Spartakus

33/33 (3x) Starz! se inspirovalo úspěchy HBO, FX a Showtime a natočilo nového Spartaka jako seriál plný akce, krve a nevázaného sexu. To celé v počátku zabalilo do úhledného digitálního balíčku a příběhů z gladiátorské školy, kde má každý své sny a cíle. To by samo o sobě možná bylo dostatečně zajímavé, pro mě ovšem již méně, ale musím se pozastavit nad vynikajícími herci v klíčových rolích. Protože ti jsou tím hlavním pikantním lákadlem. Dokonalý pár Batiata a Lucretie hrají John Hannah a Lucy Lawless, kteří společnými silami posilují to nejlepší ze svých kariér. John už dávno není jen tím poskokem z Mumií a Lucy Xenou. Ačkoli Xena byla postavou s tolika tvářemi, o které se jen každé herečce může zdát. Je skoro neuvěřitelné, jak přirozeně vyznívají veškeré scény, jejichž nedílnou součástí jsou zápasy na smrt a nikdy nekončící soulože mnoha způsobů... Nahota není pobuřující, akce je nezbytností. Lucy poodhaluje vše, aby dávala tušit ještě víc, jak jen je tohle možné? A samozřejmě velice na místě jsou intriky v podání Ilithye Vivy Biancy. Andy Whitfield v titulní roli z počátku vypadal, že bude tím nejslabším článkem, ale vyvíjí se spolu se svou postavou a postupně se také stává elitním oblíbencem celé show. Což by samozřejmě bylo na pováženou, kdyby se k tomu nedopracoval ani v polovině, i když samozřejmě jisté vývojové stupně jeho charakteru jsou méně uvěřitelné. Z režisérů stojí na absolutním vrcholu Michael Hurst, jehož interpretace přinašeče deště byla dech beroucí a souboj s obrem nejmýtičtější. Samozřejmě svůj vysoký standard potvrdil Joe LoDuca na postu hudebním. Díky dokonalému prequelu Gods of Arena jsem přečkala velice uspokojeně čekaní na novou sérii Spartacus: Vengeance a vyrovnala jsem se s úvodními díly Blood and Sand, které zdaleka ještě nedosahovaly rozkoše a ukojení z druhé poloviny série. Spartacus je cestou televizního dramatu nové doby. Příběh revoluce třetí neúspěšné vzpoury otroků v antickém Římě nepromlouvá k dnešku tolik jako vzdor nobility, intriky, ambice a chtíč. (07.09.2010)

Po vyčerpávajúcom Spartakovi od S. Kubricka som akosi nemal nutkanie stráviť hodiny pri modernejšom spracovaní, no skúsil som a ako to už pri seriáloch býva- chytí vás a nepustí. Erotický podmaz, ktorým sa seriál snaží prilákať divákov mi nesedel, väčšinou ide len o naťahovanie už i tak dosť rozťahaného seriálu. Čo však seriál robí zaujímavým sú veľmi dobre rozohrané vzťahy medzi postavami a zvraty v príbehu. Krvou ani zápasmi sa v arénach tiež nešetrí, preto musím uznať, že je seriál podstatne pozerateľnejší, než sa na prvý pohľad zdá. Veľká škoda tragickej smrti hlavného predstaviteľa, kvôli ktorému museli tvorcovia urobiť v nasledujúcich sériách zásadné zmeny. 1. séria je výborná a popri Spartakovi najviac zaujme postava jeho majiteľa a strojcu všetkých zvratov - Batiatusa, ktorý dostal v 6. dielnom prequeli ešte väčší priestor. Po 1. sérii a prequeli hodnotím na 80%. (26.12.2013)

Ze začátku až tupě vyhlížející testosteronová zábava, která se během pár dílů změní ve svůj pravý opak. Ona už je to teda už ze začátku docela zábava, jenže teprve od 5. dílu se seriál správně rozjede a laťka jednotlivých dílů se dostává pekelně vysoko. Vývoje postav a jejich nekompromisní vylidňování, intriky jak ze seriálu Řím a spousta napínavých a mrazivých okamžiků. To všechno v seriálově ojedinělém vizuálu, který se vůbec neokouká, spíš si na něj člověk čím dál víc zvyká. Dokonce i na ty až moc digitální stříkance krve, které mě jeden čas dost štvali. Akce je výborná a celé to na hodinový seriál uteče strašně rychle. Jedinou menší výtku bych tak měl paradoxně k postavě Spartaka, která je ze všech postav pomalu nejméně zajímavá a v některých dílech to jeho linie i maličko brzdily. Ten zbytek mě ale dokázal tak strhnout, že se nemůžu co přinese 2. série. Snad si vysoce nastavenou laťku udrží. (05.08.2010)

Drzý parazit povrchně spojující výrazné prvky z blockbusteru 300 a seriálového Říma. Po vzoru prvního se snaží diváky ohromit přestylizovaným vizuálem, akčními sekvencemi, ve kterých se nešetří zpomalovačkami, stylizovanou brutalitou a heroismem a u druhého se inspiroval v (na mainstream) odvážných milostných scénách a celkově drsném vykreslení doby. Svou prvoplánovou snahou šokovat mě ale spolehlivě unavoval už v průběhu prvního dílu, akční sekvence navíc troskotají na nízkém rozpočtu, díky čemuž Spartakus vypadá jako chudý příbuzný 300ky, co se snaží působit stejně „cool“, ale nemá k tomu dostatek prostředků…a vzhledem ke kostrbatému užití zpomalovaček, které ruinují tempo akce, ani dostatek talentu. Tímto jsem popsal to hlavní, co je u Spartaka tolik vychvalováno. Na mě svou snahou o nekorektní a drsnou podívanou vůbec nezapůsobil, považuji ho za chudý plagiát snažící se vytěžit osvědčený koncept a při těch digitálních cákancích krve a neustále zpomalované akce si ještě více vážím Gladiátora Ridley Scotta, který disponoval živelnou a skvěle sestříhanou akcí, která dokázala být přes rychlý sled záběrů dokonale přehledná a co do působivosti si nemusela vypomáhávat hektolitry digitální krve. O nudném a předvídatelném scénáři a průměrných hercích ve Spartakovi ani nemluvím. (22.02.2010)