Unavená smrt

Zhlédnutí každého takového starého filmu je pro mě vždy určitě velkým zážitkem (už samotné vědomí toho, že sleduji film, z jehož tvůrců už nikdo není dlouhé roky naživu, mi osobně vždy přišlo minimálně zneklidňující), kvůli němuž i rád mávnu rukou nad lecčíms - za sebe kupříkladu nemám problém přiznat, že mi značná část děje přišla nesnesitelně nudná - přesto mi to kupodivu příliš nevadilo. Vidět film z tak jiného světa podle mě už tak nějak logicky předpokládá, že na něj člověk nemůže aplikovat současné hodnotící soudy. Ten film vnikl v nějaké době, přišel s nějakou zprávou o našem světě, a já jsem na pochybách, jestli mu vůbec dnešní člověk ještě má šanci "správně" rozumět, jestliže jej vidí natolik "přesazený" z původního kontextu. Kupříkladu mě tam nejvíc bavilo to vizuální zpracování a potom samotná postava smrtky, která zde má značnou působivost - byť přesvědčivosti Václava Lohniského ve snímku Dařbuján a Pandrhola podle mě přece jen nedosahuje. Celkově mi přijde úžasné, že se tento film zachoval a že ho může vidět i dnešní člověk - mimochodem přišlo mi, že scéna v místnosti se svícemi posloužila jako inspirace pro podobnou scénu v Herzově snímku Deváté srdce ("síň času"). (14.04.2018)

Nevím čím to je a nikdy si to pořádně ani nedovedu vysvětlit ale faktem je, že zejména ty staré klasické němé filmy a především ty německé tzv. expresionistické, mě do dnes dostávají, a to už od snímku "Upír Nosferatu", ke kterému jsem se z němých klasik, dostal jako k prvnímu (a není to tak dlouho), jestli je to jako v mnoha jiných filmech oné doby, takovým tím tajemnem, barvou obrazu, či něčím jiným, opravdu nevím. Ale každopádně vím, že jsou to moje takové neměnné lásky a perličky jak se říká na dně. Film "Unavená Smrt" k nim pochopitelně patří a také a zaujímá jedno z čelných míst. F. Lang který tento snímek režíroval si poprvé ve své kariéře vydobyl značného mezinárodní uznání a to teprve to nejlepší od něj mělo přijít. Sám se vyznačoval silnou expresivitou a kompoziční promyšleností záběrů. Dále pak pro něj byli příznačné styly jako : geometricky důsledná kompozičnost záběrů, kontrastní práce s osvětlením, a především tísnivé a mohutné dekorace viz.mistrovský snímek "Metropolis". Po výtvarné stránce jsou jeho díla také téměř dokonalé tam se ale nezapře jedna věc, že jako mladý studoval architekturu a dějiny umění. Film působí nebo alespoň na mě působil značně svěže a neobyčejně přesvědčivě především díky vynikající výpravě a celkovému obrazovému pojetí. Mnohé pozdější Oskarové filmy či historické velkofilmy mohou jen tiše závidět. Tento film určitě o nějaký ten rok jak se říká předběhl svou dobu. Ústředním motivem tohoto filmu je vlastně takové střetnutí mezi mladou ženou a personifikovanou smrtí. Dívka se nechce smířit se smrtí svého milého a Smrt, které se její práce už značně zprotivila, doufá že tato mladá žena v zápase s ní snadno podlehne. Žena která ale nakonec není v žádném případě ochotná obětovat jiný lidský život na záchranu svého milého, a proto jej nakonec raději následuje do říše mrtvých. Film se jinak skládá ze tří různých epizod odehrávajících se na třech různých místech a v různých dobách : v Bagdádu za vlády Hárúna al-Rašída, ve středověké Číně a v renesančních Benátkách. Celý děj filmu je vlastně podkreslen čtvrtou ústřední epizodou a to sice tou německou. Filmem jakožto takovým prostupují základní motivy rezignace, bezmocnosti proti neodvratitelnosti osudu a převaze se smrtí. Nakonec by se člověku neznalému a tomu který třeba ještě tento film neviděl skoro chtělo říct že tento snímek je značně podoben jinému a to sice pozdějšímu ale o to více významnému a mimořádnému mistrovskému dílu "Sedmá pečeť". Ale nenechte se oklamat, oba filmy jsou rozdílný a na hony vzdáleny. (21.06.2006)

Fritzku, jsi inovativní, máš hodně zajímavý příběh a naprosto chápu, že jsi musel v kinematografii působit jako nejnadanější zjev, ale natahuješ to jako blázen. Ačkoliv je to s každou minutou lepší, tak dokoukat to je pro mne dneska už trochu peklo. Speciálně ta arabská část je jen nuuuuuuda. Alespoň je tu cockfight. (21.12.2012)

Sprvu to vyzerá na temný príbeh, aké boli v danej dobe vo veľkej popularite, kde hlavne smrť zosobnená šľachovitým vysokým mužom s ostrými rysmi tváre hrajú prím. Čoskoro sa film v dobrom slova zmysle zromantizuje a nastoľuje večnú myšlienku, že láska je mocnejšia ako smrť. Hoci má mladá žena, ktorá chce vyslobodiť svojho milého zo spárov smrti, splniť aspoň jednu úlohu z troch, nech si nikto nemyslí, že bude svedkom klišoidného záveru. V tomto oceňujem Langov prístup k scenáru. Môj pocit z tejto podoby nemeckého expresionizmu je pozitívny. (24.06.2011)

Mravoličný pohádkový příběh o tom, že láska je víc než smrt a jak je dobré mít Smrťáka kamarádem, zvášť když je tak nejistej a unavenej a stále mění rozhodnutí. A tak snad jen expresionistická grafika sem vnáší trochu vzrušení. Podobně o tom psal v roce 1921 Neues Wiener Tageblatt psal v roce 1921: “Fritz Lang stvořil tento film, aby dokázal, že diskuse o tom, že film je prostředek výrazu (exprese) má smysl. Der müde Tod je projevem (expresí) romantismu našeho století.” Lang to z menší části přiznává (ovlivnění dobou) a z větší se tomu brání (viz rozhovoru z roku 1968). Z doby Výmarské republiky (1919–1933) se zachovalo jen ca. 80% natočených filmů a ze zachovalých jich většina upadla do zapomění. Zřejmě se zachovaly jen ty nejoblíbenější. Proč jsou to právě filmy makabrózní, filmy posedlé smrtí? Jak to souvisí s německou mentalitou?--- (27.01.2015)