Terapie

Terapie je český seriál věnující se terapii lidem s psychickými problémy. Psycholog Marek Pošta (Karel Roden) se každý den setkává s pěti klienty-pacienty, kterým se věnuje od pondělí do pátku. Formát seriálu je převzatý z izraelského seriálu BeTipul, ze kterého vycházel i americký seriál V odborné péči. (13.03.2019)

Seriálová Terapie těží především ze dvou nosných bodů a těmi jsou kvalitní scénář (který má sérii od série stoupající tendenci) a silné zakomponování terapeutova osobního příběhu do celého vyprávění. Troufnu si říct, že na tuzemském seriálovém poli je Terapie vůbec to nejhodnotnější, co kdy vzniklo a dlouhou dobu nic podobně komplexního a emocionálně strhujícího jen tak nevznikne. Budu jedině rád, když se zmýlím. Terapie má totiž něco, co podobně ambiciózním tuzemským projektům schází, a to je schopnost udržet diváka po celou dobu v permanentní pozornosti. Za mě nejlepší role Karla Rodena. 1. série: 80%, 2. série: 85%, 3. série: 90% (09.07.2020)

Nejsem fanouškem rozdělení hodnocení na série, ale v tomto případě (hlavně kvůli velkým časovým mezerám mezi sezónami) jsem udělala výjimku. Zde tedy jenom zmíním, že i když jsem ve výsledku nehodnotila nejvyšší známkou, považuji "Terapii" za jeden z nejkvalitnějších seriálů, který kdy vyprodukovala nějaká česká televizní stanice. (10.03.2019)

Mám za sebou teprve pár epizod, ale už pociťuju lehkou závislost. A to bych popravdě u čistě konverzačního nekomediálního (natož pak českého) seriálu moc nečekal. ;-) Psychologie mě ale vždy lákala a to postupné odkrývání traumat a hledání pravého jádra lidských problémů může být mnohdy poutavější a napínavější než sebelépe zrealizovaná akční scéna. :-) A ani si nemyslím, že stejně dobře (ne-li dokonce lépe) by to fungovalo jako rozhlasová hra. Herecké výkony se tady totiž určitě neodvíjejí pouze od toho, co a jak protagonisté říkají - nezanedbatelný podíl nepřekvapivě mají i jejich obličejová mimika, gestikulace apod. Zdánlivě zcela jednoduchý, ale v důsledku opravdu zajímavý přístup ke zpracování nejrůznějších sociálních témat a lidských osudů. S01: 80 % (12.12.2018)

Mám k seriálu ambivalentní postoj a první řadu jsem ani neodkoukal. Na třetí jsem se začal dívat jen kvůli postavě Vojty Dyka. A seriál se mi líbil, přišlo mi, že dobře zobrazuje charakter terapie… Ale ten dojem se víc a víc vytrácel. K terapeutovi Markovi bych potřetí nešel. Že jemu samotnému není divné, že kvůli té jeho neustálé konfrontaci a postoji, že on ví všechno lépe mu na konzultacích běžně „pacienti/ky“ říkají, že se tam necítí dobře, že příště nechtějí přijít a dané setkání sami ukončují, nebo se alespoň ptají, zda už není konec. To je tragikomické. A to „rogeriánské“ terapie to má hodně daleko. Nicméně vedle ne zrovna vřelé a empatické terapie jsou tak vyložené lapsusy a obávám se, že to pak obraz profesionální terapie dost narušuje. Pro mě jako terapeuta je nemyslitelné, když mám klienta, abych za jeho zády konzultoval s jeho manželkou a s ní, ne s mým klientem, se také domluvil na společném setkání. Vyhnu se tak tomu, co dělá terapeut Marek v seriálu – že klientovi lže. Terapie přitom má být o vzájemné důvěře. Chce, aby k němu klienti/ky byli upřímní, ale sám lže. Manželka ale nepřijde, zdrží se, terapeut klientovi nabídne, že začnou bez ní. A zároveň mu říká, o čem nemůže mluvit, protože přijde manželka. To vše jen proto, aby mu na posledních pár minutách sezení řekla, že ho opouští, načeš v nejvypjatějším momentu terapeut z místnost stejně odejde. A to vše slyší z kuchyně, která je s terapeutickou místností propojena, terapeutova partnerka, protože se soukromím si terapeut starosti nedělá. Jindy syn jeho přítelkyně vidí skrz skleněné dveře. (14.02.2019)