Ministerstvo strachu

Profesionální výkon Fritze Langa, za který by se nemusel stydět Hitchkock o deset let později v nejlepších letech. (14.10.2009)

Dost me pobavila scenka s vestkyni na zacatku filmu. Uplne stejna je totiz v prvnim dile serialu Father Ted. :-) Jinak bych dodal, ze film je to pekny, nenudi, ma spad a dostatecne temnou noirovou naladu + vtip na konci. :-) (07.01.2012)

Thriler Hitchcockovského ražení, který moc nefunguje. Máme tu nevinného člověka, který se dostává do spádu špionážní nacistické sítě v Londýně, jenže tomu chybí trošku větší spád a hlavně napětí, které by dodal podobnému přiběhu Hitchcock. Celý příběh se začne trošku posouvat až půlhodiny před koncem což je dost málo. A ani atmosféra válečného Londýna nebyla nijak extra. Neříkám, že to bylo úplně špatný, závěrečné odhalení a přestřelka ušly, stejně jako zbytek filmu. Jen trošku starý a obyčejný. (09.03.2015)

Mistrovský noir, neznámý poklad Hitchovského stylu, kdybych nevěděl že to natočil Lang, tipoval bych právě Hitche. Správně stupňované napětí a rozsáhlé spiknutí s výbornými herci, zkrátka vše jak má být. Sice jsem hned na začátku odhadnul hlavní zápornou postavu, ale to vůbec nevadí. (22.09.2011)

Velmi solidní řemeslná práce. Lang dokáže budovat napětí i zájem diváka, bohužel mu nohy podráží kombinace naivnosti a neuvěřitelné zkratkovitosti. Film potěší pěknou kamerou, jedním vynikajícím nápadem a slušným hereckým výkonem Raye Millanda. Ostatní jsou více méně do počtu. (27.12.2010)

Kritik Judd Blaise píše: "Ačkoli Ministerstvo strachu nedosahuje stejné úrovně nadčasové klasiky jako o tři roky pozdější adaptace Greenova Třetího muže od Carola Reeda, vystupuje jako dobrý, dokonale působivý a inteligentní příklad noirového filmu." Má-li však být Třetí muž považován za nejlepší britský film všech dob a Ministerstvo strachu za nepovedené hollywoodské zpracování, pak dle mého skromného názoru je jedinou odlišností účast/absence záporáka Orsona Wellese. Polovina komentářů tu uvádí Grahama Greena, někteří - jak originální! - konstatují, že předlohu četli a film se jim nelíbil. Jiný britský katolík sir Alfred vypráví anekdotu o kozách, které žerou cívky filmu natočeného podle knížky, a jedna z nich říká: "Ale já mám raději knihu." Deset lidí zde v souvislosti s Ministerstvem strachu zmiňuje Hitchcocka (dva přitom podotýkají, že Ray Milland připomíná Jamese Stewarta). Upozorňuju především na tyhle komentáře, neboť v tom, že se s Langem vzájemně ovlivňovali, je hodně pravdy. Všechny scény s dortem tu jsou naprosto dokonalé a zbytek příjemně utíká. Že záverečná scéna je celá Langova, vůbec nepochybuju, ani že ji natočil kvůli prosvítajícímu průstřelu ve dveřích. Ministerstvo strachu má pak ještě jeden Langův rozměr. Je určitým (filmově preciznejším) pokračováním Honu na člověka (Man Hunt). Taky jsem se ptal, kam se ti němečtí špioni za války poděli, a ono ejhle. Tentokrát v londýnském metru i s kapkou romantiky. (25.11.2014)

Fanoušky Raye Millanda, mezi něž se počítám, určitě film potěší. Začátek se nese v duchu fantastického mysteriózna, třebaže už po chvíli se změní v předvídatelný a dost naivní válečný špionážní film. Na rok '44 dost dobré efekty výbuchů a člověk musí i obdivovat, že něco takového v době největšího válečného šílenství, měli odvahu natočit. Padoucha jsem odhadl v první moment a naivní konspiraci též, nakonec to ale tolik nevadilo, protože se naštěstí rozehrává i druhý motiv traumatu z minulosti Millandovy postavy, což pořád drží pozornost. Za mě 7/10 a dobrý pocit z filmu. (25.05.2018)

Formálně vynikající, obsahově průměrné ... (28.03.2021)

Náhoda je blbec. A tak se stane, že se jistý Stephen Neale, kterému propůjčil tvář Ray Milland, náhodně připlete do nacistické špionážní akce, čímž má v následujících minutách o zábavu postaráno. A diváci také, neb vše, co je tu v rámci veškerého dění ukázáno, snad nemohlo být už od samého začátku myšleno vážně. Stephen se před odjezdem vlaku zajde podívat na nějakou dobročinnou slavnost, kde si ho splete věštkyně a dá mu radu, jak vyhrát dort v soutěži, která tkví v uhodnutí váhy dortu. A tak se stane. Dort si nic netušíc spokojeně odnese a následně se začnou dít věci. Jak se později dozví, v dortu je zapečen mikrofilm s důležitými informacemi. Už tato forma má ryze zábavný charakter. Něčeho tak dětinského by byli špioni schopni? V oblasti noir jsou některé scény nádherné. Scenáristicky je už příběh skutečně jen pro úsměvnost daných skutků, než pro napínavé špionážní drama. O daných postavách se takřka nic nedozvíme, takže jejich charakteristika je velkou neznámou. Co Stephena vedlo k pronásledování, během bombardování blízké továrny, ze zastaveného vlaku domnělého slepce, který ho majzne klackem za krk, ukradne dort a uteče? To mu na tom dortu, o který se s tím chlápkem navíc předtím rozdělil, tak záleželo? A proč? Takových nejasností je snímek doslova zahlcen, takže těžko posoudit, co tím chtěli autoři vlastně říci. Každopádně je celý děj tak napěchovaný nejrůznějšími zvraty, že to místy snad i postrádá logiku. Účel snímku v takovémto až nadmíru zjednodušeném zpracování budiž záhadou. Ne, tohle je spíše vrtkavá komedie šmrncnutá snad i parodií k přivedení k jiným myšlenkám. Protože snímek vznikl ještě v době probíhající války, bylo by to smysluplnější. (05.01.2022)

Jak tak koukám, knihu Grahama Greena mám ve své knihovně. Je zařazená přesně tam, kam dávám knihy, které bych si časem rád přečetl, ale prostě k tomu ještě nebyla správná příležitost. To bude asi přesně ten důvod proč nebudu hořekovat nad przněním skvělé literární předlohy při jejím převodu na stříbrné plátno. Místo toho jsem se na film mohl dívat nezaujatýma očima a znovu obdivovat řemeslně zručnou a velmi kvalitní práci režisérského mistra Fritze Langa. Ministerstvo strachu nedosahuje kvalit Langových předchozích snímků, přesto jde i zde o velmi kvalitní počin. Nevím čím to je, ale místy jsem měl trošku pocit, že sleduji jeden z filmů Alfreda Hitchcocka, ta linka nespravedlivě obviněného muže při útěku za očištěním vlastního jména je místy až s podivem podobná. Rozhodně se mi líbilo jak se ve filmu pracuje s psychologickým vývojem hlavního hrdiny v podání skvělého Raye Millanda, jeho vnitřním bojem s paranoiou i skutečnými nacistickými špiony a celý ten proces odhalení spiknutí cizích agentů. To vše zasazeno do tíživé atmosféry 2SV, kdy se nad Londýnem pohybovaly mračna německých bombardovacích letadel. Na jeden podařený film celkem dostatečná kombinace… (23.08.2013)

Takhle našlapaný film jsem už dlouho neviděl. Fritz Lang je prostě génius! Děj je jasně hitchcockovský, ale troufám si tvrdit, že Fritz Lang zde svého žáka překonává. Hitchcock by bezpochyby dal do filmu méně noir atmosféry a více humoru a romantiky, ale přestože jsem jeho velký fanda, tak právě Langův styl mi sedí ještě více. (17.01.2011)

Knihu jsem nečetl, takže srovnání nebude. Rozhodně ale musím říct, že jsem si tento špionážní thriller náramně užil. Je chytrý, napínavý, má skvělou atmosféru a Ray Milland je sympaťák každým coulem. Jasně, na Třetího muže to ani zdaleka nemá, ale proč se tím trápit? 4,5* (01.02.2011)

Typický příklad filmu, u kterého balancuju s hodnocením přesně mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Má to zajímavý příběh hitchcockovského ražení, svižné tempo, žádná hluchá místa a sympatické obsazení (zvlášť Milland). Ani ty viditelnější "skoky" v ději mi nijak zvlášť nevadily. Na druhou stranu mi docela výrazně schází atmosféra (dva nálety válečný Londýn opravdu neudělají), napětí pokulhává, strach či paranoia z toho taky moc cítit nejsou a zvraty jsou poměrně předvídatelné (překvapil mě snad jen ten kufr). Nemůžu se zkrátka zbavit dojmu, že se z toho dalo vytřískat víc... (31.01.2015)

Třetí filmový příspěvek z celkových čtyř (Man Hunt, Hangmen Also Die, Ministry of Fear, Cloak and Dagger) k tématu 2. světové války tentokrát vypráví příběh o mezinárodní špionáži a nacistických agentech, se kterými přichází do kontaktu právě propuštěný hlavní hrdina z psychiatrické léčebny. V samotném úvodu se celkové napětí nese ve stylu Hitchcocka, přičemž Lang přidává mrazivou kvalitu obrazu z jeho raného německého expresionistického období 20. let, využívající sugestivní vykreslení jednotlivých míst, které neustále, přesto lehce, vytváří pocit jemného strachu, který se avšak s přibývajícím vývojem velmi snadno ztrácí, až naprosto vyprchá ve velkém šťastném závěru. Langův původní záměr se soustředit na kvalitu obrazu na úkor důvěryhodnosti špionážního příběhu je v celkovém kontextu viditelný a negativní. Na druhou stranu ale existuje několik působivých sekvencí, které vytváří jedinečnou atmosféru. (26.06.2021)

#649 The Criterion Collection - http://www.criterion.com/films/28065-ministry-of-fear (12.04.2013)

Škoda povrchnosti většiny postav a několika uspěchaných dějových skoků - zvlášť u filmu, který jinak bazíruje i na věrohodně zkropeném kabátu postavy, co právě přišla z deště. S dešti, mlhami a malebně přízračným aranžmá některých scén si Lang vůbec docela vyhrál (viz honička na blatech během německého náletu). Za skvělou atmosféru a setrvalé napětí vyvažované odlehčeným tónem vyprávění přimhouřím nad některými nedostatky oko a přihodím čtvrtou hvězdičku. (22.12.2010)