Odrazu sme rodina

Nemám rád moralistické filmy, ale tohle mne sundalo, hlavně konec, tam mi něco spadlo do oka, nejspíš cibule. Zvláštní, přitom bych přísahal, že ten film je špatný. Na komedii je málo vtipný na nějaké drama zase moc debilních vtípků. Jsem moc rád že jsem si to pustil. Starý sprostý cynik se ve mne na 2 hodiny trochu utlumil. 8/10 (10.03.2019)

Sentimentální ekvivalent heroinu, který si cílovka napálí přímo do žíly a bude spokojena, protože dostane přesně to, co dostat chce. Ničím nevybočující, nenáročnou a uslzenou záležitost obsahující pár slušných vtípků (ale žádnou vtipnou scénu), rodičovské klišé a výchovné momenty, pokud by to náhodou spolu s ní sledovaly i její pubertální dcery (pěst pro dvacetiletého "pedofila", kterého bere plně vyvinutá sedmnáctka hrající patnáctku nebo přednáška o škodlivosti posílání nahých selfie). Osobně s tím filmem nemám zásadní problém, ale raději bych více fekálního a absurdního humoru, nekorektních vtipů nebo přehnaných situací. Příklad za všechno, podezřele vypadající postava single ženy ve středních letech vyžaduje k adopci pouze odrostlejšího pubertálního černocha se sportovní postavou, člověku ihned naskočí myšlenky, že je perverzní a má nekalé úmysly (chce si zaprcat), ale scénárista Mirek Dušín to celý film prezentuje jako zcela nevinný odkaz na film Zrození šampióna. Strašně skautský film plný kladnosti, dobroty a nefunkční dojímavosti, až mě to chvílemi i nudilo, ale prostě to jen nebyl film pro mě, nýbrž pro diváky pijící kafe z hrníčku "nejlepší táta/máma na světě" a ty to bavit jistě bude. Moner si mimochodem o boner dost hlasitě říká, jestli ne už teď, tak rozhodně do budoucna. 60 % (20.03.2019)

I když to jede podle zaběhnuté šablony včetně přehnaného závěru, mezi současnými americkými rodinnými komediálními nenáročnými dojímačkami je to rozhodně to lepší. Má to všechny potřebné ingredience: fajn humor, trošku dojetí, sympatické obsazení a dokonce i Octavii Spencer v oblíbené roli empatické sociální pracovnice. (27.06.2022)

Film sa zlieza po lane menom roky 80. a 90. pričom tomu napomáha aj score od Michaela Andrewsa. Takýchto snímkov vzniká v dnešnej dobe síce dostatok, ale tento má presne to nostalgické štylizovanie rokov minulých. A to sú veľké plusy. Hlavne pre nás deti tej spomínanej doby. A to nehovorím o dostatku kapesníčkov, ktoré si budete musieť v záverečnej dvadsaťminútovke zaobstarať. (26.05.2019)

Jako instantní dojímák, který začal tlačit slzičky hned na první schůzce skupiny potenciálních adoptivních rodičů, to nakonec nebylo až tak manipulativní, trapné ani blbé. V dětském křiku a nepořádku či pubertální vzdorovitosti se tato rodinná dramedie nevyžívala a snesitelnou nálož sentimentu uhladila v pozitivní kombinaci s vřelým vtipem i rozumným nadhledem normálních postav, kterým přejete, aby k/v sobě našly cestu/důvěru. Spokojených 65 % (25.06.2021)