Kdyby ulice Beale mohla mluvit

If Beale Street Could Just Shut Up. Aka sbírka klišé o rasismu natočená jako hladivé melodrama seroucí mramor a obhajující psychicky nestabilního floutka, který uměl krást, kopat do lidí a zasunout do 19ky bez gumy, ačkoli měl na cigára. Jenkins se 2 hodiny dojímá a doslovně snad pětkrát zopakuje hlavní myšlenku, jež je stejně mdlá a oscarově nanicovatá jako trapně stereotypní momentka s bilým uslintaným fízlem, jež je na neumětelské úrovni jako stbácké role Ondry Malého v českých flácích o komančích. Afroameričané na straně ústřední dvojice jsou samozřejmě 100% hodní, ačkoli se nejedná o svatoušky. Kdokoli je proti jejich lásce, je automaticky zlý, protože chraň bůh aby se o rasismu jen trochu polemizovalo v šedé sféře a ne jen prvoplánově připomínalo, že to minority nemají snadné. (22.03.2019)

Po sociálně angažovaném (černoši + drogy + homosexualita) "Moonlightu", který svého času získal Oscara v kategorii Nejlepší film (a od té doby po něm neštěkl ani pes, to je ale jiný příběh), přichází scenárista a režisér Barry Jenkins s dalším dramatem. Jeho nový snímek je podle mého názoru divácky přívětivější, vypráví totiž příběh Tish a Fonnyho, dvou mladých zamilovaných lidí, které rozdělí nepravdivé obvinění ze znásilnění a následné Fonnyho odsouzení. Jejich láska je ale tak silná, že překoná všechny překážky. Ano, zápletka není nijak složitá a působí až příliš pohádkově, ale na film se moc hezky dívá, herci podávají přirozené výkony a ústřednímu páru prostě musíte fandit. Jedno zhlédnutí přesto postačí. (25.02.2019)

Chápu, že pro diváky vyžadující silný a originální příběh, může být Jenkinsova serenáda zklamáním (pakliže tím skutečným důvodem není kombinace nízké emoční inteligence, latentního rasismu a neochoty jít dílu trochu vstříc, něco si o něm předem zjistit a zkusit pochopit jeho vyjadřovací prostředky). Ta nejlepší melodramata, s jejichž konvencemi film nápaditě pracuje, ale vždy vyprávěla hlavně hudbou a barvami (Jenkins k tomu po vzoru Claire Denis přidává lidské tváře a těla, dotyky a pohledy, způsob, jakým spolu lidé verbálně i nonverbálně komunikují), byla doslovná, v lecčem naivní a svou pozornost alespoň navenek zužovala na vyjadřování citů ve vztahu. If Beale Street Could Talk nestojí na překonávání konfliktů a dramatických zvratech. Dává nám v nechronologickém sledu zakoušet (procítit, prožít a dotknout se) různé situace. Svou skladbou s pravidelným rytmem, cyklickými návraty a překrývajícími se scénami připomíná bluesovou píseň nebo lyrickou báseň. Cílem není realismus, ale skoro hmatatelné navození určitého okamžiku, nálady a emocí, často protichůdných (láska, bolest, smutek, smích). Skrze city se ale do filmu dostává také politika - protože chceme (vidět) uspokojivou love story, společně s mladým párem prožíváme bezradnost a zklamání ze světa, který je opakovaně zrazuje, který je oslovuje jen proto, aby jim připomněl, že kvůli jiné barvě pleti nemají stejný nárok být bezstarostně zamilovaní jako ostatní. If Beale Street Could Talk je uhrančivý film neobyčejné křehkosti, výlučný v kontextu dnešní filmové produkce mimo jiné nadstandardními požadavky na vnímavost diváků (mj. proto, že pro svůj taktilní charakter zjitřuje i ty smysly, jejichž existenci si při sledování jiných filmů ani neuvědomujete). 90% (25.03.2019)

Velmi slusne herecke vykony, medzi mladymi snubencami funguje neskutocna chemia a uplne im tu zamilovanost verim! Film by som ohodnotila ako taky lepsi priemer, chybalo mi tam nejake vyvrcholenie, vacsia gradacia pribehu. Tiez co sa tyka Reginy King, cely cas som cakala, co take oscarove predvedie, ale nic extra som v tom nenasla. Pochvalit chcem hudbu, zaujimava bola tiez kamera a pacili sa mi aj kostymy. 68%. (09.03.2019)

Future classic na poli angažovaného romantického filmu o bezpodmínečné lásce (za předpokladu toho, že v současné době lze ještě vytvářet kánony a klasiky), který sice příjemně překvapí širokou paletou témat, jež se spolu hladce proplétají, leč místy se není schopná vyvarovat laciným vizuálním zkratkám. Odnesly to zejména nepřející, záporné postavy, které jsou jak z komiksu a mě osobně ještě iritovalo jak ústřední dvojice není schopná po ulici chodit jinak než prostředkem. Jinak kamera, hudba a herci famózní. Zejména u kamery lze vidět, jak se snaží bolestivě krotit své ambice ve prospěch větší civilnosti, ale občas to zkrátka ujede a nasnímá fantastické sekvence typu stěhování do imaginárního bytu či domácí porod. (25.03.2019)