Nocturama

Choreografia pohybov mestom, jeho podzemím i administratívnymi budovami má zrejme nejaký plán. Áno je to Paríž. Áno je to skupina mladých ľudí. Majú plán. Cieľavedome idú za jeho uskutočnením. Neštítia sa ničoho. Z bodu A do bodu B. Z nevyhnutnosti do nevyhnutnosti. Bez východiska. A rovnako ako v otvorenom priestore mesta alebo metra, alebo akcie samotnej, neustále sa zdá, že sa všetci aktéri točia v kruhu. Nenachádzajú východ, nenachádzajú riešenie. A možno ani zmysel. Ako hovorí jedna dievčina z ulice: "bolo to nevyhnutné." Nuž možno bolo, len cieľ a zmysel nevyhnutnosti unikajú. A vôbec nechýba, že neboli vo filme predstavené. Pretože aj keď boli, neboli. Vynikajúci balet konzumom sveta, z ktorého sú aktéri znechutení, bojujú proti nemu, aby ním boli pohltení a nakoniec zničení. (17.07.2020)

Upřímně, za zrovna bystrého chlapce se nepovažuji a proto na filmech velmi oceňuji, když je tam postava XY, která se chce dostat z bodu A do bodu B a tento náročný úkol vyřeší ideálně tak, že z bodu A vyjde a do bodu B se plynule přesune. Pak jsem jako divák velice vděčný. Sleduju excelentně hladkou lineární přímku, u které nemusím do procesu pochopení zapojovat důvtip ani své vědomosti nastřádané ze šesti úspěšně absolvovaných tříd základní školy. Ovšem pak tu máme filmy, kde postava XY zahajuje svoji cestu nepochopitelně z bodu K, pak to vezme kolem eRka k eSku, kde potká postavu EF, tak spolu chvíli kecají, pak tam skočí flashback, jak EF s TU plánují nějakou nekalost, ovšem jakou už se nedovíme, protože XY s EF zpátky v přítomnosti kráčí k bodu G, jenže u Déčka špatně zatočí a omylem dojdou k číslu 6, takže se kolem Q vrací zpět, jenže narazí na TU s LM, mrd, flashback, ukazuje se, že XY a LM byli dřív milenci, mrd, současnost, EF je v rozpacích, tak všechny pozve do Véčka na drink, kde se hodinu nic neděje a jenom se žvatlá, TU vyčítá EF její vztah s NO, nakonec se tam objeví blbeček, na kterýho už nezbyly v abecedě písmena, takže se mu familiárně přezdívá 卡雷尔, a ten všechny do toho zasranýho Béčka teleportuje! No považte, vždyť z toho by jednomu praskl čurák, slabší povahy mohou i zkolabovat. Nocturama naštěstí tak extrémní není, ale nasnímat jeden výstřel z osmi různých a po sobě krátce jdoucích pohledů, to je fakt na záchvat. Avšak téma je to bezesporu zajímavé, poutavě natočené a pro žabožrouty aktuální každým novým dnem i nocí. Hvězdu navíc za soundtrack a poslední kurevsky tíživou půlhodinku. (15.02.2017)

Naprosto fascinující začátek s turbo střihem byl postupně zapomenut ve stále se opakujících schématech. Skoro to vypadá, jsko kdyby první půlhodinu točil někdo jiný, někdo neskonale invenční a schopný vybudovat téměř zázrakem fsntastickou atmosféru. Ta se s přibývajícími minutami postupně vytratí. Velikànská škoda začít točit film, když mám materiál s potenciàlem jen na jeho čtvrtinu. Ovšem dlužno dodat, že půlhodinu naprosto úžasnou, snad ještě nikdy jsem u filmu nebyla tak napjatá. (21.09.2019)

Paříž jako diagram, v němž se potuluje několik mladých lidí, kteří tento diagram oživují. Zajímavé a vzrušující. Po čase však začíná být zřejmé, že jsou to buď atentátníci či teroristé. Když se to prokáže, pak se zajímavost a vzrušivost ztrácí v explozích (podle scénáře byl Semtex ze Semtína vynalezen někde v Jugoslávii - i tohle nám tedy chtějí upřít. Složení najdete na netu). Následné dějství v obchodním domě je rovněž zajímvé a vzrušující, ale opět jen do té doby, dokud nezačne likvidace gangu (pro vládnoucí systém nejlepší řešení - viz následné problémy s fyzickou likvidací členů RAF). Dva postřehy: Tuhle partu považuji za vzorek mladé francouzské společnosti (rasově, sociálně i ideologicky). Je divné i smutné, jak málo si mladí lidé uvědomují svůj životní potenciál. - A také jak říkají velcí pesimisté: "Každá smrt je sebevraždou" (Schopenhauer), "Za pravdu může umřít jen blb" (Nietzsche). (19.11.2019)

Velká stylovka! Nechal jsem se prostě totálně vtáhnout a pohltit. V současné době výbušné téma, sorry za pun, zpracované až předvádivým způsobem evidentně sebejistým a sebevědomým filmařem. Do hloubky to nejde, což bude řada lidí kritizovat, ale já v tomto případě vůbec nemám potřebu. Mimochodem geneze projektu spadá do doby před událostmi, které to tak moc připomíná, takže žádné zneužívání tragédie k umělecké exhibici. Kulisa mnoha známých pařížských míst pak pro mne ryze osobním bonusem. (03.02.2017)