Nocturama

Velká stylovka! Nechal jsem se prostě totálně vtáhnout a pohltit. V současné době výbušné téma, sorry za pun, zpracované až předvádivým způsobem evidentně sebejistým a sebevědomým filmařem. Do hloubky to nejde, což bude řada lidí kritizovat, ale já v tomto případě vůbec nemám potřebu. Mimochodem geneze projektu spadá do doby před událostmi, které to tak moc připomíná, takže žádné zneužívání tragédie k umělecké exhibici. Kulisa mnoha známých pařížských míst pak pro mne ryze osobním bonusem. (03.02.2017)

Upřímně, za zrovna bystrého chlapce se nepovažuji a proto na filmech velmi oceňuji, když je tam postava XY, která se chce dostat z bodu A do bodu B a tento náročný úkol vyřeší ideálně tak, že z bodu A vyjde a do bodu B se plynule přesune. Pak jsem jako divák velice vděčný. Sleduju excelentně hladkou lineární přímku, u které nemusím do procesu pochopení zapojovat důvtip ani své vědomosti nastřádané ze šesti úspěšně absolvovaných tříd základní školy. Ovšem pak tu máme filmy, kde postava XY zahajuje svoji cestu nepochopitelně z bodu K, pak to vezme kolem eRka k eSku, kde potká postavu EF, tak spolu chvíli kecají, pak tam skočí flashback, jak EF s TU plánují nějakou nekalost, ovšem jakou už se nedovíme, protože XY s EF zpátky v přítomnosti kráčí k bodu G, jenže u Déčka špatně zatočí a omylem dojdou k číslu 6, takže se kolem Q vrací zpět, jenže narazí na TU s LM, mrd, flashback, ukazuje se, že XY a LM byli dřív milenci, mrd, současnost, EF je v rozpacích, tak všechny pozve do Véčka na drink, kde se hodinu nic neděje a jenom se žvatlá, TU vyčítá EF její vztah s NO, nakonec se tam objeví blbeček, na kterýho už nezbyly v abecedě písmena, takže se mu familiárně přezdívá 卡雷尔, a ten všechny do toho zasranýho Béčka teleportuje! No považte, vždyť z toho by jednomu praskl čurák, slabší povahy mohou i zkolabovat. Nocturama naštěstí tak extrémní není, ale nasnímat jeden výstřel z osmi různých a po sobě krátce jdoucích pohledů, to je fakt na záchvat. Avšak téma je to bezesporu zajímavé, poutavě natočené a pro žabožrouty aktuální každým novým dnem i nocí. Hvězdu navíc za soundtrack a poslední kurevsky tíživou půlhodinku. (15.02.2017)

Zajímavý film, který od samotného začátku udržuje diváka v jistém napětí, co se z dění kolem nesourodých mladých jedinců vlastně vyvrbí. Střední pasáž v obchodním domě se sice poněkud vleče, ale asi je to nutné k tomu, aby závěrečná dvacetiminutovka měla za přispění patřičně tíživé atmosféry tu správnou razanci. Snímek je celkem jasnou reflexí na žhavé téma současnosti, jež staví proti sobě blahobyt západního světa a imigrační problematiku. Sice klouže lehce po povrchu, nedává téměř žádná vysvětlení, ale kupodivu to bohatě stačí. Ať si každý udělá názor sám. (26.04.2020)

... takže pamatujte, děti, terorista klidně, ale za žádnou cenu nepřítel státu! --- Přesně takovou svůdnou podivnost jsem si od Nocturamy sliboval. Všechny tři pasáže, na který se dá film celkem úhledně rozdělit, mají svý zvláštní kouzlo; Dannyho parťáci na úvod, absurdní skoro-až-komedie na zaplácnutí času v prázdnym obchoďáku, a konečně ryzí mučírna... právě za ten třetí element potom dávám trochu benevolentní a vrchovatě masochistickou pátou hvězdu. Pořád to rozdýchávám. [19. Festival francouzského filmu] (26.11.2016)

Těšil jsem se na velkou stylovku, jak tu někteří tento film označili. Prvních půl hodiny jsem ale pozoroval nezávisle na sobě řadu různých postav, které se nenápadně prochází po Paříži a nevytváří vůbec žádné hodnoty. Po té první půl hodině jsem opravdu měl co dělat, abych se probral z mrákot, protože to, co mělo vytvořit atmosféru, a opravdu to tu řada lidí tak označila, mě v podstatě uvedlo do strašného smutku, protože to nepřineslo nic hodnotného. Následný průběh už byl daleko zajímavější, protože jsem začal chápat to, kam tvůrce vůbec míří a na co v dnešní době naráží. Ono francouzský filmový tvůrce a dnešní imigrační politika trošku jde k sobě a Nocturama na to naráží z jiného, ale opět zajímavého úhlu. Nakonec jsem byl překvapen, kam až tvůrci dokázali zajít, ale že bych z toho musel být vysloveně vydřený, to ani ne. Nezvládli to úvodem, který ve mě měl umocnit lidské pachtění za západním životem, ale přitom mi bylo líto předchozího času, který jsem mohl využít úplně jinak. Nakonec ale OK, jen se připravte na 130 minut, u kterých si nejsem jist, že za tu myšlenku vlastně stojí. Ale když nad tím přemýšlím, tak možná trošku i jo. (26.06.2017)