Réžia:
Barry JenkinsScenár:
Barry JenkinsKamera:
James LaxtonHudba:
Nicholas BritellHrajú:
KiKi Layne, Stephan James, Regina King, Teyonah Parris, Colman Domingo, Brian Tyree Henry, Ed Skrein, Emily Rios, Michael Beach, Aunjanue Ellis-Taylor (viac)VOD (2)
Obsahy(2)
Kdyby ulice Beale mohla mluvit, intenzivní milostný příběh o nerozbitném poutu zamilovaného páru, který musí za své štěstí tvrdě bojovat, se odehrává na počátku sedmdesátých let v černošském Harlemu. Jeho vypravěčkou je devatenáctiletá Tish Riversová. Tato dcera a budoucí manželka zde živě vzpomíná na vášeň, respekt a důvěru, která ji spojovala s jejím umělecky nadaným snoubence Alonzem Huntem, jemuž se přezdívá Fonny. Tish a Fonny se spolu přátelí od dětství. Sny o společné budoucnosti se ale rozplynou ve chvíli, kdy je Fonny zatčen a křivě obviněn ze zločinu, který nespáchal. (Cinemax)
(viac)Videá (5)
Recenzie (62)
Future classic na poli angažovaného romantického filmu o bezpodmínečné lásce (za předpokladu toho, že v současné době lze ještě vytvářet kánony a klasiky), který sice příjemně překvapí širokou paletou témat, jež se spolu hladce proplétají, leč místy se není schopná vyvarovat laciným vizuálním zkratkám. Odnesly to zejména nepřející, záporné postavy, které jsou jak z komiksu a mě osobně ještě iritovalo jak ústřední dvojice není schopná po ulici chodit jinak než prostředkem. Jinak kamera, hudba a herci famózní. Zejména u kamery lze vidět, jak se snaží bolestivě krotit své ambice ve prospěch větší civilnosti, ale občas to zkrátka ujede a nasnímá fantastické sekvence typu stěhování do imaginárního bytu či domácí porod. ()
Po sociálně angažovaném (černoši + drogy + homosexualita) "Moonlightu", který svého času získal Oscara v kategorii Nejlepší film (a od té doby po něm neštěkl ani pes, to je ale jiný příběh), přichází scenárista a režisér Barry Jenkins s dalším dramatem. Jeho nový snímek je podle mého názoru divácky přívětivější, vypráví totiž příběh Tish a Fonnyho, dvou mladých zamilovaných lidí, které rozdělí nepravdivé obvinění ze znásilnění a následné Fonnyho odsouzení. Jejich láska je ale tak silná, že překoná všechny překážky. Ano, zápletka není nijak složitá a působí až příliš pohádkově, ale na film se moc hezky dívá, herci podávají přirozené výkony a ústřednímu páru prostě musíte fandit. Jedno zhlédnutí přesto postačí. ()
Keď sa nad tým tak hlbšie zamyslím, „Kiežby ulica Beale mohla rozprávať” , je opäť ďalším, pozoruhodným prírastkom do rasovej tématiky, ktorá je akurát vo veľkom kurze, je vyhľadávaná, i keď možno práve teraz trochu zahnaná do kúta, lebo postavy majú tentokrát úplne iné starosti, než riešiť typickú neznášanlivosť, ktorá i na začiatku 70. rokov isto neutíchala. Na rozcestí sú dve rodiny, najprv u Riversovcov, kde mladučká Tish zisťuje, že je tehotná, a tak sa otec Joe rozhodne túto novinu oznámiť aj protistrane, kde iba Frank Hunt sa pôjde opiť so svojim budúcim zaťkom. Frankova manželka + obidve dcéry nemajú žiadneho pochopenia pre túto situáciu, možno aj kvôli tomu, že jej syn Alonzo, prezývaný 'Fonny' , je zašitý do basy pre krivé obvinenie zo znásilnenia, zdeptanou ženou z Portorika ? Vznikne extrémne brutálna hádka, ktorá skončí takmer poriadnou bitkou. Cez retrospektívu, a to pomocou častých „flashbackov” , sa s talentovaným černošským režisérom, producentom a scenáristom - Barry Jenkinsom vraciam do minulosti týchto postáv, keď bolo všetko ešte v súlade so životnou harmóniou... Zaujali ma zvyčajne herecké výkony, ktoré sú naprosto ucelené a vyvážené, ďalej, d.p. Jima Laxtona + hudba Nicholasa Britella. Síce Plan B nezaznamenali t-a-k-ú účinnú „trefu do čieneho” , ako pred dvomi rokmi, ale oscarový úspech tu jasne vidieť ! Jenkins je okuliarnatý frajer ! ()
"If Beale Street Could Talk" má podľa mňa zaujímavú tému, dobrých hercov a celkom silný príbeh. Ale nemám pocit, že by to bolo všetko absolútne skvele zvládnuté a za to môže jeden podstatný fakt. Barry Jenkins je podľa mňa skvelý režisér a chce dať svojim postávam hĺbku. Chce ich rozobrať, chce, aby sme ich spoznali a trávili s nimi čas. A možno by to bolo aj fungovalo. Lenže film skáče ako sa mu páči, nemá priestor na to, aby sme postavy stihli poriadne spoznať, a hlavne nám dáva niektoré informácie veľmi neskoro. Premýšľam ako by to vyzeralo keby sa to rozhodlo podať v správnom poradí. Film by mohol mať prvú polku, kde by sme sa sústredili na vzťah hlavných hrdinov a druhú polku, kde by sa riešili problémy s jeho zatknutím, a tým že čakajú dieťa. Nemôžem na sto percent povedať, že by to fungovalo, ale možno by to malo lepšiu kostru, ktorú by som dokázal viac pochopiť a nenudilo by ma to miestami tak veľmi. Film nie je vyslovene nudný. Má pomalé tempo a ide si svojim krokom, no v takto rozhádzanom filme to jednoducho nefunguje. Je tu pár skvelých scénok, ktoré si ale zapamätám. Najmä keď sa Fonny stretne s bývalým priateľom, ktorý bol zatknutý za krádež auta. To je skvelý moment. A rovnako aj záverečná scénka. Plus je tu aj stretávka oboch rodín, kde sa trošku vystrupňuje napätie a dáva to tomu ráz. Som rád, že som film videl, znovu by som sa k nemu asi nevrátil. Hodnotenie: B- ()
Chápu, že pro diváky vyžadující silný a originální příběh, může být Jenkinsova serenáda zklamáním (pakliže tím skutečným důvodem není kombinace nízké emoční inteligence, latentního rasismu a neochoty jít dílu trochu vstříc, něco si o něm předem zjistit a zkusit pochopit jeho vyjadřovací prostředky). Ta nejlepší melodramata, s jejichž konvencemi film nápaditě pracuje, ale vždy vyprávěla hlavně hudbou a barvami (Jenkins k tomu po vzoru Claire Denis přidává lidské tváře a těla, dotyky a pohledy, způsob, jakým spolu lidé verbálně i nonverbálně komunikují), byla doslovná, v lecčem naivní a svou pozornost alespoň navenek zužovala na vyjadřování citů ve vztahu. If Beale Street Could Talk nestojí na překonávání konfliktů a dramatických zvratech. Dává nám v nechronologickém sledu zakoušet (procítit, prožít a dotknout se) různé situace. Svou skladbou s pravidelným rytmem, cyklickými návraty a překrývajícími se scénami připomíná bluesovou píseň nebo lyrickou báseň. Cílem není realismus, ale skoro hmatatelné navození určitého okamžiku, nálady a emocí, často protichůdných (láska, bolest, smutek, smích). Skrze city se ale do filmu dostává také politika - protože chceme (vidět) uspokojivou love story, společně s mladým párem prožíváme bezradnost a zklamání ze světa, který je opakovaně zrazuje, který je oslovuje jen proto, aby jim připomněl, že kvůli jiné barvě pleti nemají stejný nárok být bezstarostně zamilovaní jako ostatní. If Beale Street Could Talk je uhrančivý film neobyčejné křehkosti, výlučný v kontextu dnešní filmové produkce mimo jiné nadstandardními požadavky na vnímavost diváků (mj. proto, že pro svůj taktilní charakter zjitřuje i ty smysly, jejichž existenci si při sledování jiných filmů ani neuvědomujete). 90% ()
Galéria (31)
Fotka © Tatum Mangus/Annapurna Pictures
Reklama