Doktor Živago

Rád bych dal 5 hvězd. A třeba i jednou dám. Ale zatím mi mírně vadila ta nekonečná náhodnost lidí potkávajících se opakovaně po letech v Rusku (není Rusko velké? Tady postavy cestují od Moskvy po Ural a neustále na sebe zcela náhodně narážejí) a jakýsi zlý člověk, co chce hrdiny pořád zachránit, i když ti se ho neostýchají doslova vyhodit z domu, protože "je zlý". Je to úžasný film, má skvělou atmosféru, ale dějově má mouchy. A je mi jedno, jak kacířsky to zní (protože to jsou výtky spíš k předloze). Možná, že to dokonce má nějaké vysvětlení. Já to ale nevidím. (15.11.2010)

Takový film o Rusku bez Ruska. To je zde ale především kulisou pro epickou romanci, která bude ve své velkoleposti jen obtížně hledat konkurenta. Kdo se do jejího proudu dokáže ponořit, tomu i více jak tříhodinová stopáž může připadat málo. Promítání filmů Davida Leana v jiném než širokoúhlém formátu bych potom bez váhání kvalifikoval jako trestný čin. (28.08.2006)

Davidu Leanovi se podařil mistrovský kousek. V Doktoru Živágovi se spíš soustředí na osudy hlavních postav, než na politické události. Ty jsou samozřejmě velice důležité a děj zásadně ovlivňují, ale člověk nemá pocit, že mu režisér podsouvá nějaký politický názor. Celý film je tedy sice dlouze, ale dokonale odvyprávěn z pozice neutrálního pozorovatele. Výkony Omara Sharifa a Julie Christie jsou naprůměrné, ale Rod Steiger v roli Komarovského mě nadchl. Komarovského chladná vypočítavost a racionalita, s kterou přežívá v době politických změn a vstupuje do života hlavních hrdinů jsou scénáristou mistrně vystihnuty a Steigerem skvěle zahrány. (20.03.2005)

David Lean bol megaloman. V časoch, keď ešte toto slovo nevyvolávalo úšklebky. Ako dnes, keď dostávame od súčasných megalomanov iba trikové orgie. Pri mnohých scénach som si hovoril, aká to musela byť drina, naaranžovať takúto scénu s toľkými štatistami. O minútu nasledovala ďalšia. Podobne, ako v Lawrencovi platí, že filmu by neuškodilo trochu prestrihať. Dnes by išiel do kín v dvoch dieloch. Škoda, že to nenapadlo producentov v roku 1965, mohli zarobiť 2x. Miernym mínusom bol pre mňa určitý emocionálny chlad, myslím, že ženy táto romantika dojme omnoho viac. (02.06.2012)

S tímhle dílem se pojí čtyři výrazné plusy a čtyři výrazné mínusy. ____ Mínusy: 1, Režisér Lean směřuje k „umění“ velkým obloukem. Nikoliv vytrháváním diváka z příběhu a jeho přímým oslovováním, nýbrž klasickým hollywoodským hladkým stylem a univerzálním jazykem, což vede k tomu, že „artovost“ filmu mnozí pominou, protože na sebe neupozorňuje (a možná ve filmu vůbec není, dlužno dodat). Snad kdyby se Doktor Živago natáčel v Rusku, v kraji avantgardních formalistů, a splácel dluh Ejzenštejnovi s Vertovem. Ale my jsme na americké půdě. 2, Druhý problém spatřuji v rozklíženosti mezi estetikou Pasternaka a estetikou Leana. Svět Pasternaka, to byly filozofické úvahy, nadšenost pro jakékoli experimenty na úrovni estetické, poetické a filozofické. Jeho krédem bylo vydat z vnitřního, svobodného rozhodnutí světu sebe sama. Odmítal pojetí literatury jako služby společnosti. Naopak Lean upřednostňuje funkci a sílu příběhu. 3, Postavy takřka vůbec nevedou zajímavé dialogy, respektive když už něco valí z huby, rozhodně to není nikterak opojné nebo pronikavé, tudíž návaznost na Pasternaka (ježto každy Rus v sobě má kus filozofa) film opět zanedbává. 4, Lean, zdá se, podlehl tématu a rezignoval na dramatičnost. Film takřka nestřídá vyhrocené a uklidněné scény, nezná dramatické amplitudy. Je to dané zřejmě tím historickým souvrstvím, které vše urovnává – ona uhlazenost nicméně odlepuje diváka od filmu. ____ Plusy: A, Film velice umně napojuje vnitřní děj na historický rámec. Tedy skutečnost, s níž řada velkolepých fresek výrazně zápasí, výsledkem čehož je problematická motivace a jednání postav na půdoryse anonymního, „vzdáleného“ dějového pozadí. Tady ta vazba funguje, ostatně revoluce jde vždy odspoda, od proletariátu, a celkovému provázání pomáhá i dvojí opozice postav: postava-svědek (protagonista) / postava-konatel (antagonista). Bylo to o to složitější, že Pasternak chtěl čtenáře hlavně přesvědčit o tom, že je nutné udržet si vždy čisté svědomí, lásku k životu, ke svým blízkým a k víře, a tahle idea směřování k postavám, nikoliv od nich, nůžky mezi pozadím a postavami potenciálně notně rozevírala. B, Druhým kladem je dokonalé střídání hudby pocházející z vnitřního světa (zdroje uvnitř filmu) a hudby filmové. Navíc některé techniky jsou převzaty přímo z románu, kdy jedna postava hovoří klasicky a druhá přes voiceover (tedy mluví, přestože mlčí). C, Klaus Kinski... více netřeba dodávat. D, Film není angažovaný, ani křiklounský, což rozhodně není nic samozřejmého, uvážíme-li, že román patří mezi klasické disidentské čtení - hlas svobody z tehdejšího sovětského svazu - a samotný Pasternak se musel na nátlak sovětských orgánů zříct Nobelovky. (03.11.2008)