Polish Blood
Réžia:
Karel LamačKamera:
Otto HellerHrajú:
Anny Ondráková, Theodor Pištěk, Štefan Hoza, Růžena Šlemrová, Alena Frimlová, Václav Trégl, Ludvík Veverka, Alois Dvorský, František Černý (viac)Obsahy(1)
Hrabě Bolo Baranský byl sice podle jména velkostatkář, ale na svůj velkostatek nevkročil už celou řadu let a nechával si jen od svého správce posílat z jeho výnosu peníze. Sám žil ve Varšavě rozmařilým životem - a že se při takovém způsobu života peníze kutálí nezadržitelně, věděl každý - jen ne hrabě Bolo. Na jeho statku to také vypadalo podle toho: jedna exekuce stíhala druhou a tak už tam zbývalo jen málo nezabavených věcí... [dobový program] (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (13)
Pša krew, tož to bylo něco. Můj přístup k operetě byl až do doby, kdy jsem viděl „Hospodu na mýtince“ zcela laxní. Pak jsem se o to začal zajímat, ale jen na chvíli. Takže jsem na filmík koukal nezkažený originálem. A musím uznat, že mne to bavilo, čemuž jsem se sám divil. Díky filmu budu vědět kam kterou melodii zařadit. *** A PŮL ()
Jeden z nejslabších Lamačových filmů. Nedbalovu operetu ovšem znám, scénáristé si děj upravili tak, aby vyhovoval českému publiku zvyklému na lidové operetky a vzniklo nepříliš vydařené dílko o tom, jak dcerka statkáře Helena napravila rozhazovačného statkáře Bolka, přičemž nesměla chybět taškařice, jejímž komediálním představitelem byl herecky nepříliš vybavený Ludvík Veverka. Co mě vadilo však nejvíc, že se tvůrci rozhodli ději přizpůsobit notoricky známé libreto Nedbalových písní. Celé to vyznělo dost amatérsky. ()
Kdo neviděl obě verze, nemá šanci mi cokoli vysvětlovat. Navíc je tady třeba znát i Hudbu srdcí, která je z velké části stejně obsazena jako česká Krev. Anny válí na celé čáře, už proto, že v německé verzi se nechala pro písně dabovat, česky se totiž zpívala sama. Nicméně je zároveň škoda, že dala Alena Veverce kvinde, mohla z toho vzejít docela zajímavá zvěř. ()
Pro mě jedna z nejlepších Lamačových komedií, které dodávala ten správný náboj i Nedbalova hudba. Ondráková vypadala skvěle, minimálně tak o deset let mladší, ani Hoza nepůsobil špatně, byť vzhledem k jeho objemu pasu zaváněla jeho záliba - tj. jezdectví - týráním zvířat, taky hlas by mu slušel mnohem hlubší a nemusel se opičit po Anny s tím vytrhaným a znova namalovaným obočím. Pištěk si právě zde zajistil nesmrtelnost svým "No nakonec, je to umělkyně. Živit se takovou hovadinou, tomu říkám umění." ()
Na svou dobu výborná režie, skvělý humor, nádherné scény v exteriéru, ale hlavně...překrásná Anny v několika podobách, které i herecky zvládá bravurně. I když základem je klasická prvorepubliková love story, celkově je to výjimečné, jiné, než podobné, klasické snímky. Po filmu Kantor ideál další veřejně dostupnější možnost pohlédnout do Anniných nebezpečných očí. ()
Galéria (4)
Zaujímavosti (4)
- Původně byl v tisku ohlašován jako režisér Jan Sviták a jako herečka hlavní role Truda Grosslichtová. (NinadeL)
- Štefan Hoza vo svojej knihe "Ja svoje srdce dám" spomína: "Po úspechu filmu Hudba sŕdc dostal som ďalšiu ponuku - hrať vo sfilmovanej operete Oskara Nedbala Poľská krv úlohu Bola Barańského a to popri Anny Ondrákovej, ktorá hrala Helenu-Marynu v českej i nemeckej verzii. Starého Zarembu, Heleninho otca, hral v českej verzii Theodor Pištěk, Popiela Ludvík Veverka z Vinohradského divadla. S Alenou Frimlovou som sa už bol stretol v Hudbe sŕdc, kde hrala moju žiarlivú milenku, a teraz opäť žiarlivú Vandu. Frimlová nerobila v civilných šatách dojem filmovej hviezdy, skôr domácej panej zo statočnej pražskej meštianskej rodiny. Pritom bola na divadelnej scéne obdivovanou herečkou ženských vampov. V nemeckej verzii Poľskej krvi hral aj populárny rakúsky herec Hans Moser. Nebol pôvodom Viedenčan, lež Francúz, vlastným menom Jean Juliet. Otec, kamenár, sa nasťahoval do Viedne, kde syn vystupoval v kabaretoch najprv ako huslista, zborový spevák a nakoniec ako populárny herec v operetách a filmoch. Aktívny bol až do smrti. Zomrel 19. 6. 1964. Filmovanie Poľskej krvi bolo pre mňa opäť krokom nečakaným a veľmi vážnym aj preto, že som hral s Anny Ondrákovou, ktorá vtedy nesporne patrila medzi prvotriedne filmové hviezdy. Svojej roly sa ujala veľmi rozhodne a Helena jej vyšla presvedčivo práve tak ako Maryna. Pokiaľ išlo o mňa, bola ku mne vždy čo najsrdečnejšia, nikdy mi nedala pocítiť, že je viac ako ja - začiatočník. Naopak! Nevynechala ani jednu príležitosť a scénu, aby si ju nevypočula až do konca, aby nepochválila a neľutovala, že jej skromný hlások nevynikne popri mojom, ktorý som musel podľa pokynov režiséra Lamača práve pri duete s ňou krotiť. Zoznámila ma aj so svojím manželom Maxom Schmelingom, ale k intermezzu žiarlivosti, ktoré opisuje Janko Blaho vo svojich spomienkach 'Zo skalického rínku' - nikdy nedošlo." (Šuplík)
Reklama