která dokázala bezpečně nalákat, přitom ale neodhalila takřka nic. Důrazně varuju potenciální diváky před čtením náhodných komentářů k filmu, protože dříve nebo později tu nějaký idiot vykecá něco, co fakt dopředu vědět nechcete. Moment, u kterého jsem věděl, že mě ten film má v hrsti. Že nesleduju jen klasické vyhajpované hororové indíčko, po kterém se po roce zavře voda. Díky platformě Planet Dark za brzkou předpremiéru v Kině pilotů, kde nerušili žádní random teenageři jdoucí do multikina na novou wanovku. ()
Hororová udalosť nielen tohto roka. Hereditary neponúka ohrané lakačky pre mainstreamového diváka. Chce potešiť toho náročnejšieho, fanúšika žánru a ponúknuť mu to, čo sa už tak často nevidí. Nepríjemný zážitok v tom najlepšom slova zmysle. Tento film nie je strašidelný, ako sa všade dočítate. Je nepríjemný, miestami až mrazivý, obsahuje scény, pri ktorých bolo celé kino ticho a litre krvi či bubákov spod postele nečakajte. Hereditary je niekde inde. Pozvoľné plynutie deju a pomaly budovaná atmosféra, dáva divákovi dostatok času na vnorenie sa do deju filmu a pripravuje ho na peklo v samotnom závere, ktoré je doslova zvrátené. Ako som už vyššie písal, zabudnite na tuctové lakačky, debutujúci režisér Ari Aster vás vydesí jediným zvukom. Prehypeovaný A Quiet Place sa musí hanbiť. ()
V kontexte celku artové pikle s dejovými elipsami upozorňujú skôr na deravý scenár. Film v jednej chvíli zámerne dopovie niečo, o čom divák doteraz len tušil, aby v závere vykecal úplne všetko. Kŕčovito a doslovne. Hereditary totiž ako rozmarný strýko sľubuje všetko a nesplní nič. Vycibrenosť obrazu je len chladná snaha zakryť neujasnenú tému, herecká precíznosť a vážnosť, do ktorej sa film halí, zakrýva banalitu zla, ktoré ukazuje. Nadprirodzeno je vedľa dokonalých setov päsťou na oko, všeobjímajúca konšpirácie nafúknutá bublina. Možno, že takto presne to tvorcovia zamýšľali. Možno, že majú tisíc teórií o tom, ako to všetko odráža súčasnú spoločnosť. Skôr si ale mali vyjasniť, o čom presne chcú rozprávať. Či o traume, smrti, spoločnosti. Alebo o náhode a osude. ()
Konečne po dlhšej dobe psychohoror ako sa patrí, to platí hlavne na prvú polovicu filmu. Hneď od začiatku tu máme budovanie atmosféry, ktoré ma prikovalo na stoličku - podivné, čudesné, opájajúce všetky zmysly. Páčilo sa mi, ako tu bolo všetko len v náznakoch, akoby stále nad postavami visela akási tajomná kliatba, niečo zlé, čomu sa nedá v žiadnom prípade vyhnúť, nech by postavičky robili čo by chceli. Tento pocit zaúčinkoval na jednotku. Veľká škoda, že záver ponúkol také klišoidné, neoriginálne rozuzlenie. Keby to ostalo len v tej tajomnej rovine, kde by vlastne divák až do konca netušil čo sa presne deje, pričom by väčšina vysvetlení fungovala iba na jeho fantázii, skrátka urobil by sa z toho riadny "mindfuck", tak to by bola iná pecka. Ale i tak, obrovská spokojnosť. Silný nadpriemer. 85/100 ()
Galéria (74)
Zaujímavosti (20)
- Socha Paimona so zvláštnou svätožiarou v závere snímky bola inšpirovaná záberom z poľského filmu Popol a diamant (1958) od Andrzeja Wajdu. (slord)
- V scéne v škole si na tabuli možno všimnúť nápis "Escaping Fate." Ide o odkaz na kultový horor Halloween (1978) od Johna Carpentera, v ktorom sa v triede tiež rozoberá možnosť zmeny svojho osudu. Prekliate dedičstvo navyše vstúpilo do kín práve vtedy, keď vyšiel prvý trailer k filmu Halloween (2018). (slord)
- Natáčelo se ve městě Salt Lake City a dalších městěch Utahu (USA). Točilo se 32 dní. (Tomas_TM)
Reklama