Vlk z Královských Vinohrad

Dovedete si představit větší blbost pod sluncem, než na filmové festivalu v Cannes místo filmů a krásnejch pruhovanejch holek masturbovat schůzí? Kladu si otázku, proč jsem nedal Vlkovi plný počet. Možná ze stejných důvodů jako někteří ostatní, které zadržela konfrontace s drze nízkorozpočtovou formou, ne příliš vzdálenou VHS záznamům svateb, jejichž produkci se nešťastný Němec nějakou dobu živil. Nicméně právě forma je na filmu tím zajímavějším. Němcovi se povedlo slabinu filmu, který by ve své extenzivní topografické a dějinné rozmáchlosti v serióznějším hávu spolykal stovky miliónů dolarů, zhodnotit jako velmi funkční způsob, jak přiblížit celý autobiografický příběh s tlustou patinou vzpomínky - absurdní, neúplnou, svévolnou či rovnou vybájenou, nečasovou, surreálnou, v každém případě autentickou. Vzpomínkou člověka, do kterého se JJ celou dobu stylizuje - do filmaře, který sice neprorazil tak, jak by si přál, neuměl politiku (a zabil popelníčkem Jean-Luc Godarda), ale jehož život, řízený stejně osudem jako jakýmsi kodexem vinohradského frajera, se vyznačuje deviatilitou, na níž věhlasnější kolegové (Menzel & Forman) ke svému profesnímu štěstí štěstí neměli. A mě se to líbilo. Snad to souvisí s jedním tajemstvím, které jsem ještě nikdy nikomu neprozradil: Miluju film. A takový jako Vlk žádný druhý není. (22.02.2020)

Svérázná filmová tečka za životem výrazné postavy českého filmu a solitéra Jana Němce, k němuž jsem na sklonku jeho života začal chovat nefalšovaný obdiv - a to jak za formální invenci jeho snímků, tak i např. za jeho postoj, kdy vrátil medaili za zásluhy na protest proti Zemanovi. Zcela jistě to není film pro každého, ale mně osobně dosti pobavil, a považuji ho za důstojné zakončení Němcovy velice zajímavé filmařské dráhy. Trio Mádl, Roden a Pauhofová mě tam vyloženě potěšilo, a ještě teď se musím smát při vzpomínce na to, jak se v tom filmu Mádl proháněl ve žluté Felicii Fun po Karlových Varech během filmového festivalu. Btw. český film s nejzábavnějším trailerem za hodně dlouhou dobu! (12.07.2016)

Drobné příběhy, ze kterých se skládá životní příběh vyprávěný tak, jak se všechny (zvláště ty o nás samých) vyprávějí. Z toho, co se stalo se část zapomene, vynechané části se doplní podle jiných příběhů, všechno se posune do nám příznivější roviny, okoření se trochu vtipem a vloží se pochybnosti, rozhodování a akce. A tohle, že není náš příběh? Samozřejmě, že je. Copak znáte nějaký jiný!... Byť kritikou zprvu podlomen, film mě uspokojil již svou hravostí, dokumentaristickou sběhlostí i slušným výkonem Jiřího Mádla. Poznámka: Přejděme trochu od Jana Němce přímo do Vinohrad; v Královských Vinohradech se totiž narodil nejen vlk, ale i beránek, Jiří Langer. Film o něm je zatím jen žádoucí. Určitě si to také myslí Reiner Stach, autor dalekosahající monografie o Kafkovy, v níž také setkání Langera a Kafky popisuje. (22.08.2019)

Nějak nevím, alibisticky se tedy přikláním ke třem hvězdám. Jan Němec prostě nepochyboval, že je někdo - a já o tom bohužel docela pochybuji. Mádl se na něj nehodil a Roden tam vyloženě překážel - poprvé jsem si všimla, že artikulace není zrovna jeho silná stránka, kolikrát mu nebylo ani rozumět. Nebyl do ani film, ani dokument, taková zvláštní směska všeho. Od načechraného narcismu až po skutečné okouzlení filmem. (10.09.2019)

Formálně povedený vypravěčský experiment na téma vlastní autobiografie, kterou nelze brát úplně za slovo, ale rozhodně můžeme pochopit, proč chtěl Jan Němec zabít Godarda. Tak proč to nakonec neudělat aspoň ve filmu, že? S přesvědčivostí výpravy a kulis si autor starosti nedělal. Na historický film rozpočet neměl, tak prostě natočil Cannes '68 (a jiná místa i časy) letos. Buď se s tím divák srovná, nebo to prostě nebyl ten pravý divák. A v neposlední řadě mě opět celkem bavil Jiří Mádl. (20.08.2019)