Heydrich: Muž so železným srdcom

Tak trochu artově pojatý film o Heydrichovi a atentátu na něj? Inu, proč ne. Shodou okolností jsem stál před čtrnácti dny jak v příslušném kostele, tak v jeho kryptě, učím historii (atentátu věnuji vždy aspoň tři vyučovací jednotky včetně "hrané rekonstrukce") a těm místním fachidiotům bych rád vzkázal, že každé zpřístupnění této události širší veřejnosti je v pořádku, pokud divák pochopí, o jak heroický čin zahraničního i domácího protinacistického odboje se jednalo. Jo, a hraje tam Rosamunde Pikeová, což je už samo o sobě dostačující... (13.06.2017)

Anthropoid i Atentát se v lecčem zcela vědomě odchylují od faktů a je třeba respektovat tvůrčí licenci a ptát se nikoliv potom, proč má padák jinou barvu, ale jakou funkci tato změna ve filmu má. Pokud tedy nemluvíme o jednom z prvních zpracování atentátu, kterým byl Hitler’s Madman (1943), v němž útok probíhá v lese a Heydricha zastaví žena na kole :). Tady je jasné, že tehdy nebyl dostatek informací. Smrtihlav se svou strukturou narace zásadně odchyluje od tradičního vyprávění, což může na některé působit poněkud neumětelsky. Opak je však pravdou, neboť snímek vykazuje promyšlené postupy uměleckého filmu, kdy si například musíme kvůli výpustkám domýšlet děj. Snímání pak vykazuje zřetelné impresionistické rysy, protože sledujeme spíše pocity a nálady než jen řetězec událostí, v němž jedna scéna zřetelně navazuje na další a osudům zásadních postav se dostává rozuzlení. Mnoho figur z odboje se ve filmu jen jakoby míhá nebo jejich osud sledujeme v závěrečné krátké montáži beze slov, kterou doprovází vážná hudba. Většině scén vévodí klavírní, houslové či varhanní skladby, které téměř vždy vhodně dokreslují atmosféru dané scény, aniž by zneužívaly tklivých melodií pro otravný patos. Heydrich ani na smrtelné posteli nepřichází se zásadním prozřením, jeho ženě se nedostane uspokojujícího ujištění. Scéna končí horečnatým pohledem na rozmazávající se obličej Himmlera a jeho děsivý knír./// Ani Jimenez se vedle režisérů Sequense a Ellise v závěru nevyhýbá touze po větší akci, když parašutistům dává do ruky automatické zbraně a šíří tak mezi diváky letitý mýtus dál. Vhodnou změnou příběhu však byl důraz na vznik přátelství Gabčíka a Kubiše, které tak rámuje film skrze neověřitelnou historku o jejich setkání. Tato volba pak má zcela logicky za následek, že oba muži končí svůj život bok po boku v kryptě, ač realita byla odlišná. A na závěr jeden historický fun fact. Heydrich, respektive jeho řidič, by za předjíždění zleva (tramvaje č. 14 dostal) nejmíň 7 bodů. Poučení? Předjíždět se setsakra nevyplácí… 70 %. [Kino] (24.06.2017)

Vojnové filmy ma nebavia, preto ich pozerám, len keď už nič iné nedávajú. Na moje veľké prekvapenie, bol Smrtihlav najlepší film o Heydrichovi z tých štyroch, čo som videl. Bez analýzy, len učebnicovo skratkovitý, bez dlhých rečí. Tým sa stal najsvižnejším dielom o atentáte a ja som sa nestihol nudiť ako pri tých ostatných filmoch. (10.12.2019)

Film se od podobných zpracování Heydricha trochu liší (chladnému antihrdinovy je dáno hodně prostoru). Ač zpracování venkova s nevěstinci je plno klišé, je zde několik silnějších scén (antihrdina dá na Pražském hradě své ženě pocítit, že už má navrch. Mrazí také z chladného úřednického kalkulování. Ve filmu není mnoho zbytečných řečí a romantická pletka je střízlivá, stejně tak jako thrillerové finále. (28.06.2018)

Vy, co si budete při čtení myslet, že už mi totálně jeblo, vězte, že pořád beru prášky na příčetnost a jen jsem se nechal inspirovat originálním názvem filmu. Takže si během slabikování pusťte na pozadí Crash Test Heydricha. Žil - kdysi úchylný nááácek / co svět židů zbavoval a s Ádou kámoš byl / až jed - nou pár Čechů nasral / a Gab - čík s Naďmárošem mu členství v SS smázli. / Doteď neštěk po něm ani pes / ale pak Antropoid vyleééz // HHhH HHhH // Teď - všichni se můžou póósrat / kdo lepší film natočí, jak Reiny potkal zmrd / ve kte-rých nějaky kokot / s agli – ckým přízvukem khurva a Váklav říká. / Stejně nejlepší je Atentát / tak ať se jdou Briti vysraáát // HHhH HHhH // Chu – dák ubohý divááák / co dvakrát ročně na to samé čumět musí furt / to – se khurva lehce přejí / ob – zvlášť, když to celkem za piču stálo. / Antropoid o dost lepší byl / tady dramaturg notně pil lí-íííh // HHhH HHhH // (15.10.2017)