Kdyby ulice Beale mohla mluvit

Ďalšie doslova čiernobiele videnie sveta a typická menšinová propaganda. Oscar za vedľajšiu rolu len za rasovú príslušnosť a nie za výkon, to už je na výplach žalúdka, za čo tá komediálna akadémia udeľuje ceny. Kedysi vážna cena, dnes to už má ktorýkoľvek nedouk z hocijakej diery, hlavne, že nie je biely a hetero. Ale čo by som očakával od čierneho režiséra, ktorý nedokáže o ničom točiť len o údajnom útlaku svojej rasy? Harlem, predčasné tehotenstvo a černoch v base, že by originálna téma? A prečo musela trvať tá akože milostná scéna 10 minúť? Že by sa režiser dostatočne neukojil pri svojom zvratku menom Moonlight? Najväčšiu časť filmu vypĺňajú siahodlhé zamyslenia sa a úvahy, niekedy v konverzácii a niekedy len tak osamote v štýle tichého blázna. (29.06.2019)

Po sociálně angažovaném (černoši + drogy + homosexualita) "Moonlightu", který svého času získal Oscara v kategorii Nejlepší film (a od té doby po něm neštěkl ani pes, to je ale jiný příběh), přichází scenárista a režisér Barry Jenkins s dalším dramatem. Jeho nový snímek je podle mého názoru divácky přívětivější, vypráví totiž příběh Tish a Fonnyho, dvou mladých zamilovaných lidí, které rozdělí nepravdivé obvinění ze znásilnění a následné Fonnyho odsouzení. Jejich láska je ale tak silná, že překoná všechny překážky. Ano, zápletka není nijak složitá a působí až příliš pohádkově, ale na film se moc hezky dívá, herci podávají přirozené výkony a ústřednímu páru prostě musíte fandit. Jedno zhlédnutí přesto postačí. (25.02.2019)

Chápu, že pro diváky vyžadující silný a originální příběh, může být Jenkinsova serenáda zklamáním (pakliže tím skutečným důvodem není kombinace nízké emoční inteligence, latentního rasismu a neochoty jít dílu trochu vstříc, něco si o něm předem zjistit a zkusit pochopit jeho vyjadřovací prostředky). Ta nejlepší melodramata, s jejichž konvencemi film nápaditě pracuje, ale vždy vyprávěla hlavně hudbou a barvami (Jenkins k tomu po vzoru Claire Denis přidává lidské tváře a těla, dotyky a pohledy, způsob, jakým spolu lidé verbálně i nonverbálně komunikují), byla doslovná, v lecčem naivní a svou pozornost alespoň navenek zužovala na vyjadřování citů ve vztahu. If Beale Street Could Talk nestojí na překonávání konfliktů a dramatických zvratech. Dává nám v nechronologickém sledu zakoušet (procítit, prožít a dotknout se) různé situace. Svou skladbou s pravidelným rytmem, cyklickými návraty a překrývajícími se scénami připomíná bluesovou píseň nebo lyrickou báseň. Cílem není realismus, ale skoro hmatatelné navození určitého okamžiku, nálady a emocí, často protichůdných (láska, bolest, smutek, smích). Skrze city se ale do filmu dostává také politika - protože chceme (vidět) uspokojivou love story, společně s mladým párem prožíváme bezradnost a zklamání ze světa, který je opakovaně zrazuje, který je oslovuje jen proto, aby jim připomněl, že kvůli jiné barvě pleti nemají stejný nárok být bezstarostně zamilovaní jako ostatní. If Beale Street Could Talk je uhrančivý film neobyčejné křehkosti, výlučný v kontextu dnešní filmové produkce mimo jiné nadstandardními požadavky na vnímavost diváků (mj. proto, že pro svůj taktilní charakter zjitřuje i ty smysly, jejichž existenci si při sledování jiných filmů ani neuvědomujete). 90% (25.03.2019)

If Beale Street Could Just Shut Up. Aka sbírka klišé o rasismu natočená jako hladivé melodrama seroucí mramor a obhajující psychicky nestabilního floutka, který uměl krást, kopat do lidí a zasunout do 19ky bez gumy, ačkoli měl na cigára. Jenkins se 2 hodiny dojímá a doslovně snad pětkrát zopakuje hlavní myšlenku, jež je stejně mdlá a oscarově nanicovatá jako trapně stereotypní momentka s bilým uslintaným fízlem, jež je na neumětelské úrovni jako stbácké role Ondry Malého v českých flácích o komančích. Afroameričané na straně ústřední dvojice jsou samozřejmě 100% hodní, ačkoli se nejedná o svatoušky. Kdokoli je proti jejich lásce, je automaticky zlý, protože chraň bůh aby se o rasismu jen trochu polemizovalo v šedé sféře a ne jen prvoplánově připomínalo, že to minority nemají snadné. (22.03.2019)

oproti Moonlight je tohle pro Jenkinse rozhodně krok kupředu.Minimálně už jen v tom,že z Beale streets nečiší hlad po cenách na kilometr a i když je to film o černoších,rasismu a primárně pro černochy,neměl jsem z něj pocit,že by mi to někdo tlačil na sílu.Beale streets je ve své podstatě příjemný film,který i přes poměrně řídký děj uteče a hlavně se na něj díky kameře a celkovému vizuálu sakra dobře kouká.Nemůžu sice jít na čtyři,protože mě to zase nevtáhlo natolik abych chtěl někdy vidět znova...moc už ale nechybělo...70% (22.06.2019)