Terapie

Mám k seriálu ambivalentní postoj a první řadu jsem ani neodkoukal. Na třetí jsem se začal dívat jen kvůli postavě Vojty Dyka. A seriál se mi líbil, přišlo mi, že dobře zobrazuje charakter terapie… Ale ten dojem se víc a víc vytrácel. K terapeutovi Markovi bych potřetí nešel. Že jemu samotnému není divné, že kvůli té jeho neustálé konfrontaci a postoji, že on ví všechno lépe mu na konzultacích běžně „pacienti/ky“ říkají, že se tam necítí dobře, že příště nechtějí přijít a dané setkání sami ukončují, nebo se alespoň ptají, zda už není konec. To je tragikomické. A to „rogeriánské“ terapie to má hodně daleko. Nicméně vedle ne zrovna vřelé a empatické terapie jsou tak vyložené lapsusy a obávám se, že to pak obraz profesionální terapie dost narušuje. Pro mě jako terapeuta je nemyslitelné, když mám klienta, abych za jeho zády konzultoval s jeho manželkou a s ní, ne s mým klientem, se také domluvil na společném setkání. Vyhnu se tak tomu, co dělá terapeut Marek v seriálu – že klientovi lže. Terapie přitom má být o vzájemné důvěře. Chce, aby k němu klienti/ky byli upřímní, ale sám lže. Manželka ale nepřijde, zdrží se, terapeut klientovi nabídne, že začnou bez ní. A zároveň mu říká, o čem nemůže mluvit, protože přijde manželka. To vše jen proto, aby mu na posledních pár minutách sezení řekla, že ho opouští, načeš v nejvypjatějším momentu terapeut z místnost stejně odejde. A to vše slyší z kuchyně, která je s terapeutickou místností propojena, terapeutova partnerka, protože se soukromím si terapeut starosti nedělá. Jindy syn jeho přítelkyně vidí skrz skleněné dveře. (14.02.2019)

To je neznesiteľné, Pauhofová jedine čo dokáže je ukazovať nahotu a keď ju neukáže tak len kecá o sexe. Nechápem, prečo sa nechala zaškatuľkovať do role prostej kurvičky. I tu už v prvú časť kecá celý čas len o tom, ako nedala jednému sráčovi na hajzloch, aby nepodviedla priateľa, ale nakoniec mu aspoň vyhonila... Strašne trápne. (15.01.2019)

Objektivne tak na 3*, ale hodnoceno optikou ceske serialove produkce pod 4* jit nelze, specielne kvuli Rodenovi. Hlavnim problemem serialu je bohuzel tezke prizdisracstvi scenaristy, ktery proste nema koule na to dotahnout zadnou z hlavnich myslenek do konce a naservirovat divakovi neco opravdu zajimaveho a divacky non-komformniho. [--] "Kdybych delal KBT, tak vas poslu do telocvicny, napisu posudek, a tim je to skonceny". Karel Roden v roli rozervaneho 'involved' psychoterapeuta, coz rekneme si to narovinu, je nakonec jediny alespon trochu funkcni pristup k terapii jako takove. Potiz s timhle serialem je, ze v realu by terapeut mel byt 'involved' jeste o kus vic, nez jak to delal Carl Rogers (podobnost se jmenem Karel Roden jiste neni nahodna) - pak uz to ovsem prestava byt terapeut a tahle serie by se nemohla jmenovat Terapie, protoze postava Marka by zkratka nemela licenci a i na HBO produkci uz by to bylo trochu moc hardcore. Tudiz cely serial balancuje tak akorat na hrane toho 'divacky a spolecensky prijatelneho' a ukazuje vicemene maximum toho co si lze dovolit pustit do televize - to jest ukazuje, ze i psycholog je jen clovek a je v prdeli uplne stejne jako jeho pacienti . Lze sam sobe, neni schopny si priznat svoje problemy, nezvlada vztahy kolem sebe a nezvlada komplexnost sveta. Nicmene na rozdil od vetsiny ostatnich terapeutu neni takovy ignorant, snazi se mit lidi skutecne a uprimne rad a nehraje si na to, ze lze provozovat funkcni terapii bez navazani oboustranne (!) (emocionalne) "intimniho" vztahu. (04.11.2020)

Mám za sebou teprve pár epizod, ale už pociťuju lehkou závislost. A to bych popravdě u čistě konverzačního nekomediálního (natož pak českého) seriálu moc nečekal. ;-) Psychologie mě ale vždy lákala a to postupné odkrývání traumat a hledání pravého jádra lidských problémů může být mnohdy poutavější a napínavější než sebelépe zrealizovaná akční scéna. :-) A ani si nemyslím, že stejně dobře (ne-li dokonce lépe) by to fungovalo jako rozhlasová hra. Herecké výkony se tady totiž určitě neodvíjejí pouze od toho, co a jak protagonisté říkají - nezanedbatelný podíl nepřekvapivě mají i jejich obličejová mimika, gestikulace apod. Zdánlivě zcela jednoduchý, ale v důsledku opravdu zajímavý přístup ke zpracování nejrůznějších sociálních témat a lidských osudů. S01: 80 % (12.12.2018)

Vzhľadom na statické prostredie sa vytráca istý druh dynamiky či už v akcii alebo mimike hercov, ktorí cez postavy opisujú zážitky a pocity, ktoré možno práve teraz neprežívajú a tak ich emócie sú už len sprostredkované a deformované spomienkami, nie zažité tu a teraz. Z tohto dôvodu sa mi nedá dať pri epizódach plné hodnotenie. Videl som aj konverzačné drámy, no Postavy tam celý čas nesedeli a neoberali sa tak o možné prehlbovanie príbehu. Ostáva už len hodnotiť jednotlivé epizódy podľa kvality dialógov. (14.04.2019)